Na první pohled jde o zbraňovou techniku, která už měla patřit minulosti. Sovětský protiletadlový komplet KUB sloužil české armádě desítky let a postupně ho nahradil modernější systém. Na Ukrajině ale jeho konstrukce dostala překvapivě nový význam. Jaký?
Ukrajinští vojáci spojili odpalovací zařízení KUB s palebnou jednotkou systému BUK a výsledkem je improvizované řešení, které podle jejich vlastního hodnocení už zničilo kolem dvou desítek vzdušných cílů. Většinu z nich tvořily ruské proudové drony Šáhed. Co přesně tato neobvyklá kombinace dokáže a proč vůbec může fungovat?
Ukrajinský pluk protiletadlových střel na Facebooku ukázal, jak spojení starých zbraní funguje v dnešním boji.
KUB dostal na Ukrajině novou roli
Ukrajinský 156. protiletadlový raketový pluk Maksym Kryvonis předvedl způsob, jakým jeho vojáci používají společně techniku dvou sovětských protiletadlových systémů. Odpalovací zařízení KUB spolupracuje se samohybnou palebnou jednotkou BUK. Každý z těchto systémů přitom řeší část úkolu.
Jedna z hlavních nevýhod KUB spočívá v tom, že jeho odpalovací zařízení nemá vlastní autonomní radar pro ozáření a navedení cíle. Právě tuto slabinu pomáhá překonat palebná jednotka BUK. Ta má vlastní radar, který dokáže vzdušné cíle odhalovat a sledovat na výrazně větší vzdálenosti a předávat jejich souřadnice.
Pro BUK zase představuje problém dostupnost jeho vlastních raket. Ukrajinci proto využívají kombinaci, v níž palebná jednotka BUK zajišťuje radarovou část práce, zatímco samotný odpal obstará zařízení KUB s raketami 3M9.
Nejde tedy o prosté spojení dvou odpalovacích zařízení. Jde o využití schopností jednotlivých částí obou systémů tak, aby společně vytvořily funkční celek.
Jak „hybrid“ KUB a BUK pracuje?
Celý postup začíná u palebné jednotky BUK. Ta může cíl sama odhalit, případně dostane jeho označení z jiného zdroje. Následně jej zachytí a začne automaticky sledovat.
Palebná jednotka BUK pak cíl nepřetržitě ozáří radarem. Současně předá potřebné údaje odpalovacímu zařízení KUB, které používá rakety 3M9.
Po odpálení už raketa letí k cíli autonomně. Její naváděcí hlavice následně zachytí signál odražený od cíle, který stále zajišťuje radar palebné jednotky BUK. KUB tak nemusí mít vlastní radar schopný samostatně provést celý proces navedení.
Právě v tom spočívá podstata ukrajinského řešení. BUK poskytuje schopnost detekce, sledování a radarového ozáření. KUB dodává odpalovací zařízení a rakety.
Vojáci 156. protiletadlového raketového pluku hodnotí tuto kombinaci velmi dobře. „Tento hybrid se velmi osvědčil při ničení vzdušných cílů. Samotná kombinace KUB a BUK má na kontě kolem 20 vzdušných cílů,“ uvedli podle aktuálního podkladu. Většinu z nich tvořily ruské proudové drony Šáhed.
Ilustrační foto: Armáda ČR/ Jana Samcová
Starý systém měl pro spojení předpoklady
Na celé věci je pozoruhodné, že nejde o myšlenku, která by vznikla až během války na Ukrajině. Možnost využívat některé rakety jednoho systému prostřednictvím techniky druhého systému se objevila už při přechodu od KUB k BUK v 70. a 80. letech minulého století.
Tehdy vznikla pro systém KUB-M4 samohybná palebná jednotka 9A38. Její konstrukce počítala s výměnnými lyžinami, respektive nastavitelnými úchyty. Díky tomu mohla nést buď tři rakety 9M38 systému BUK, nebo tři rakety 3M9M3 systému KUB.
Dnešní ukrajinské řešení je ovšem jiné. Na záběrech popsaných v aktuálním videu je vidět kombinace samostatného odpalovacího zařízení KUB a samohybné palebné jednotky BUK.
Právě historická kompatibilita konstrukcí ale ukazuje, proč není spojení těchto technologií zcela náhodné. Oba systémy vznikaly v podobném technologickém prostředí a jejich schopnosti lze v určitém rozsahu propojit.
„Tři prsty smrti“ byly léta součástí české protivzdušné obrany
Přezdívku „tři prsty smrti“ dostal KUB podle trojice raket, které jeho pásové odpalovací zařízení veze. Sovětský komplet 2K12 KUB, v kódovém označení NATO SA-6 Gainful, vznikl v 60. letech minulého století.
Do Československa se první kusy dostaly 1. února 1975. Tehdy se objevily u 171. protiletadlového raketového pluku v Rožmitále pod Třemšínem. Čtyři baterie, které později používala československá armáda, získalo Československo v polovině 80. let. Podobnou cestou se systém dostal také do dalších armád někdejší Varšavské smlouvy.
V české armádě KUB provozoval 25. protiletadlový raketový pluk ve Strakonicích. Systém zde vydržel desítky let. Jeho jediná zásadnější modernizace během služby spočívala v přechodu z analogového na digitální ovládání.
Technika přesto nezůstala úplně beze změn. Systém byl během své existence modernizován také na základě zkušeností z různých konfliktů, zejména z Blízkého východu. Poslední zdokonalená varianta KUB se zvýšenou odolností proti elektronickému rušení nesla označení SA-6B Gainful Mod 1 a vyráběla se až do roku 1992.
Co všechno KUB uměl?
České prameny popisují KUB jako samohybný protiletadlový raketový komplet určený k ničení letounů, vrtulníků, řízených střel, bezpilotních prostředků a dalších vzdušných cílů.
Palebnou baterii tvořil vlastní řídicí a naváděcí radiolokátor, čtyři odpalovací zařízení a dva nabíjecí přepravníky. Ty využívaly podvozky sovětských vozidel ZIL-131 a každý z nich převážel tři rakety.
Bojové komponenty systému byly umístěné na pásových podvozcích. Ty poskytovaly vysokou mobilitu, pancéřovou ochranu a vlastní zdroje elektrické energie.
Podle technických údajů uvedených ve starších podkladech dokázal KUB zasahovat cíle ve výškách od 25 do 10 000 metrů a ve vzdálenostech od 4 do 23 kilometrů. Systém byl určen pro cíle letící rychlostí až 600 metrů za sekundu při přibližování a 300 metrů za sekundu při odletu.
Raketu 3M9M3 poháněl dvoustupňový systém s raketonáporovým motorem na tuhé palivo. Při letu získávala raketa vzduch z atmosféry a mohla dosáhnout rychlosti až 900 metrů za sekundu. Startovací hmotnost činila 600 kilogramů.
Raketa využívala poloaktivní způsob navedení. Její bojová hlavice vážila 56 kilogramů a cíl ničila tlakovou vlnou a střepinovým účinkem. Při správně vycvičené obsluze trvalo podle českých materiálů opětovné nabití odpalovacího zařízení přibližně deset minut.
Český KUB už měl své dny za sebou
Česká armáda ovšem KUB nepovažovala za perspektivní systém. Starší podklady ho popisují jako zastarávající prostředek, který měl postupně uvolnit místo modernímu řešení.
Část českých kompletů byla v roce 2023 předána Ukrajině. Česká armáda mezitím přistoupila k jejich náhradě moderními izraelskými protiletadlovými komplety SPYDER od společnosti Rafael.
Před předáním a vyřazováním se životnost starých raket opakovaně prodlužovala díky práci techniků. Starší materiály současně upozorňovaly na to, že česká armáda má ve skladech ještě několik stovek raket 3M9M3E.
V dobových podkladech se jako zásadní problém uváděla také jejich životnost. Ty popisovaly jako s nejzazší termín životnosti komplexu KUB i raket 3M9M3E s rok 2021.
Proč byla tato technika důležitá
Význam KUBu nespočíval pouze v samotných raketách. Protiletadlové komplety tohoto typu představovaly důležitou součást ochrany významných objektů a jednotek.
Starší české podklady mezi chráněnými cíli uváděly například letiště, jaderné elektrárny, dopravní uzly a průmyslové aglomerace. Protivzdušná obrana měla současně chránit také další jednotky armády.
Právě proto představovalo vyřazení starého KUBu problém, který nešlo vyřešit prostým odstraněním techniky z výzbroje. Armáda potřebovala zachovat samotnou schopnost protivzdušné obrany a současně ji postavit na modernějším systému.
Jedním z kroků proto byla náhrada KUBu komplety SPYDER. Samotná česká modernizace KUBu, kterou v minulosti nabízela společnost RETIA, se soustředila především na elektronickou část řídicího a naváděcího radiolokátoru SURN.
Modernizace počítala mimo jiné s digitalizací řídicího radiolokátoru, přeladěním do pásma NATO, modernizací přehledového a naváděcího radiolokátoru, novým systémem komunikace, optickým kanálem nebo navigačním a orientačním systémem. Součástí měla být také automatická online i offline diagnostika.
Modernizovaný systém měl zároveň zůstat slučitelný s dalšími nemodernizovanými prostředky a počítalo se s jeho další perspektivní modernizací nebo náhradou.
Ukrajina ukázala další možnost
Současné ukrajinské použití přitom neznamená, že by se KUB náhle stal moderním systémem. Ukazuje ale, že starší technika může v kombinaci s jiným prostředkem získat schopnost, která jí samotné chybí.
V popsaném případě poskytuje BUK radarové schopnosti a KUB dodává odpalovací zařízení s raketami 3M9. Výsledkem je hybridní uspořádání, které ukrajinští vojáci nasazují proti vzdušným cílům.
A právě proudové drony jsou v tomto příběhu důležité. Většina z přibližně 20 cílů zničených touto kombinací připadala právě na ně.
Zbraň, která už v české armádě představovala zastarávající technologii, tak dnes může být součástí řešení, které Ukrajinci používají proti modernímu typu vzdušného cíle.
BUK dostal i americké rakety
Ukrajinci přitom podobně improvizují také s BUKem. Nedostatek jeho původních raket řeší mimo jiné úpravou samohybných palebných jednotek pro použití amerických střel RIM-7.
Tak vznikl systém známý jako FrankenSAM. Pro 156. protiletadlový raketový pluk nejde pouze o experiment. Jednotka tuto variantu také provozuje.
Velitel jedné z osádek uvedl, že některá vozidla vybavená těmito střelami mají i přes 30 potvrzených zničených vzdušných cílů.
„Provozujeme upravený systém BUK, který je lidově známý jako ‚Frankenstein‘ a je uzpůsobený pro odpalování protiletadlových střel RIM-7. V jedné oblasti už prokázal svou účinnost. Jedno vozidlo má 34 potvrzených zásahů. Jiná vozidla jich mají více, některá méně,“ uvedl velitel jedné z osádek.
Podle aktuálního podkladu se zároveň uvádí, že jeden odpalovač už provedl 131 odpalů střel RIM-7. A podobně jako u hybridního KUBu a BUKu i tady jde o využití staršího systému novým způsobem. Ukrajina podle dřívějších informací získala technickou dokumentaci k systému FrankenSAM a mohla jej následně vyrábět samostatně.
Z „tří prstů smrti“ zůstává zajímavá lekce
Příběh českých KUBů tak dostává na Ukrajině překvapivou kapitolu. Technika, která byla v české armádě postupně označována za zastarávající a kterou nahradily modernější prostředky, může v jiné sestavě stále plnit bojový úkol.
Ne proto, že by se samotný KUB změnil. Jeho schopnosti zůstaly omezené konstrukcí, která vznikla před desítkami let. Ukrajinští vojáci ale jeho odpalovací zařízení a rakety spojili s radarovými schopnostmi BUKu. Výsledkem je přibližně 20 zničených vzdušných cílů, převážně proudových dronů.
„Tři prsty smrti“ tak na Ukrajině připomínají něco, co se ve válce ukazuje opakovaně: hodnota staré techniky nemusí spočívat pouze v tom, jak dobře funguje sama o sobě. Někdy může rozhodnout způsob, jakým ji vojáci dokážou propojit s jiným systémem.
