Ani po přijetí pozměňovacího návrhu poslankyně Heleny Válkové (ANO) v ústavně právním výboru Poslanecké sněmovny není Česká advokátní komora spokojena s navrženou úpravou trestného činu maření spravedlnosti. Argumentuje přitom mezinárodním srovnáním se sousedními státy, kde podobná úprava byla již přijata.
Komoře rovněž vadí, že komplexní pozměňovací návrh výboru počítá se zachováním ustanovení o svádění k tomuto trestnému činu. K úplnému vypuštění toto ustanovení míří pozměňovací návrh poslance Jana Chvojky (ČSSD). S ním návrhem vyjádřili spokojenost i advokáti. „Tento pozměňovací návrh podporujeme, neboť upravuje vládní návrh tak, jak odpovídá požadavkům vyplývajících z mezinárodních závazků, konkrétně z Úmluvy OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu. Veškeré potřebné argumenty jsou uvedeny v odůvodnění, a Komora se s nimi ztotožňuje,“ sdělila České justici tisková mluvčí ČAK Iva Chaloupková.
S celkovou navrženou úpravou však má ČAK problém. „Předně je třeba kvitovat významnou snahu o zpřesnění formulace, neboť jde o projev zachování subsidiarity trestní represe jako takové, nelze jej však ani s ohledem na obsah vedené diskuse považovat za dostačující, ale pouze kosmetický. Pokud má totiž uvedená zásada být aplikována opravdu účinně, musí dojít k zúžení i tam, kde neexistuje žádný mezinárodní požadavek transpozice a zároveň ani požadavek praxe,“ konstatuje stanovisko ČAK k přijatému pozměňovacímu návrhu.
[mn_protected]
Mezinárodní srovnání
Mohlo by vás zajímat
Lze-li shrnout celou debatu, která v rámci odborné diskuse zazněla, pokračuje stanovisko, primárně se týkala v obecné rovině úvah o potřebnosti takového řešení z pohledu samotného principu subsidiarity trestní represe, a lze poměrně těžkou usuzovat, jakou statistikou nebo jinou analýzu mohou předložit státní zástupci, jestliže doposud nic takového sledováno nebylo a jestliže se oni sami v civilním řízení pohybují okrajově a v řízeních správních nebo soudně-správních v podstatě vůbec, a dále případných konstrukcí, která by zapadala do současné právní úpravy z pohledu systematiky trestního zákoníku i ústavních práv.
„I s navrženou změnou se Česká advokátní komora přiklání k tomu, že ustanovení by mělo být jako vysoce problematické ze stávajícího návrhu vyňato a podrobeno opravdu důkladné analýze. Zařazování nových skutkových podstat trestných činů bez takového procesu je samo o sobě nebezpečným jevem, jež po pozvolných krůčcích může vést až k narušení základů demokratického právního státu.“
Komora má za to, že není-li zde mezinárodního závazku, který by jednoznačně vyžadoval transpozici, není důvodu pro jakékoliv zpřísňování trestní represe, a pokud již k ní dojde, musí být taková úprava koncipována tak, aby nebyla zneužitelná a splňovala požadovaný účel, protože samotný transpoziční požadavek je zde přinejmenším diskutabilní a rozhodně nezahrnuje celý obsah navrhovaného ustanovení. „Skutečnost, že obdobné ustanovení mají ve svých právních řádech i některé okolní státy není transpozičním požadavkem a nemůže se tak ani tvářit. Tím spíše, že předkladatel si vzal za svůj vzor úpravu slovenskou, u níž sám uznává, že k žádné podstatné změně nevedla.“ Pokud bylo poukazováno na úpravu Rakouskou a Německou, dlužno podle stanoviska zdůraznit, že v SRN je trestné pouze padělání nebo pozměňování důkazů nebo dokumentů v obchodněprávní relaci, nikoliv ve věcech občanskoprávních a již vůbec ne ve věcech trestních. Rakouská úprava je širší, ani ta však nijak neomezuje práva obhajoby, neboť trestné je pouze padělání nebo předkládání padělaného důkazu a v trestním řízení pouze v jeho přípravné fázi.
Jak dále stanovisko ČAK uvádí, situace v trestním řízení, nebo i v řízení správním, zejména v oblasti správního trestání, je však odlišná – zásada, dle které obviněný je oprávněn využít ke své obhajobě prostředky, které uzná za vhodné, je zásadou, jež je součástí rovnováhy stran v trestním procesu, a krom jiného vyvažuje systém podpory, spolupráce a organizace, který je poskytnut orgánům činným v trestním řízení. „Je zjevné, z jakého důvodu se úprava tak moc zamlouvá veřejné žalobě, neboť není nic snadnějšího, než někoho obvinit ze spáchání trestného činu přímo v jednací síni, případně mu takovým obviněním hrozit za účelem snížení jeho aktivit ve snaze ubránit se vznesenému obvinění. Jde zároveň o způsob, jak z řízení postupem dle ust. § 37a trestního řádu vyloučit obhájce, který se orgánům činným v trestním řízení znelíbí.“
Svádění
Advokátní komoře rovněž vadí zařazení takovéto úpravy mezi závažné trestné činy, u nichž lze v rámci trestního řízení využít zvláštní prostředky, včetně užití odposlechů, čímž se může snadno stát nástrojem, jakým lze alespoň naoko legalizovat prováděné odposlechy komunikace mezi obviněným a jeho obhájcem, s tím, že to platí tím více o navrženém ustanovení odst. 2, tedy o „svádění“. „Taková úprava není zavedena v žádném z tradičních systémů, ani na Slovensku. Není totiž pravdou, že by samotný termín „svádění“ by judikaturou dostatečně vymezen, naopak, lze za něj pokládat téměř cokoliv – včetně, jak uvádí komentář „vyzdvihování pozitiv takového postupu“, v očích obžaloby může jít i o jakoukoliv zmínku, domlouvání se se znalcem, zda je ochoten jemu předloženou věc znalecky posoudit, včetně třeba jiného možného úhlu pohledu, a podobné jednání. Preventivní funkce trestnosti takového jednání povede tedy spíše k zastrašení osob na řízení zúčastněných, aby nebyly v řízení moc aktivní, než k odrazení od samotného jednání.“
O odstranění ustanovení o svádění usiluje pozměňovací návrh poslance Chvojky. Jak konstatuje v úvodu odůvodnění, po proběhlé odborné diskusi na půdě Ústavněprávního výboru a kulatého stolu svolaného na základě podnětu jeho členů nebyl vznesen jediný argument, který by odůvodňoval rozšíření trestní represe mimo tzv. účastenství trestného činu do roviny „svádění“ k němu. Svádění je považováno za nezbytné trestat tam, kde hlavní skutek trestný není. Navržená úprava navíc není podle něj dostatečně určitá na to, aby umožňovala pouze jeden jediný výklad a aby bylo možné stejně jednoznačně předejít jejímu zneužití. „Odborná diskuse se přitom jednoznačně přiklonila k závěru, že navržené ustanovení je nutné přepracovat, v jeho základu pak především zpřesnit a lépe zakotvit do systematiky trestního zákoníku. Tomu výrazně napomohl pozměňovací návrh přijatý UPV, avšak nikoliv důsledně.“ Součástí Chvojkova pozměňovacího návrhu je rovněž vyřazení tohoto trestného činu ze závažných trestných činů, což rovněž vychází vstříc požadavkům ČAK.
[/mn_protected]
Dušan Šrámek
