Česká zemědělská univerzita už dávno není školou, kterou lze odbýt stereotypní přezdívkou „hnojárna“. Dnes nabízí studium IT, dopravy či technického inženýrství a snaží se přilákat studenty do oborů, o které je v celé Evropě stále menší zájem. Na konferenci „Právo a vzdělávání“ Ekonomického deníku a České justice v Liberci na to upozornil emeritní děkan Technické fakulty ČZU Jiří Mašek, který popsal proměnu školy i krizi technického vzdělávání.
Debata zástupců univerzit, armády a průmyslu ukázala, že Česká zemědělská univerzita už nestojí na okraji systému. Naopak se stává místem, kde se propojuje vzdělávání, výzkum, průmyslová praxe i bezpečnostní agenda státu. Právě schopnost propojovat tyto oblasti podle řečníků rozhodne o tom, zda si Česko udrží technickou konkurenceschopnost.
Z „mechanizace“ do digitálního světa
Jiří Mašek v úvodu připomněl, jak výrazně se proměnila Technická fakulta ČZU. Z původní Mechanizační fakulty s jediným studijním programem vyrostla škola, která dnes nabízí devět studijních programů.
Univerzita, které se dříve často a poněkud hanlivě říkalo zemědělka nebo hnojárna, bývala pro mnoho uchazečů až druhou volbou. Hlásili se na ni často až ve chvíli, kdy je nepřijaly jiné školy. To už podle Maška neplatí. ČZU dnes nabízí atraktivní technické obory i kvalitní pedagogické zázemí.
„Dneska máme devět studijních programů, od dopravy přes IT a inženýrství údržby až po program technicko-ekonomického zaměření,“ popsal Mašek. Podle něj nešlo o dílčí úpravy, ale o kompletní proměnu vysoké školy.

Zásadní proměnou podle Maška prošlo i samotné pojetí oboru. Zemědělství už nepředstavuje izolovanou disciplínu, ale vysoce technologické odvětví, které využívá automatizaci, datovou analytiku i robotiku. Právě to podle něj vysvětluje, proč dnes Technická fakulta ČZU působí v mnohem širším spektru oborů než dříve. „Soudobé zemědělství není o rýči a vidlích,“ zdůraznil Mašek. Podle něj se z něj stal plně technologický systém.
Současně upozornil, že univerzita musí hledat rovnováhu mezi tradicí a modernizací. Vedle klasických zemědělských disciplín proto rozvíjí i nové technologické směry.
Vertikální propojení: studenti se rozhodují už na střední škole
Významnou roli podle Maška hraje spolupráce se středními školami. Právě ta pomáhá získávat nové studenty. „Máme vytipované střední školy a jejich studenti chodí k nám na praxi. A dost často potom už vědí, že nastoupí ke studiu k nám,“ uvedl. Tento model označil za funkční propojení středních škol, univerzity a praxe. Studenti se díky němu zapojují do reálných projektů ještě před nástupem na vysokou školu.
Součástí systému je také vývojové prostředí ProLab, které slouží jako laboratorní i aplikační platforma. Studenti zde pracují na projektech, které následně nacházejí uplatnění v praxi, někdy i na zahraničních trzích.
Mohlo by vás zajímat

Foto: Vít Šimánek
Když zemědělství potkává obranu
Na Maškova slova navázal ředitel Sekce komunikačních a informačních systémů ministerstva obrany brigádní generál Petr Šnajdárek, který otevřel téma propojení civilních a vojenských technologií.
Upozornil, že moderní zemědělská technika už dnes pracuje s prvky umělé inteligence a autonomního řízení, které mají přímý přesah do obranného průmyslu. „To, co dnes vidíme u zemědělské techniky, je plně přenositelné do obranného průmyslu,“ řekl.
Petr Šnajdárek zároveň zdůraznil, že armáda se musí přestat dívat na univerzity pouze jako na dodavatele absolventů, ale jako na partnery vývoje technologií. Právě sdílení know-how mezi civilní a obrannou sférou považuje za klíčový prvek budoucí bezpečnosti.

Evropa ztrácí inženýry, Česko hledá rovnováhu
Jiří Mašek v další části svého vystoupení na konferenci o technickém vzdělávání otevřel širší evropský rámec. Podle něj nejde o izolovaný český problém, ale o dlouhodobý trend úpadku zájmu o technické obory v celé Evropě.
Připomněl i historickou změnu role Evropy v globálním vzdělávacím prostoru. „Ještě nedávno se sem jezdily učit stovky, až tisíce studentů z Číny. A dnes se situace obrací,“ podotkl.
Tento posun podle něj ukazuje, že Evropa ztrácí část své technologické dominance a musí znovu hledat způsoby, jak obnovit atraktivitu inženýrského vzdělávání.

Inženýrství jako pevná disciplína
Silným momentem byla Maškova definice samotného inženýrství jako jasně vymezené disciplíny. „Inženýr je na technické disciplíny. Na biologii inženýr není,“ zaznělo v jeho argumentaci.
Podle něj dochází v evropském vzdělávacím prostoru k přílišnému rozostření hranic mezi obory, což oslabuje schopnost univerzit připravovat skutečné technické experty. Tento problém podle Maška přímo souvisí s aktuálním nedostatkem odborníků v průmyslu i výzkumu.
Kvalita přípravy je klíčová
Do diskuse vstoupila také vedoucí skupiny linkových technologií, elektronického boje a radiolokace, fakulta vojenských technologií Univerzity obrany Markéta Vršecká, která upozornila na to, že rozhodující není jen množství absolventů, ale kvalita jejich přípravy a schopnost reagovat na praxi.
Zdůraznila, že univerzity musí více pracovat s tím, jak studenty motivují už během středoškolského studia, a jak jim realisticky ukazují nároky jednotlivých oborů.
Její vystoupení doplnilo Maškův pohled o institucionální rovinu: nestačí modernizovat programy, je nutné změnit i způsob, jakým se o nich komunikuje a jak se studenti na ně připravují.

Experiment, chyba a rychlost inovací
Vedoucí Katedry energetických zařízení strojní fakulty Technické univerzity v Liberci Radek Škoda pak rozšířil debatu o perspektivu výzkumu a vývoje. Zdůraznil, že neúspěch je přirozenou součástí inovací. „Když zkoušíte něco nového, většina věcí nevyjde. A to je věc, s kterou my neumíme moc pracovat, protože v Čechách a vůbec v celé Evropě je to o tom, že se neúspěch bere jako tragédie,“ konstatoval.
Podle něj je klíčová schopnost rychle iterovat – opakovat určité procesy a postupy za účelem přiblížení se k požadovanému výsledku, učit se z chyb a posouvat výsledky do praxe bez zbytečných prodlev.

Armáda jako spolutvůrce technologií
Generál Petr Šnajdárek v závěru diskuse zdůraznil, že armáda už nemůže být jen pasivním příjemcem inovací. „Musíme ty technologie nejen kupovat, ale i chápat a spoluvytvářet,“ uvedl. Tím se podle něj mění celý model vztahu mezi státem, univerzitami a průmyslem.
Šnajdárek na konferenci opakovaně konstatoval, že Evropa má dostatek inovací, ale selhává v jejich implementaci. Podle něj není problém v tom, že by chyběly nápady nebo výzkum, ale v tom, že chybí rychlé propojení mezi vývojem, testováním a nasazením do praxe. V evropském prostředí se podle něj technologie často „zaseknou“ mezi institucemi.
