Jelikož soudní exekutor nespadá do žádné ze čtyř kategorií vymezených v zákoně o svobodném přístupu k informacím, nemůže být povinnou osobou. Ačkoli vykonává přenesenou soudní pravomoc, není správním orgánem, ani nevykonává veřejnou moc. Rozhodl tak Nejvyšší správní soud v senátě pod vedením předsedy Michala Mazance ve sporu, zda odvolacím orgánem při odmítnutí poskytnuté informace exekutorem má být Exekutorská komora, anebo Městský soud v Praze.
Kompetenční žalobou se Exekutorská komora domáhala určení, že pravomoc k rozhodnutí o odvolání proti sdělení soudního exekutora Juraje Podkonického, kterým sdělil osobě zúčastněné na řízení, že není povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, náleží soudu. Komora v žalobě uvedla, že má za to, že soudního exekutora nelze považovat za povinný subjekt, neboť nenaplňuje žádnou z kategorií uvedených v § 2 odst. 1 a 2 tohoto zákona. I kdyby povinným subjektem soudní exekutor byl, má o odvolání rozhodnout Městský soud, konstatovala Komora. Ten je totiž jeho nadřízeným orgánem. EK proto žádala, aby NSS určil, že exekutor není subjektem povinným poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, anebo aby vyslovil, že o opravném prostředku proti rozhodnutí soudního exekutora podle téhož zákona má rozhodovat soud. MS v Praze naopak tvrdil, není v jeho pravomoci o tom rozhodnout, protože v oblasti veřejné správy je to Komora, kdo je dozorovým orgánem ve smyslu § 178 odst. 1 správního řádu.
Nejde o výkon veřejné správy
[mn_protected]
Jak vyplývá z úvodu odůvodnění rozsudku, senát NSS se nejprve zabýval tím, zda vůbec má žalobkyně nebo žalovaný pravomoc rozhodovat ve sporné věci osoby zúčastněné na řízení a mohou být tedy stranami záporného kompetenčního sporu. Konstatoval, že Nejvyšší správní soud již dříve dovodil, že soudní exekutor za veřejnou instituci ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím považován být nemůže. Vyšel přitom z postavení soudního exekutora a povahy jeho činnosti, přičemž jej nelze zařadit ani do žádné kategorie povinných subjektů. „Výkon exekutorské činnosti sice naplňuje první část definice podle § 2 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť soudní exekutor na základě pověření exekutorským úřadem bezesporu rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob; nejedná se však o rozhodování v oblasti veřejné správy, nýbrž v oblasti soudnictví. Při výkonu exekuční činnosti vystupuje soudní exekutor fakticky v postavení soudu a od soudní moci se tedy jeho pravomoci odvozují. Jeho činnost tedy nelze považovat za výkon veřejné správy. Soudní exekutor proto nespadá ani pod čtvrtou a poslední kategorii povinných subjektů podle zákona o svobodném přístupu k informacím.“
Lze tedy uzavřít, pokračuje dále rozsudek, že soudní exekutor není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Sdělení exekutora proto není rozhodnutím podle zákona o svobodném přístupu k informacím a pravomoc rozhodnout o odvolání proti tomuto „rozhodnutí“ nemá žalobkyně ani žalovaný. „Jelikož pravomoc rozhodnout o odvolání podle § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím proti sdělení JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., nenáleží žalobkyni ani žalovanému, není ani možné, aby mezi účastníky ve věci existoval kompetenční spor. Nejvyšší správní soud proto žalobu odmítl jako nepřípustnou.“
Mohlo by vás zajímat
[/mn_protected]
Dušan Šrámek
