Ruské kosmické firmy představují nové radarové družice jako vlastní technologický úspěch. Jenže když nezávislý výzkumník porovnal jejich technické parametry, narazil na podivnou shodu s čínskými kosmickými aparáty.
U jednoho projektu dokonce výrobce po zveřejnění zjištění odstranil z dokumentace údaje, které umožňovaly identifikovat jeho původ. Může Rusko vydávat čínské satelity za vlastní a zároveň jejich prostřednictvím získávat citlivé snímky?
Podle výzkumníka Barta Hendrickxe, který se zabývá ruským kosmickým programem a své poznatky zveřejnil v The Space Review, se podobná praxe objevuje u několika ruských soukromých společností. Hendrickx upozornil na projekt Oculus firmy Novy Kosmos a také na startup L5. Jeho zjištění popisuje server Meduza, který vysvětluje, jak výzkumník na nesrovnalosti přišel a co zatím dokázal zjistit.
Rusko potřebuje více satelitů. Do vesmíru proto míří soukromé firmy
V centru příběhu stojí radarové družice, označované také jako satelity SAR. Na rozdíl od běžných optických družic, které pořizují snímky pomocí viditelného nebo infračerveného světla, využívají radarové signály odražené od zemského povrchu.
Optické snímkování má zásadní omezení. Pokud oblast zakryjí mraky nebo na ni nedopadá sluneční světlo, družice nemusí zachytit, co se na zemi děje. Radarové družice však pracují jinak. Dokážou snímkovat také v noci a proniknout oblačností.
Právě tato vlastnost z nich dělá důležitý nástroj pro sledování rozsáhlých území, infrastruktury nebo oblastí, kde počasí komplikuje běžné pozorování.
Rusko přitom disponuje pouze 15 civilními družicemi pro pozorování Země. Spojené státy jich mají více než 50. Ruskou flotilu tvoří meteorologické družice řad Elektro, Meteor a Arktika-M a také družice Resurs-P, které pořizují snímky ve vysokém rozlišení. Radarové snímkování zajišťují v civilní části flotily pouze dva satelity: Kondor-FKA-1 a Kondor-FKA.
Přesný počet vojenských družic pro pozorování Země není znám. Mezi ně patří například radarový satelit Pion-NKS, který Rusko vyvíjí pro své námořnictvo. Nedostatek družic pro pozorování Země i komunikaci, stejně jako pomalé tempo zavedených výrobců spojených s Roskosmosem, tlačí ruský stát k soukromým kosmickým firmám.
V prosinci 2025 šéf Roskosmosu Dmitrij Bakanov prohlásil, že do roku 2030 budou soukromě vlastněné družice tvořit 90 procent celé ruské civilní satelitní flotily. Soukromý sektor už přitom nabízí několik projektů. Společnost Bureau 1440 vyvíjí konstelaci komunikačních družic na nízké oběžné dráze, kterou Rusko označuje jako vlastní obdobu Starlinku.
Družice pro pozorování Země staví také firmy Geoscan a Sputnix. Většinou jde o malé aparáty využívající platformu CubeSat. Do této skupiny se v roce 2022 zařadila také společnost Novy Kosmos. Oznámila tehdy, že připravuje vlastní radarovou družici Oculus.
Oculus měl stát miliardu rublů a chránit Arktidu
Novy Kosmos založil v roce 2021 Anton Alexejev, bývalý poradce rostovského gubernátora pro digitální rozvoj a digitální transformaci. Před zahájením projektu Oculus firma vypustila pouze jeden experimentální satelit. V roce 2023 postavila ArcCube-01 na platformě CubeSat. Družice měla sloužit k experimentům s přenosem dat, do kterých se zapojili školáci z Rostova.
V roce 2025 Spojené státy zařadily Novy Kosmos na sankční seznam v rámci opatření proti ruskému kosmickému sektoru. Oculus měl být dalším krokem firmy. Jeho vývojáři deklarovali, že družice bude sloužit k nepřetržitému sledování Severní mořské cesty a Arktidy za každého počasí.
Projekt měl také chránit zařízení ropného a plynárenského průmyslu. Alexejev v roce 2025 uvedl, že výroba družice stála více než miliardu rublů. Zahraniční obdobné aparáty podle něj vycházejí přibližně na pět miliard rublů. Zároveň tvrdil, že zhruba 80 procent komponentů družice pochází z Ruska.
Ve stejném roce agentura TASS informovala, že Oculus by mohl odstartovat do tří let od zahájení další fáze práce. Jenže v roce 2026 přišla zpráva, která měla podle ruských představitelů znamenat technologický úspěch.
Oculus-1 začal pracovat o tři roky dříve, než se očekávalo. Dmitrij Bakanov o tom osobně informoval ruského premiéra Michaila Mišustina. Přibližně ve stejné době se na webu Novy Kosmos objevil systém pro objednávání snímků z družice Oculus. Právě tehdy začal Hendrickx zkoumat, zda celý projekt skutečně odpovídá tomu, co firma tvrdí.
Družice, která měla být na oběžné dráze, po sobě nezanechala známou stopu
Vypuštění družice do vesmíru není událost, kterou lze snadno utajit.
Všechny objekty na oběžné dráze větší než deset centimetrů se katalogizují, dostávají identifikátory a jejich pohyb sledují různé organizace.
Každá země, která vypustí družici, musí o ní předat informace Organizaci spojených národů. Starty zároveň oznamují kosmické agentury a média.
Ani vypuštění družic zeměmi, jako jsou Írán nebo Severní Korea, nezůstává bez dokumentace. Amatérští astronomové navíc podrobně sledují změny oběžných drah i u tajných inspekčních družic, o kterých úřady zveřejnily pouze informace o jejich startu.
U Oculusu však chyběla právě taková stopa. Roskomos ani Novy Kosmos nezveřejnily podrobnosti o jeho vypuštění. O startu neinformovala ani média. Družice se neobjevila v katalozích amerických vesmírných sil a nikdo neznal její oběžné parametry.
Hendrickx si proto položil otázku: Co vlastně Bakanov Mišustinovi oznamoval? Nezávislý výzkumník nedokázal najít žádné údaje o vypuštění Oculusu v roce 2026. Rozhodl se tedy podrobněji prozkoumat dokumentaci Novy Kosmos.
Technické parametry Oculusu vedly k čínské družici
Hendrickx objevil uživatelskou příručku k systému objednávání a zpracování satelitních snímků na webu Novy Kosmos. Firma ji zveřejnila na svém Yandex Disku Dokument obsahoval orbitální parametry Oculusu-1 a Oculusu-2, stejně jako technické specifikace jejich radarových antén.
Podle příručky měly obě družice obíhat Zemi ve výšce přibližně 530 a 535 kilometrů. Jejich oběžná dráha měla sklon 97,5 stupně a družice měly přelétat rovník od severu k jihu přibližně v 10:30 místního času.
Tyto parametry neodpovídaly žádné ruské družici vypuštěné v roce 2026. A to včetně aparátů určených pro vojenské účely. Hendrickx proto začal porovnávat údaje s čínskými radarovými družicemi, jejichž antény pracovaly ve stejném frekvenčním pásmu Ku jako Oculus-1.
Výsledek byl překvapivý. Orbitální parametry Oculusu-1 se téměř přesně shodovaly s parametry čínské družice Taijing-4-03. Tento satelit vypustila společnost MinoSpace v roce 2024. Také jeho oběžná dráha má sklon 97,5 stupně a při uvedení na oběžnou dráhu se nacházel ve výšce 530 kilometrů.
Shodovaly se rovněž režimy snímkování. Existoval však jeden rozdíl. Čínská družice od svého vypuštění postupně klesla z původní výšky 530 kilometrů na přibližně 385 kilometrů. Hendrickx tak získal konkrétní indicii, která spojovala ruský projekt s čínským kosmickým aparátem.
Nešlo pouze o podobné označení nebo obecně stejné technické řešení. Shoda se týkala konkrétních orbitálních parametrů a režimů snímkování.
U Oculusu-2 výzkumník našel další čínskou stopu
Novy Kosmos podle svých dokumentů vyvinul také Oculus-2. Jeho radarová anténa však pracuje v pásmu X, zatímco první družice využívá pásmo Ku. Hendrickx se domnívá, že také Oculus-2 může být čínského původu. Zatím ale nedokázal jeho parametry definitivně spojit s konkrétním satelitem.
Za nejpravděpodobnějšího kandidáta považuje Dongpo-16, který vyrobila stejná společnost MinoSpace. Další možností je Juntian-1-04A, vyvinutý firmou Juntian Space Technology. V tomto případě tedy výzkumník nemá stejně konkrétní identifikaci jako u Oculusu-1. Jeho závěr představuje podezření založené na technických údajích.
Novy Kosmos po zveřejnění zjištění odstranil část dokumentace
Hendrickx zveřejnil první část svého výzkumu počátkem října. Novy Kosmos poté aktualizoval uživatelskou příručku. Dokument se zkrátil o jednu stránku. Firma odstranila parametry Oculusu-1, které umožňovaly jeho identifikaci jako čínské družice Taijing-4-03.
Z příručky zmizela také tabulka s režimy snímkování Oculusu-2. Tato změna představuje další důležitou okolnost příběhu. Firma odstranila právě ty údaje, které Hendrickx využil při porovnávání ruských a čínských družic.
Podobný případ se objevil také u ruského startupu L5
Hendrickx se domnívá, že Novy Kosmos nemusí být jedinou ruskou společností, která podobným způsobem prezentuje čínské družice. Další podezření se týká startupu L5. Jeho zakladatel a generální ředitel Dmitrij Monachov uvedl, že firma má na oběžné dráze jeden satelit a plánuje vypustit další čtyři radarové družice.
Web společnosti však uvádí, že L5 stále vyvíjí radarovou anténu. Letové testy podle něj plánuje až na rok 2027. Jiná část webu zároveň tvrdí, že firma využila dvě družice k pořizování snímků Arktidy. Neuvádí však, o které aparáty se jednalo.
Monachovova prezentace označovala družici L5 jako Elsat-1. Na stejné konferenci se v dalších prezentacích objevilo označení radarové družice IL5, TY39. Čínská společnost Spacety přitom používá ve jménech svých družic prefix TY. Ani tato shoda sama o sobě nestačí k určení původu satelitu. Hendrickx však našel další podstatnou indicii.
Specifikace snímkování družice L5 uvedené na webu firmy přesně odpovídaly parametrům čínského satelitu Chaohu-1. Právě tato technická shoda podle výzkumníka podporuje podezření, že ruský startup prezentuje čínský kosmický aparát jako vlastní.
Rusko může mít čínské snímky, ale vojenské využití zatím není potvrzené
Otázka, zda se snímky z těchto družic používají ve válce proti Ukrajině, zůstává otevřená. Zjištění nepotvrzuje podezření, že Rusko využívá data z Oculusu-1 nebo Oculusu-2 při konkrétních vojenských operacích. Neexistuje ani definitivní potvrzení, že družice, které Novy Kosmos označuje jako vlastní, skutečně představují čínské aparáty. Hendrickx však považuje vojenské využití za pravděpodobné.
Projekt Oculus totiž podle deklarovaných cílů zahrnuje také obranu. Firma uvádí, že družice mají chránit ropná a plynová zařízení a sledovat Arktidu. To samo o sobě neprokazuje konkrétní vojenské nasazení. Ukazuje však, že projekt počítá s úkoly, které mohou souviset s bezpečností státu.
Současně existují předchozí příklady spolupráce ruských soukromých společností s armádou. Některé firmy poskytovaly data ruským ozbrojeným silám a dokonce také Wagnerově skupině. Podle Hendrickxe tedy jak prezentování čínských družic jako vlastních, tak spolupráce soukromých kosmických společností s armádou, mají v Rusku své předchůdce.
Čínská družice měla podle výzkumníka sloužit také ruské armádě
Dalším příkladem je společnost Stilspace. Ta využívá čínskou družici, a to také pro vojenské účely. Veřejně však tuto skutečnost nepřiznala. Hendrickx identifikoval družici Taijing-3-02, kterou rovněž vyrobila MinoSpace, jako pravděpodobný aparát fungující pod označením Stilsat-1.
Británie dokonce zařadila MinoSpace na sankční seznam kvůli dodávání dat ruské armádě. Tento případ je důležitý pro širší kontext. Ukazuje, že čínská společnost MinoSpace se objevuje nejen v podezření týkajícím se Oculusu, ale také v souvislosti s družicí, kterou podle Hendrickxe využívá další ruská firma.
Čína vypustila více než 20 družic pro operátory podporující Rusko
Rusko a Čína v posledních letech výrazně prohloubily spolupráci také v kosmickém sektoru. Výzkumná společnost Kharon zjistila, že čínské firmy v letech 2021 až 2025 vypustily více než 20 družic pro operátory, kteří podporují ruskou válku na Ukrajině, a také pro íránské ozbrojené síly.
Některé z těchto družic mají přímé vazby na organizace spadající pod čínské ozbrojené síly. Všechny starty, které studie zkoumala, proběhly z kosmodromu Jiuquan. Ten kontroluje čínská armáda. Tato zjištění zasazují případy Oculusu a L5 do širšího kontextu spolupráce mezi čínským kosmickým průmyslem a operátory, kteří podporují ruské válečné úsilí.
Neprokazují nicméně beze vší pochybnosti, že všechny čínské družice vypuštěné pro tyto operátory slouží stejnému účelu nebo že každá z nich poskytuje data přímo ruské armádě.
