Dvě ženy, dvě podobné životní situace, ale rozdílné možnosti, jak zůstat po rozpadu manželství v Česku. Kanadská manželka slovenského občana může po zamítnutí žádosti o pobyt čekat na odvolání v České republice. Manželka českého občana ve srovnatelném případě musí odjet. A co žena z Mongolska, která po rozvodu přijde o pobytové oprávnění, přestože má práci?
Právě tyto příklady otevřely na senátním výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost otázku, zda česká pravidla neznevýhodňují vlastní občany a jejich rodiny.
Stejná země, podobná situace, jiná pravidla
Senátní výbor projednával tento týden návrh nového zákona o vstupu a pobytu cizinců, označovaný jako cizinecký zákon. Vedle digitalizace pobytové agendy a kontroly zahraničních studentů se senátoři zabývali také podnětem konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty.
Podle upozornění, které zaznělo na jednání, může nová právní úprava v některých případech vést k rozdílnému zacházení s rodinnými příslušníky českých občanů a rodinnými příslušníky občanů jiných států Evropské unie. Předseda výboru Pavel Fischer (bezpartijní za KDU-ČSL, ODS, STAN aTOP09) odkázal na dopis organizace, která se věnuje uprchlíkům. Obsahoval deset příkladů možných problémů.
Nešlo přitom o obecnou otázku, zda má stát kontrolovat pobyt cizinců. Diskuse se soustředila na konkrétní situace, v nichž podle předložených příkladů rozhoduje také to, zda je manželem či manželkou český občan, nebo občan jiného členského státu EU.
Manželka Slováka může čekat, manželka Čecha musí pryč
První příklad se týkal kanadských občanek, které mají za manžela občana Evropské unie žijícího v Praze. V popsaném případě vstoupila kanadská manželka slovenského občana do České republiky bez víza. Následně požádala o pobyt jako rodinný příslušník občana EU. Úřady její žádost zamítly, ale žena může v Česku zůstat do rozhodnutí o odvolání.
U kanadské manželky českého občana má být postup odlišný. Pokud se ocitne ve srovnatelné situaci, musí podle příkladu předloženého senátorům opustit ČR ještě před rozhodnutím o odvolání.
Rozdíl tedy nespočívá v kanadském občanství žen, ale v tom, zda je jejich manželem Slovák, nebo Čech. Právě tento kontrast vyvolal otázku, proč by rodinní příslušníci českých občanů měli mít v některých situacích odlišné postavení než rodinní příslušníci ostatních občanů EU.
Ředitelka odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra Pavla Novotná však takový rozdíl nepovažuje za diskriminaci. Vysvětlila, že právní postavení rodinných příslušníků občanů EU vychází z evropských pravidel volného pohybu, zatímco pobyt rodinných příslušníků českých občanů upravuje české národní právo.
Podle Novotné proto nelze automaticky požadovat, aby všichni rodinní příslušníci dostali totožný pobytový status. Právo EU podle ní počítá s odlišnými pobytovými režimy a také s různými typy pobytových karet.
Po rozvodu může žena přijít o pobyt i práci
Druhý případ se týkal mongolských občanek, které žijí v České republice a jejichž manžely jsou občané Česka, respektive Slovenska. Podle příkladu uvedeného na výboru se Mongolka provdala za českého občana, žila v Česku a pracovala zde. Po rozvodu jí však zanikl dosavadní pobytový status rodinného příslušníka. Přestože o ni zaměstnavatel nadále stojí, podle popsané situace nemůže v práci jednoduše pokračovat a musí odjet do Mongolska.
Srovnatelný případ se týká Mongolky, která žije v Česku jako manželka slovenského občana. Pokud se rozvede a přijde o dosavadní pobytové oprávnění, může podle příkladu z diskuse zůstat v zemi a požádat o zaměstnaneckou kartu.
Rozdíl může mít pro dotčenou ženu zásadní praktický dopad. V prvním případě hrozí odjezd ze země navzdory tomu, že má zaměstnání a zaměstnavatel s ní chce pokračovat. Ve druhém může požádat o jiný typ pobytu, který jí umožní v Česku zůstat a pracovat.
Ani tento příklad však podle Novotné nedokazuje diskriminaci. Ředitelka uvedla, že také manželka českého občana může změnit účel pobytu na zaměstnání, pokud splní příslušné podmínky a začne situaci řešit včas. „Nemůže čekat tři měsíce po rozvodu,“ vysvětlila v diskusi smysl tohoto požadavku.
Její argument tedy spočíval v tom, že možnosti změny pobytového účelu existují i v národním režimu, ale dotčený člověk musí postupovat bezodkladně. Příklad z jednání naopak upozorňoval na situaci, kdy může rozdílný právní režim ovlivnit možnost zůstat v zemi i pokračovat v zaměstnání.
Rozdílný status neznamená diskriminaci
Pavla Novotná odmítla, že by popsané rozdíly samy o sobě představovaly diskriminaci. Podle ní vycházejí z rozdílných pravidel evropského a českého práva.
Rodinní příslušníci občanů jiných členských států EU mohou v určitých situacích využívat evropskou úpravu volného pohybu. Rodinní příslušníci českých občanů naproti tomu spadají do národního režimu. Tyto dvě skupiny proto podle ředitelky nemusejí mít ve všech fázích pobytového řízení totožná práva.
Novotná zároveň zdůraznila, že po získání pobytu jsou práva obou skupin z velké části srovnatelná. Rozdíly se podle ní výrazněji projevují při zamítnutí nebo rušení pobytu a v situacích, kdy úřady řeší bezpečnostní důvody.
U rodinného příslušníka českého občana podle jejího vysvětlení existují širší možnosti zrušit pobyt například tehdy, pokud dotyčný spáchá trestný čin. V takovém případě může národní úprava umožnit jeho návrat do země původu.
Ředitelka také argumentovala, že odlišné právní režimy nejsou výhradně českou zvláštností. Podle ní mají obdobné rozdíly i další státy Evropské unie a některé uplatňují přísnější pravidla.
Vyplývají rozdíly ze zákona, ptal se Fischer
Předseda výboru Pavel Fischer označil téma za důležité zejména kvůli konkrétním důsledkům pro dotčené rodiny. Vysvětlil, že otázku otevřel na základě dopisu, který členové výboru obdrželi.
Po vysvětlení ministerstva uvedl, že ho argumentace rozdílnými pobytovými kartami a převážně srovnatelnými právy v zásadě uspokojuje. Tím ale nezměnil samotný obsah příkladů, které výbor projednával.
Debata ukázala střet dvou pohledů. Organizace pracující s migranty upozorňují na situace, v nichž může mít rodinný příslušník českého občana méně výhodné možnosti než rodinný příslušník občana jiného státu EU. Ministerstvo naproti tomu tvrdí, že rozdílný postup vyplývá z evropského a národního právního režimu a sám o sobě neznamená diskriminaci.
Výbor nakonec doporučil návrh cizineckého zákona schválit. V diskusi o kanadských a mongolských manželkách však zůstala podstatná praktická otázka: jaké možnosti má konkrétní člověk, když mu skončí dosavadní pobytové oprávnění, a zda dokáže včas získat jiné.
