Jelikož soudní exekutor nespadá do žádné ze čtyř kategorií vymezených v zákoně o svobodném přístupu k informacím, nemůže být povinnou osobou. Ačkoli vykonává přenesenou soudní pravomoc, není správním orgánem, ani nevykonává veřejnou moc. Rozhodl tak Nejvyšší správní soud v senátě pod vedením předsedy Michala Mazance ve sporu, zda odvolacím orgánem při odmítnutí poskytnuté informace exekutorem má být Exekutorská komora, anebo Městský soud v Praze.
Kompetenční žalobou se Exekutorská komora domáhala určení, že pravomoc k rozhodnutí o odvolání proti sdělení soudního exekutora Juraje Podkonického, kterým sdělil osobě zúčastněné na řízení, že není povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, náleží soudu. Komora v žalobě uvedla, že má za to, že soudního exekutora nelze považovat za povinný subjekt, neboť nenaplňuje žádnou z kategorií uvedených v § 2 odst. 1 a 2 tohoto zákona. I kdyby povinným subjektem soudní exekutor byl, má o odvolání rozhodnout Městský soud, konstatovala Komora. Ten je totiž jeho nadřízeným orgánem. EK proto žádala, aby NSS určil, že exekutor není subjektem povinným poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, anebo aby vyslovil, že o opravném prostředku proti rozhodnutí soudního exekutora podle téhož zákona má rozhodovat soud. MS v Praze naopak tvrdil, není v jeho pravomoci o tom rozhodnout, protože v oblasti veřejné správy je to Komora, kdo je dozorovým orgánem ve smyslu § 178 odst. 1 správního řádu.
Nejde o výkon veřejné správy
[mn_protected]
Jak vyplývá z úvodu odůvodnění rozsudku, senát NSS se nejprve zabýval tím, zda vůbec má žalobkyně nebo žalovaný pravomoc rozhodovat ve sporné věci osoby zúčastněné na řízení a mohou být tedy stranami záporného kompetenčního sporu. Konstatoval, že Nejvyšší správní soud již dříve dovodil, že soudní exekutor za veřejnou instituci ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím považován být nemůže. Vyšel přitom z postavení soudního exekutora a povahy jeho činnosti, přičemž jej nelze zařadit ani do žádné kategorie povinných subjektů. „Výkon exekutorské činnosti sice naplňuje první část definice podle § 2 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť soudní exekutor na základě pověření exekutorským úřadem bezesporu rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob; nejedná se však o rozhodování v oblasti veřejné správy, nýbrž v oblasti soudnictví. Při výkonu exekuční činnosti vystupuje soudní exekutor fakticky v postavení soudu a od soudní moci se tedy jeho pravomoci odvozují. Jeho činnost tedy nelze považovat za výkon veřejné správy. Soudní exekutor proto nespadá ani pod čtvrtou a poslední kategorii povinných subjektů podle zákona o svobodném přístupu k informacím.“
Lze tedy uzavřít, pokračuje dále rozsudek, že soudní exekutor není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Sdělení exekutora proto není rozhodnutím podle zákona o svobodném přístupu k informacím a pravomoc rozhodnout o odvolání proti tomuto „rozhodnutí“ nemá žalobkyně ani žalovaný. „Jelikož pravomoc rozhodnout o odvolání podle § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím proti sdělení JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., nenáleží žalobkyni ani žalovanému, není ani možné, aby mezi účastníky ve věci existoval kompetenční spor. Nejvyšší správní soud proto žalobu odmítl jako nepřípustnou.“
[/mn_protected]
Dušan Šrámek
