Zpráva šéfa NATO Marka Rutteho má 74 stran a stovky statistických ukazatelů a hodnocení. „Česká republika v ní nevyznívá vůbec špatně, jak se to snaží část politického spektra vykreslit. Naopak drtí tabulky NATO s nárůstem výdajů. Musím jednoznačně konstatovat, že výdaje na obranu v roce 2026 celkově přesahují finální čerpání v roce 2025 za vlády Petra Fialy. Jde o historicky nejvyšší čísla,“ říká v rozhovoru s Ekonomickým deníkem ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD).
Čísly Jaromír Zůna oponuje kritikům z opozice a vysvětluje, proč se do priorit obranyschopnosti země dostala dálnice D11 nebo kolik miliard má armáda reálně k dispozici. Vysvětluje také, proč přepisoval plány svých předchůdců. A také, jak se vyhnout investiční smyčce, která by mohla ochromit budoucí rozpočty.
Polsko horečnatě zbrojí, další alianční východní země taktéž. Nakupují dokonce i zbraně z Koreje. Jak je na tom Česká armáda v porovnání se svými blízkými partnery? Co o nás říkají data Aliance?
Určitou odpověď nám dává zpráva šéfa NATO Marka Rutteho, jíž nedávno NATO publikovalo, která hodnotí připravenost a investiční úsilí členských států. Když se podíváme na všechna hodnocení a ukazatele, tak musím říci jednu věc: „Nezapomeňme se taky někdy pochválit za to, co jsme dokázali.“
Jak na tom tedy reálně jsme?
Pokud jde o moderní organizaci armády, tak se Česká republika v tabulce NATO řadí do horní poloviny. Pokud se podíváme na růst výdajů na obranu od roku 2014, tak česká armádní modernizace například drtí tabulky NATO: vykazujeme nárůst výdajů o neuvěřitelných 400 procent.
Tomu se prakticky žádná jiná členská země Aliance nemůže vyrovnat, byť i u ostatních zemí jsou také zaznamenatelné obrovské nárůsty. To znamená, že armáda České republiky dělá pro obranyschopnost země hodně. A dělá to rychle.
Co tedy pro naši obranyschopnost děláme? A hlavně: jak to děláme?
Jen pro letošní rok hovoříme o 251 strategických, zvlášť významných, a sledovaných projektech vyzbrojování. Ty buď běží, nebo se v letošním roce úspěšně uzavírají. K tomu musíme připočítat více než tisícovku dalších akvizic v kategorii ostatních nákupů materiálu a výzbroje. Tempo modernizace naší armády se udržuje na historicky nejvyšší úrovni a musím říct, že je to obrovský nápor na všechny složky resortu i na samotné vojáky, kteří techniku přebírají.
Veřejností i v médiích rezonuje částka 154,8 miliardy korun v letošním rozpočtu ministerstva obrany. Plus další příspěvky na obranyschopnost země z rozpočtů jiných resortů. Ta čísla jsou pod tvrdou palbou kritiky. Jaká jsou tedy podle vás skutečná čísla, se kterými můžete operovat?
Tady je potřeba být v číslech naprosto přesný. Rozlišovat mezi tím, co je v zákoně o státním rozpočtu, a tím, co máme reálně v pokladně. Důležité jsou celkové objemy finančních prostředků, se kterými ministerstvo obrany skutečně v reálu operuje. Ono to totiž není jen těch 154,8 miliardy ve státním rozpočtu.
Do této sumy se totiž nezapočítávají další nároky nespotřebovaných výdajů z minulých let. Fakticky bude ministerstvo obrany v letošním roce operovat s částkou 158 miliard korun. Ten rozdíl tvoří nároky z loňska, protože se nepodařilo některé administrativně složité akviziční projekty formálně dokončit.
K tomu si připočtěte 29,9 miliardy, které na obranu státu jdou z ostatních kapitol – dopravy či vnitra. Celkově disponujeme výrazně vyšším objemem peněz než kdykoliv předtím. Finální čerpání v roce 2025 bylo 155 miliard korun. Jsou to tedy historicky nejvyšší čísla.
Mohlo by vás zajímat
Co půjde do investic?
Náš rozpočet je, ať si kritici říkají, co chtějí, nastaven velmi proinvestičně. Třicet šest procent celkových výdajů směřuje právě do nich, což představuje 56 miliard korun. Zároveň jsme ale zvýšili i běžné výdaje na 51,9 miliardy. To je naprosto klíčové. Protože investice sice zajistí nové stíhačky a tanky, ale běžné výdaje zajišťují každodenní připravenost, provoz stávající techniky a intenzivní výcvik vojáků. Nic jsme neomezili – ani strategické projekty, ani naše rekrutační cíle.
Velkým, ale kontroverzním tématem je úvěrové financování. Jako například program SAFE a evropské miliardy. Proč jsme si sáhli jen na cca 50 miliard korun, zatímco sousední Poláci si v programu bookovali násobně vyšší sumy? Proč si půjčujeme tak málo?
Pídil jsem se po této informaci hned po svém nástupu do funkce, protože to bylo předmětem legitimní veřejné kritiky. Odpověď, kterou jsem dostal, byla, že ten původní limit odvodili moji předchůdci pouze od doplňování bezprostředních potřeb tehdejšího rozpočtu. V každém případě tady byl obrovský potenciál říci si o mnohem větší objem prostředků.
Vy jste do programu SAFE poměrně razantně zasáhli. Proč?
My jsme to dokázali v resortu přepracovat během velmi krátké doby letos v lednu. Proto náš návrh posuzovali v Bruselu mezi posledními.
Přepracovávali jsme ho podle aktuálních priorit a chtěli jsme tam za každou cenu začlenit i financování strategické infrastruktury. Vím, že vojáci a plánovači měli zájem přihlásit se o mnohem víc peněz, ale bylo to takto politicky rozhodnuto v mezích těch dvou miliard eur.
Důležité je, že jsme alespoň ten prostor využili beze zbytku. Je to přes 50 miliard korun, které může Česká republika formou výhodné půjčky investovat do výstavby vojenských schopností armády.
Takže jsme vlastně opět u tolik populárních procent na obranyschopnost státu oproti hrubému domácímu produktu, ne?
Zde vidíte praktický příklad objasňující můj dlouhodobý koncepční postoj, že diskuse o procentech výdajů na obranu jsou mělké. Vojenská schopnost bude za tyto prostředky pořízena, ale současně se půjčka z programu SAFE nezapočítává podle kritérií NATO do procent výdajů na obranu.
Na konci roku 2035 totiž strategičtí plánovači v Alianci nebudou hodnotit procenta. Budou hodnotit reálný vojenský příspěvek státu do kolektivní obrany. Proto bude naše vláda primárně usilovat o plnění vojenských závazků vůči spojencům, nikoliv procent.
Co se vám podařilo v plánech na půjčku z programu SAFE na poslední chvíli změnit? Proč je v armádním programu najednou dálnice? Jak ta souvisí s obranou?
Na základě rozhodnutí vlády jsme do programu SAFE doplnili i výstavbu dálnice D11, konkrétně ten úsek, který se má stavět směrem k polským hranicím – od Jaroměře na Trutnov.
Dříve tam byly v plánech především Leopardy a Tatry, my jsme to zásadně rozšířili o infrastrukturu, která je pro rychlé přesuny těžké techniky v rámci Aliance naprosto nejdůležitější. Bez dálnic je i ten nejlepší tank jen statickým cílem.
Jak se k čerpání této půjčky staví například premiér?
Premiér Andrej Babiš říká jasně: musíte intenzivně všichni čerpat finanční prostředky z výhodných fondů, které se dnes nabízejí. Musíme tedy modernizovat přístupy k plánování akvizic a jejich finančnímu krytí. Jinak se, jak jsem již před lety publikoval v jedné ze svých prací, oběsíme na investiční smyčce. Ta hrozí ve chvíli, kdy by splátky za velké systémy v budoucnu vyčerpaly veškeré peníze na provoz.
Kdyby se podobná výzva objevila znovu, bude chtít Česko víc peněz?
Pokud se objeví následné kolo programu SAFE, jsme už nyní plně připravení s celou řadou dalších projektů. Jen čekáme na příležitost je podat.
Můžete uvést české konkrétní vojenské akvizice, které jsou pro letošek klíčové a které už vojáci reálně dostávají do rukou?
Strategické projekty pro letošní rok 2026 jsou jasně dané a harmonogramy se dodržují. Pokračuje projekt F-35, kde se připravuje infrastruktura.
Pokračuje strategický projekt pásových bojových vozidel pěchoty (BVP). V druhé polovině letošního roku dostaneme první kusy pro vojskové zkoušky. Pokračuje projekt protiletadlového systému Spyder (SHORAD), který v letošním roce prochází intenzivními zkouškami.
Co tanky?
Probíhá a bude letos dokončen projekt Leopard 2A4, kdy dostaneme zbývajících 15 tanků z daru a nákupu.
Probíhá modernizace letiště Čáslav, přijde první střední transportní letoun Embraer, pokračuje projekt satelitní komunikace MILSATCOM a další. Celkem 251 sledovaných projektů. Je to největší objem moderní techniky, který česká armáda za posledních 30 let integruje do své výzbroje.
Jak to vypadá s dodávkami děl CAESAR, dochází tam ke značné prodlevě. Kdy je budeme reálně mít a zaplatí výrobce za prodlení, kolik?
Je to velmi složitý a z hlediska realizace kostrbatý projekt. Nedávno se jím zabýval i výbor pro obranu Poslanecké sněmovny. Jedna věc je ale srozumitelná. Rozhodování o systému CAESAR a budoucích dodávkách munice bylo ve své době zcela legitimní. Dodavatel nadto před několika lety ještě nabídl rozšíření projektu, na které jsme přistoupili.
Nikdo ale nemohl očekávat, že dodavatel bude čelit výrobním a technologickým potížím. Projekt má zpoždění a bude se k němu přistupovat v souladu se smluvními podmínkami. Na druhé straně si obě strany ovědomují, že nejhorším možným scénářem by bylo jeho nedokončení. Pro armádu by to znamenalo ztrátu celé dekády připrav na pořízení moderních dělostřeleckých systémů.
Jak to vypadá s budováním protivzdušné obrany státu? Kdy budeme schopni čelit případným nepřátelským raketovým a dronovým útokům a jak? Budeme samostatní nebo budeme potřebovat partnera?
Koncepci dlouhodobého rozvoje protivzdušné obrany jsem v letošním roce schválil. Jde o povedený dokument. Realizace jednotlivých opatření zajistí protivzdušnou obrany státu jak na národní, tak i alianční úrovni.
Půjde o dlouhodobý proces, který si vyžádá i značné investice. Významná část těchto investic je ale zahrnuta již v dnes běžících modernizačních projektech. Není se proto třeba obávat nějakých šokových terapií v podobě skokového navyšování výdajů na obranu.
Jak reaguje na nové hrozby český zbrojní průmysl? Je rovnocenným partnerem české armády? Kde by mohl případně přidat?
V tomto smyslu děláme mnoho a jasně jsme to deklarovali. Náš postup jsem shrnul do teze, že v minulosti jsme sice o sobě měli vědět, míněno obrana a obranný průmysl, ale nesměli jsme se k sobě přibližovat.
Byl jsem řadu let na funkcích, kde jsem odpovídal za logistiku, zdravotnictví, spojovací vojsko, hospodaření s majetkem celého resortu obrany a tím i za akvizice. Přesto jsem nikdy v minulosti podobná doporučení nerespektoval, protože potřeba byla jiná. Armádě se to vyplatilo.
Jak a proč?
Pokud se někdo dotazoval, vždy jsem odpověděl, že při mých studiích ve Spojených státech mě učili něco jiného. A to taky fungovalo. V současné době dochází k podstatnému posunu ve vnímání tohoto vztahu. Obě strany si uvědomují, že pro zajištění bezpečnostních potřeb státu na jedné straně a rozvoje obranného průmyslu České republiky na straně druhé, musíme tento segment naší ekonomiky již chápat jako integrální součást bezpečnostního systému státu. Nejenom s právy, ale i odpovědnostmi, které z toho vyplývají. Myslím, že si obě strany dnes velmi dobře rozumí ku prospěchu naší země a nás všech.
První část rozhovoru s Jaromírem Zůnou je k dispozici ZDE.
