Evropský kontinent prochází největší transformací zbrojní výroby od konce studené války. Dekády míru vedly k útlumu a rezivění kapacit, dnešní realita však nutí evropské státy k masivním investicím do výroby výbušnin a střelivin. Klíčovým problémem zůstává obrovský nepoměr sil – ruská výroba trinitrotoluenu (TNT) a střelného prachu je stále mimořádně vydatná ve srovnání s evropskou produkcí.

České společnosti jako Czechoslovak Group (CSG) a Colt CZ v tomto závodě o suverenitu hrají zásadní roli. Skupina CSG potvrdila status největšího středoevropského hráče, když prostřednictvím své slovenské větve MSM Group převzala německého výrobce nitrocelulózy v Aschau am Inn. Tímto krokem CSG postupně ovládne výrobu této klíčové suroviny pro střelný prach přímo na německém území.

Souběžně s tím skupina Colt CZ strategicky ovládla výrobu nitrocelulózy v pardubické Synthesii, čímž si oba čeští giganti zajistili kontrolu nad kritickými vstupy pro výrobu střelivin. Pardubickou výrobu chtěla ovládnout CSG, ale v konkurenčním boji zvítězil COLT.

Výroba munice: Evropa vs. Rusko

TNT neboli trinitrotoluen vyvinuli vědci poprvé koncem 19. století v Německu. Původně sloužil jako žluté barvivo a pouhých 30 let po jeho vynálezu objevili jeho výbušné vlastnosti. Dnes je to nejčastěji používaná vojenská výbušnina. Po letech nedostatečných investic a kvůli rostoucí poptávce v důsledku ruské invaze na Ukrajinu však Evropa čelí kritickému nedostatku tohoto zboží.

Suverénní obrana představuje žhavé téma, přičemž EU se zavazuje investovat miliardy eur ve snaze zvýšit vojenskou kapacitu bloku. Některé výzkumy naznačují, že výrobní kapacity ruské munice převyšují Evropu v poměru 4:1, zatímco jiné odhady hovoří až o poměru 6:1. Ačkoliv je Unie domovem gigantů jako Rheinmetall, BAE a KNDS, tyto firmy nevyrábějí vlastní TNT.

Odhaduje se, že Rusko disponuje ročními zásobami 4,5–5 milionů dělostřeleckých granátů, z čehož asi 2 miliony pocházejí od spojenců ze Severní Koreje. Evropská produkce v roce 2023 dosáhla pouze 600 000 granátů. Ve spolupráci s USA se odhad pro rok 2024 pohybuje kolem 1,2 milionu kusů. Filozofie odstrašení NATO vychází z myšlenky, že pravděpodobnost konfliktu klesá, pokud jsou obě strany stejně ozbrojeny. V každém náboji je asi 10 kg TNT. Aby Evropa mohla vyrobit srovnatelné množství s Ruskem, potřebovala by tedy zásobu přibližně 50 000 tun TNT.

Švédský restart: Swebal staví první továrnu po desetiletích

TNT výroba Evropa
Některé výzkumy naznačují, že výrobní kapacity ruské munice převyšují evropské podniky v poměru 4:1, zatímco jiné odhady hovoří až o poměru 6:1. Na snímku TNT. Foto: Swebal

Švédská společnost Swebal aktuálně plánuje vybudovat obří továrnu na TNT, první ve Švédsku od dob studené války. Generální ředitel společnosti Joakim Sjöblom varuje, že na konci studené války fungovalo v Evropě sedm velkých závodů na výrobu TNT, zatímco dnes zbývá jediný – polský Nitro-Chem. Tato situace podle něj zdaleka neodpovídá evropským potřebám. Nová švédská továrna disponuje plánovanou kapacitou přes 4 000 tun TNT ročně a výrobu spustí v roce 2028.

Sjöblom zdůrazňuje nezbytnost vymanění se z nebezpečné závislosti na dovozu. Současné výpočty výrobních kapacit NATO a EU se často soustředí pouze na montáž hotových granátů, což vytváří falešný obraz reality. EU musí rychle rozšířit výrobu výbušnin, aby odpovídala rostoucím požadavkům na obranu. Swebal řeší nedostatek v Evropě pomocí cenově dostupného, lokálně vyráběného TNT.

Mohlo by vás zajímat

Polsko jako evropská velmoc ve výrobě výbušnin

Polsko, jak zaznělo, momentálně drží pozici jediného významného producenta TNT v Evropě prostřednictvím firmy Nitro-Chem, která patří pod státní gigant PGZ. V březnu 2026 Nitro-Chem podepsal klíčovou dohodu o výstavbě druhé výrobní jednotky ve svém závodě v Bydhošti. Šéf firmy Arkadiusz Miszuk potvrzuje, že zájem ostatních zemí o polský trinitrotoluen prudce roste. Kromě domácího trhu firma exportuje výbušniny do USA, Německa, Velké Británie, Francie i na Ukrajinu.

V dubnu 2025 podepsala společnost Nitro-Chem smlouvu v hodnotě 310 milionů dolarů na dodávku 18 000 tun TNT během tříletého období, určených pro americkou armádu.

Souběžně s tím polská soukromá skupina Niewiadów Polish Military Group plánuje svůj debut na Varšavské burze cenných papírů v dubnu 2026. Niewiadów spojil síly s americkým obrem Northrop Grumman a singapurskou ST Engineering. Jejich společným cílem je výstavba plně robotizované továrny na 155mm munici s cílovou kapacitou 180 000 granátů ročně. K tomu plánují produkovat až 480 000 kusů munice ráže 40 mm. Tento ambiciózní rozvoj financuje Polsko i díky půjčkám z programu SAFE v hodnotě 23,8 miliardy zlotých.

Ruská dominance a hrozba dronů Šáhed

nitrocelulóza střelný prach munice
Výrobna nitrocelulózy v továrně Synthesia v Pardubicích. Foto: Synthesia

Data ukazují propastný rozdíl mezi evropskou a ruskou produkcí. Zatímco nová švédská továrna dodá 4 000 tun výbušnin, Rusko ročně vyrobí přes 50 000 tun TNT. Tuto obrovskou kapacitu Rusko využívá nejen pro dělostřelectvo, ale také k masovému vyzbrojování dronů typu Šáhed, kterými útočí na Ukrajinu. Sjöblom uvádí, že trend v Evropě se nyní jasně obrací směrem k nákupu z evropských zdrojů, o čemž svědčí i to, že 70 % budoucí produkce švédského Swebalu už dopředu zamluvili výrobci raket a dělostřelecké munice ráže 155 mm.

Strategická expanze Rheinmetallu a BAE Systems

Německý zbrojní koncern Rheinmetall systematicky rozšiřuje svou přítomnost podél celého východního křídla NATO. V Bulharsku, Lotyšsku a Litvě zakládá společné podniky se státními firmami pro výstavbu továren na 155mm munici. V Rumunsku pak jejich pobočka Rheinmetall Munitions Romania vyrábí munici střední ráže. Klíčovou investicí je závod na výbušný prach v rumunské Victorii, kam Rheinmetall dodává své know-how a technologie pro výrobu pohonných hmot.

V Polsku zase státní PGZ vybrala britskou BAE Systems jako technologického partnera pro plánované navýšení výroby. Britská společnost dodá automatizovanou technologii, která zajistí šestnáctinásobné zvýšení výrobní kapacity 155mm dělostřeleckých granátů. Podobné kroky podniká i Estonsko, kde má švédská firma v obranném průmyslovém parku Põhja-Kiviõli postavit muniční závod za 300 milionů eur.

nitrocelulóza výroba
Průmyslový areál u města Walsrode v Dolním Sasku, kde chce skupina CSG vyrábět nitrocelulózu. Ilustrační snímek. Foto: Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)

Energetické materiály a cesta k suverenitě

Celý evropský obranný sektor si uvědomuje, že bez vlastních energetických materiálů zůstává Evropa v područí asijských dodavatelů. Proto jsou investice firem jako CSG do výroby nitrocelulózy v německém Aschau, akvizice výroby této klíčové suroviny v pardubické Synthesii skupinou Colt CZ, vznik nové muniční továrny ve Švédsku nebo polské investice do výroby TNT tak zásadní pro budoucí nezávislost kontinentu.