Navržená regulace lobbingu není odůvodněná a povede pouze ke zvýšení obecné regulatorní zátěže. Konstatuje to ve svých připomínkách k návrhu příslušného zákona Česká advokátní komora (ČAK). Jak dále uvádí, přestože přijetí zákona o lobbingu a navazujících úprav dotčených právních předpisů vyplývá z programového prohlášení vlády, stejná vláda se zavazuje dbát na stabilitu právního řádu a klást důraz na kvalitu nově přijímaných norem. Právě s ohledem na tento obecný závazek by navržené legislativní řešení přijato být nemělo.
Lobbistická činnost, vysvětluje představenstvo Komory, je legitimní součástí demokratického legislativního procesu. Panuje shoda na tom, že má být vykonávána podle srozumitelných a transparentních pravidel jak pro lobbované, tak pro lobbisty. Pravidla mají být férová a vyvážená pro obě strany. Připomíná rovněž, že dlouhodobě je diskutován charakter takových pravidel, tedy zda je nezbytné legislativní ukotvení ve formě obecného právního předpisu či zda je pro danou oblast plně dostačující oblast samoregulace ve formě etických kodexů, přičemž věcný záměr zákona počítal s variantou etických kodexů členů vlády a Parlamentu, paragrafové znění však tento institut opomíjí.
Čtěte také: Návrh na regulaci lobbingu tvrdě narazil. Nebude fungovat, tvrdí komory i ministerstva
Samoregulace
„Praxe ukazuje, že i původně legislativní regulace může být nahrazena mechanismy soft law jako např. v oblasti reklamy – Rada pro reklamu či Public Relations – Asociace Public Relations Agentur. Argumentace předkladatele, že ke kultivaci společensko-politického prostředí může dojít pouze zákonem o lobbingu s poukazem na skutečnost, že k samoregulačním mechanismům nebyla nalezena dostatečná politická vůle, je více než nepřesvědčivá,“ připomíná dále stanovisko s odvoláním na zprávu RIA, která uvádí výsledky veřejné konzultace, z nichž vyplývá, že většina respondentů preferuje nelegislativní řešení (např. etické kodexy, otevřené diáře, metodiky). Důležitější než regulace (a její obtížná vymahatelnost) je, dle respondentů, transparentnost rozhodovacích procesů a tvorby zákonů.
Mohlo by vás zajímat
[mn_protected]
Je třeba zdůraznit, pokračuje představenstvo ve svých výhradách, že k lobbingu dochází na všech úrovních, přičemž z důvodové zprávy nevyplývá, že by v oblasti legislativního lobbingu docházelo k excesům, které by nezbytnost právní úpravy zdůvodnily. Problematické jsou jiné oblasti s celospolečenským rozsahem a dopadem na veřejné rozpočty, typicky oblast veřejných zakázek či dotací. Dle předkladatele je záměrem návrhu zákona o lobbování odlišení standardního, legitimního a přínosného lobbování za účelem prosazení změny legislativy a rozhodnutí, od zákulisního, záměrně netransparentního lobbování probíhajícího všemi možnými prostředky na straně druhé. Tento záměr lze bezesporu podpořit. Navrhované řešení však předkládá normu převážně procesní povahy, která věcnou hranici mezi legitimní a netransparentní činností nevytyčuje. Zákon v zásadě zavádí pouze povinnosti – zápis do registru transparentnosti a předkládání pravidelných zpráv. Definice lobbistické činnosti vykazuje mnoho nejasností, což při nejširší možné definici lobbistů může v praxi vést ke zcela absurdním situacím, kdy se z opatrnosti bude vykazovat a registrovat prakticky jakákoli činnost.
Jenom povinnosti, žádná práva
Advokátům vadí i zúžené oprávnění lobbistů. Zatímco návrh věcného záměru zákona o lobbingu výslovně předpokládal nastavení výhod pro registrované lobbisty, a to zaručený vstup do objektů Parlamentu (registrovaný lobbista by obdržel oprávnění ke vstupu a pohybu bez omezení), přístup do eKlep (knihovna připravované legislativy, která obsahuje veškeré dokumenty k projednávaným legislativním i nelegislativním materiálům) a možnost vyjadřovat se na jednáních orgánů Parlamentu (výbory, podvýbory), uvedená oprávnění lobbistů návrh zákona nakonec nezavádí. Lobbistům jsou tak pouze stanoveny povinnosti a nezískávají žádný nástroj, který jim pomůže legitimně prosazovat zájmy, které hájí.
Zahraniční úpravy navíc ukazují, že země, kde je lobbing uzákoněn, nevykazují významně nižší míru korupce než země, kde je lobbing řešen na úrovni soft law (např. Polsko má zákon o lobbingu již z roku 2005, avšak v míře korupce je hluboko pod evropským průměrem). Povýšení z nelegislativní na legislativní úroveň tak samo o sobě nezajistí omezení společensky nežádoucích jevů, což je dle předkladatele stěžejní důvod navržené regulace. „Předkladatel sice nelegislativní řešení nepreferuje, přesto by neměl tuto cestu uzavírat. Pozitivní motivace, která vede k dobrovolnému dodržování pravidel, má šanci na spontánní akceptaci všemi aktéry lobbingu, neboť bude založena na důvěře. Tento přístup lze sledovat na úrovni EU, kde existuje dobrovolný Rejstřík transparentnosti EU. Pravidla lobbingu na úrovni EU jsou poměrně detailní, zároveň však srozumitelná a praxí akceptovaná,“ hájí ČAK nelegislativní řešení.
Argumentuje přitom tím, že možnost účasti široké veřejnosti – ve formě zájmových skupin, neziskových organizací, zástupců určitých odvětví – na zákonodárném procesu, rozhodovacích a potažmo kontrolních procesech je důležitým korektivem činnosti jak moci zákonodárné tak moci výkonné. Zároveň však nesmí docházet ke stigmatizaci uvedených skupin jen proto, že do těchto procesů vstupují neformálně, tedy nikoli jako volení zástupci či zástupci veřejné správy. Je zcela přirozené, pokračuje ČAK v kritice návrhu, že různé zájmové skupiny prosazují především své dílčí zájmy. Úkolem volených zástupců při tvoření nových právních předpisů je zvážení, zda jim předkládané požadavky jsou oprávněné požadavky a zda nedochází k upřednostňování partikulárních zájmů nad zájmem veřejným. Stanovisko upozorňuje rovněž na to, proč vytvářet další regulaci, jejímž hlavním smyslem je snížení korupce a klientelismu, když podobné nežádoucí jevy lze postihnout dle stávajících pravidel: trestní zákoník zná trestné činy fyzických i právnických osob jako přijetí úplatku (§ 331), podplácení (§ 332), nepřímé úplatkářství (§ 333), zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329), zneužití informace a postavení v obchodním styku (§ 255).
Vliv sociálních sítí
Zároveň je třeba podle advokátů poukázat na fakt, že v poslední době dochází i k novým formám lobbingu, které předkládaný zákon nezohledňuje. Jde především o lobbing na sociálních sítích. Ilustrativní v tomto směru může být Evropským parlamentem aktuálně projednávaná problematika autorských práv a šíření autorských děl na síti. Poslanci Evropského parlamentu se shodují, že čelí zcela novým formám lobbingu (cílené kontakty prostřednictvím sociálních médií). Na nové trendy lze operativně reagovat, jsou-li pravidla nastavena nelegislativním nástroji. V opačném případě bude zákonná úprava vždy pozadu oproti realitě. I toto hledisko je třeba zohlednit při schvalování formy pravidel pro výkon lobbistické činnosti. „Navržená regulace tedy není odůvodněná a povede pouze ke zvýšení obecné regulatorní zátěže. Přestože přijetí zákona o lobbingu a navazujících úprav dotčených právních předpisů vyplývá z programového prohlášení vlády, stejná vláda se zavazuje dbát na stabilitu právního řádu a klást důraz na kvalitu nově přijímaných norem. Právě s ohledem na tento obecný závazek by navržené legislativní řešení přijato být nemělo,“ uzavírá představenstvo.
[/mn_protected]
Dušan Šrámek
