V Německu kvete černý trh s bydlením a brzdí integraci uprchlíků. Ti totiž často nemají jinou šanci než si právě tam nějaký byt opatřit. Bez kontaktů nebo úplatků je pro ně cesta k důstojnému bydlení prakticky zavřená.
Osmadvacetiletý Firas vyměnil občanskou válku v Sýrii za uprchlický tábor v Německu. Přesněji řečeno už od ledna 2016 vystřídal tábory tři a všechny v Bavorsku. Jenže nyní se chce vrátit domů. Život v táboře je pro něho spíše živoření a sehnat nějaké ne úplně špatné bydlení je jako z říše sci-fi. „Nemůžu spát, nemůžu studovat, protipožární poplach se spustí uprostřed noci nejméně dvakrát do týdne,“ řekl Firas portálu Thisisplace.org, který provozuje nadace Thomson Reuters Foundation.
Se svým problémem s bydlením je obětí nedostatku bytů, který sužuje nejen Mnichov, ve kterém se momentálně Firas nachází, ale i další města v Bavorsku, v Německu a de facto po celé Evropě. Ale právě v Mnichově se bytová krize projevuje asi nejmarkantněji. Poptávka po bydlení totiž roste v podstatně větší míře než v jiných velkých německých městech. Často za tím je příliv imigrantů z jiných koutů Německa nebo i ze zahraničí. Lidé pak často nemají jinou možnost než shánět bydlení na černý trh.
Poptávku po bydlení živí nejen uprchlíci
Když Firas a jeho žena opustili Sýrii, byli plni elánu začít nový život v útulném příbytku, který se rozhodli hledat v bavorské metropoli. Ačkoli už odpověděli na stovky internetových inzerátů, které nabízeli byt podle jejich představ, dodnes žádné místo ke stálému bydlení nemají. „Najít v Mnichově byt znamená, že musíte mít nějaký spolehlivý kontakt mezi Němci, nebo jít na černý trh a za nájemní byt být ochotni zaplatit nějaké peníze navíc,“ vysvětluje Firas s tím, že on ale žádné peníze nazbyt ani známosti mezi místními obyvateli nemá.
Firas se svou manželkou byli mezi 280 tisíci uprchlíky, kteří v roce 2016 požádali v Německu o azyl. Když status uprchlíka získají, místní úřady jim proplácejí nájemné do doby, než si najdou práci. Nicméně částka je zastropovaná a vystačí jen na velmi levný byt. Jejich nabídka je v Mnichově prakticky rozebraná, a tak kdysi laciné bydlení už dnes zdaleka tak laciné není. Na lepší časy to ale nevypadá, protože Mnichov je na tom s výstavbou nových bytů podobně (a možná hůř) než Praha: striktní regulace v budování bytů a bytových domů brání a celý proces výrazně zpomaluje.
Podle studie Deutsche Bank, na kterou se portál Thisisplace.org odvolává, ukazuje, jak jde rostoucí počet obyvatel v Mnichově ruku v ruce s cenami bydlení. A kupodivu nejsou na vině zdaleka pouze uprchlíci. Jen mezi lety 2009 a 2014 počet obyvatel Mnichova narostl o 170 tisíc bydlení zdražilo ve stejném období více než dvojnásobně. „Bytová krize ale nedopadá jen na imigranty. Sehnat vlastně jakýkoli byt je děsně obtížné. A je jedno, jestli jde o sociální nebo luxusní bydlení,“ řekl Stephan Duennwald z mnichovské pobočky bavorského úřadu pro uprchlíky.
Imigranti ale musí čelit i dalším překážkám, než je pouze nedostatek peněz. Velkou bariéru představuje jejich původ a neznalost jazyka. O volné byty soupeří s rodilými Němci, kteří jsou majiteli bytů preferováni. „Majitelé ubytují raději ´skutečné Němce´, takže cizinci vlastně nemají vůbec šanci,“ vysvětlil Duennwald.
Cizinci jdou na černý trh
Důvody, proč jsou upřednostňováni domorodci, jsou nasnadě. Podle průzkumu berlínského Institutu pro integraci a migraci se majitelé bytů zdráhají poskytnout střechu nad hlavou uprchlíkům, protože se obávají, že nebudou rozumět pravidlům, a tedy je ani dodržovat. Nejčastěji zmiňují nevynášení odpadků nebo dodržování nedělního klidu.
Jenže vytlačování cizinců z oficiálního trhu s bydlením je voda na mlýn alternativním systémům. V Mnichově tak kvete černý nájemní trh, kde nejrůznější zprostředkovatelé vybírají poplatky za to, že zajistí požadované byty bez delšího čekání. O svou zkušenost se s portálem Thisisplace.org podělil Basel, bývalý učitel arabštiny na univerzitě v syrském městě Deir al-Zor.
Také on měl, podobně jako Firas a jeho žena, už po krk života v uprchlickém táboře. „Říkali nám, že se máme integrovat. Ale jak? Nemohl jsem studovat. Usnout se nedalo dřív než ve tři ráno, protože tábor byl plný také lidí, kteří popíjeli alkohol, vyhledávali pouliční rvačky nebo ostatním vyhrožovali odpálením bomby,“ řekl Basel.
V dubnu roku 2016 mu ale kamarád poskytl telefonní číslo na zprostředkovatele. Přes WhatsApp Baseslovi vzkázal, že byt může mít hned, ale za poplatek ve výši tří tisíc eur (asi 78 tisíc korun). Basel ale naíbdku odmítl. „Nechtěl jsem mít nějaké potíže, což by mi coby uprchlíkovi mohlo potenciálně přitížit. Navíc jsem tou dobou ještě neměl práci, takže jsem si to ani nemohl dovolit,“ řekl syrský učitel. Nakonec se mu podařilo sehnat jiný byt. To když se za něho zaručila jeho německá kamarádka, která by za Basela musela nájemné platit, pokud by on toho nebyl schopen.
Jenže ne všichni uprchlíci mají takové štěstí na místní obyvatele, kteří by byli ochotni se za ně zaručit. Jneid z Aleppa sháněl v Mnichově byt více než rok a půl. Během té doby hovořil se šesti různými zprostředkovateli, kteří mu nabídli byt, ale chtěli za to od tří do pěti tisíc eur (78 až 130 tisíc korun). „Obvykle postávají v rozích arabských obchůdků,“ řekl Jneid. Podle něho někteří zprostředkovatelé také nabízejí možnost imigrantům opustit uprchlický tábor se zárukou, že je několik let nebude nikdo hledat.
Víme a řešíme to
Úřady si jsou neutěšené situace na trhu s bydlením vědomy. Elif Beinerová z mnichovského uprchlického úřadu portálu Thisisplace.org řekla, že město o negativních dopadech bytové krize na integraci uprchlíků ví. A také ví, že je to mocná politická karta. „V táboře jste v kontaktu jen s ostatními uprchlíky, takže nemáte potřebu se učit německy,“ řekla Beinerová. „Když chodíte do školy, abyste se jazyk učili, v táboře nemáte dostatečné zázemí ani klid, abyste mohli studovat i mimo školu,“ dodala.
Podle Tobiase Straubingera, mluvčího Asociace bavorských bytových společností, se problém může vyřešit na úrovni vládních opatření. „Před deseti lety se všude vyprávělo, že Německo už bylo postaveno, že má dostatek domů a bytů a další není třeba budovat. Teď vidíme, že to nebyla pravda,“ uvedl.
I samotná mnichovská radnice přiznává, že dostupné bydlení je nejpalčivější otázkou. Přestože město slibuje do roku 2021 postavit každý rok nejméně 8,5 tisíce bytových jednotek, Deutsche Bank si myslí, že to nebude k pokrytí poptávky stačit. Pokud se bude stavět takovým tempem, pak napjatá situace na trhu s bydlením v Mnichově přetrvá nejméně do roku 2030, tvrdí největší německá banka. Do té doby černý trh s bydlením bude nejspíše vesele kvést dál.
-zm-
