Poslanci mají na právě probíhající schůzi sněmovny otevřít debatu o novém zákoně o účetnictví. Ten má nahradit více než třicet let starou normu, která už v mnoha ohledech neodpovídá aktuálním potřebám firem. Podle partnera pro audit PKF Apogeo Jaromíra Chaloupky současná pravidla často nedokážou zachytit ekonomickou realitu – od leasingů přes nemovitosti až po kryptoměny. Co přesně má nový zákon firmám pomoci vyřešit? A kde problémy zůstanou?
Proč potřebujeme nový zákon o účetnictví? V čem ten stávající nestačí?
Zákon o účetnictví je už delší dobu na hraně životnosti. Je platný od roku 1991 a byť prošel několika novelami, pořád výrazně stavíme na původních základech, a to je už opravdu velmi dávno. Od devadesátých let se spousta věcí změnila. To hlavní, co má nová úprava přinést, je ještě větší přiblížení účetnictví jednotlivých společností k realitě, ke skutečnému věrnému a poctivému obrazu. To je princip, na němž staví mezinárodní účetní standardy (IFRS) i americké US GAAP. Jde o to, aby účetnictví věrněji odráželo realitu.
Můžete ukázat na nějakém příkladu, co by to mělo znamenat v praxi?
Typickým příkladem je finanční leasing. Podle aktuálního zákona o účetnictví platí, že firma nemá majetek pronajatý formou finančního leasingu, například automobil ve svém majetku a nevykazuje ho jako své aktivum. Společnost v tomto případě účtuje o jednotlivých leasingových splátkách jako o nákladu a závazku, který následně uhradí. Přitom smlouvu o finančním leasingu uzavírá nájemce s tím, že na konci dojde k odkoupení majetku do jeho vlastnictví za symbolickou částku. Majetek je tedy fakticky vlastnictvím nájemce již na začátku vztahu.
Nová úprava zákona o účetnictví by měla kompletně implementovat standard IFRS 16 – Leasingy, který hovoří o takzvaném právu užívání. V účetnictví nájemce bychom tak v případě finančního leasingu měli účtovat o dlouhodobém majetku již v okamžiku uzavření leasingové smlouvy. Pronajímatel naopak již tento majetek evidovat nebude a bude účtovat pouze o pohledávkách z titulu finančního leasingu. To považuji za jeden z klíčových důvodů, proč nový zákon potřebujeme – aby se změny tohoto typu konečně promítly do účetní legislativy.
Zákon o účetnictví ale prošel řadou novel. Ta zatím poslední je účinná od ledna letošního roku. Překvapuje vás, že zákonodárci v některé z nich tyto principy neupravili?
Ano, to je pravda. Zákon o účetnictví byl několikrát novelizován. Každá novela se týkala některých bodů, které byly vnímány v té době a v daném kontextu jako klíčové. Úpravy se dějí postupně a zákonodárci a odborná veřejnost teprve nyní dospěli do bodu, že vnímají tato témata jako podstatná. Z mého pohledu jsme je ale do zákonné úpravy měli promítnout již dávno.
Pokud se podíváme na poslední novelu zákona o účetnictví, účinnou od 1. ledna 2026, zákonodárci předsadili některé body, které schválili dříve, protože projednání nového zákona o účetnictví se neustále odkládalo. Nejvýraznější změny, které novela přinesla, se týkaly kategorizace účetních jednotek a zejména zvýšení limitů pro povinnost auditu účetních závěrek. V případě aktiv a obratu se tyto limity zvýšily trojnásobně, což znamená poměrně významnou změnu. Na první pohled to může vzhledem k podnikatelské sféře vypadat zajímavě. Kritéria pro povinný audit platila již více než 20 let a máme tady inflaci. Pro řadu společností to nově znamená, že nemusí plnit povinnost auditu účetní závěrky, dojde tedy z jejich pohledu ke zjednodušení.
Pokud se ale podíváme na tuto změnu optikou externích uživatelů účetních závěrek, nemůžeme rozhodně jásat. Rozhodně bude méně účetních závěrek, které budou transparentní, protože je neprověří žádná nezávislá osoba s patřičnou erudicí. To bude mít dopad na investory a zejména banky a různé regulatorní orgány. Složitější tak například může být schvalování úvěrů. Osobně si myslím a s ohledem na moji profesi to ani nemůže být jinak, že audit má mít v každé vyspělé společnosti své pevné a důležité místo. Účetní závěrky slouží externím uživatelům a jejich transparentnost a verifikace správných účetních postupů věrně vykázaných hodnot jsou základním kamenem zdravě fungující ekonomiky. S razantním zvýšením limitů tedy jako auditor rozhodně souhlasit nemohu.
Vidíte ještě nějaké další oblasti, kde současná úprava výrazně zaostává a měla by se zmodernizovat?
Typickým příkladem jsou kryptoměny. Ani v návrhu nového zákona o účetnictví bohužel nemáme jasná řešení a stále se diskutuje o tom, jak k nim přistupovat. Toto téma se přitom zvedá stále více. Kryptoměny se totiž postupně stávají mnohem běžnější součástí ekonomiky, než byly třeba před deseti lety. A určitě bude nutné se k jejich účtování v budoucnu jasně postavit. V současné době například Národní účetní rada chystá interpretaci, která má účtování a vykazování kryptoměn řešit. Nejedná se sice o legislativní řešení, ale doporučení postupu. I to je ale důležité.
V čem konkrétně je problém?
Už jsem to částečně naznačil u předchozí otázky. Kryptoměny se objevily relativně nedávno, a když je firmy začaly využívat, muselo dojít k jejich účetnímu zachycení. S ohledem na to, že se nejednalo a stále ještě nejedná o měnu v pravém smyslu slova dle zákona a zároveň je to rychloobrátkové aktivum. Z účetního pohledu tedy představují zásoby. Nyní ale začíná odborná veřejnost o kryptoměnách mluvit v širších souvislostech. Jejich klasifikace by měla souviset s účelem pořízení a následné držby – tedy zařazovat je do příslušných kategorií v účetnictví podle toho, jak s nimi účetní jednotka nakládá, případně plánuje naložit. Mohou tedy být například finančním aktivem.
Co v praxi znamená, že účetnictví považuje kryptoměny za zásoby?
Zboží, nebo zásoby obecně, zaúčtujeme k datu pořízení v pořizovací hodnotě. Tu následně můžeme upravovat směrem dolů prostřednictvím opravné položky, ale nikdy nemůžeme zásoby přeceňovat nad pořizovací cenu. S ohledem na vývoj ceny kryptoměn v posledních letech je to poměrně zásadní věc. Pokud se nějaká společnost rozhodla kryptoměnu držet delší dobu, mohla být reálná hodnota dvojnásobná, možná trojnásobná. Ale účetně pořád eviduji pouze pořizovací cenu, nelze provést přecenění. A to podle mě neodráží realitu a samozřejmě to neodpovídá věrnému a poctivému obrazu účetnictví.
Přecenění na reálnou hodnotu se ale běžně používá u finančních aktiv. Pokud tedy v dnešní době již lze klasifikovat kryptoměnu za určitých podmínek jako finanční aktivum, je to obrovský krok kupředu.
Mohlo by vás zajímat
Totéž ale dělá problém i u nemovitostí. Ty také nejde podle současných účetních pravidel přecenit. Je to tak?
Ano, je to tak. Nemovitosti s ohledem na vývoj cen zejména v posledních letech jsou zajímavým příkladem. Firma, která koupila nemovitost v roce 2005 a má ji dodnes v majetku, ji stále eviduje v původní pořizovací hodnotě snížené o odpisy, tedy takzvané zůstatkové hodnotě. Přitom její tržní cena může být dnes třeba trojnásobná. Současná úprava totiž neumožňuje přeceňovat ani dlouhodobý hmotný majetek směrem nahoru. Vychází to z účetních principů, konkrétně z principu opatrnosti. Tento princip nám říká, že by společnost měla účtovat o potenciálních nákladech, které bude muset pravděpodobně nést a které souvisí s aktuálním stavem. Nemělo by naopak docházek k zachycení potenciálních výnosů, dokud nejsou jisté. Z logiky věci vyplývá, že pokud je hodnota nemovitosti nyní vyšší, neznamená to ještě, že dům nebo byt také za tuto hodnotu v budoucnu prodám a že cena zase neklesne.
Vyřeší to nový zákon o účetnictví?
Tato úprava není předmětem nového zákona o účetnictví. Definice reálné hodnoty je sice předmětem návrhu zákona, v některých oblastech zde navazujeme na IFRS. Ale řeší se zejména s ohledem na oceňování pohledávek, závazků nebo finančních aktiv. Nedochází ke změně přístupu v případě dlouhodobého hmotného majetku, jako jsou nemovitosti. Pokud se budeme nadále přibližovat k IFRS, určitě to ale může být téma v budoucnosti. V současné době by to ovšem znamenalo poměrně zásadní změnu, na kterou zatím nejsme připraveni.
Jinými slovy – ani nový zákon nebude všespásný a nevyřeší úplně všechny problémy, s nimiž se dnes účetnictví potýká?
Návrh nového zákona o účetnictví je určitě velkým krokem kupředu, řada úprav je nezbytná a dává smysl. Určitě přinese celou řadu důležitých změn, ale stále existují některé otázkyzůstanou otevřené. Konvergence k mezinárodním účetním standardům je nicméně patrná a s ohledem na věrný a poctivý obraz je to skvělá zpráva.
Znamenalo by přijetí nového zákona o účetnictví povinnost pro všechny české firmy účtovat podle mezinárodních účetních standardů?
To samozřejmě ne, kompletní převzetí mezinárodních účetních standardů není na stole, a dle mého skromného odhadu ještě nějakou dobu nebude. Ale některé principy IFRS se do české právní úpravy převezmou. Návrh nového zákona by měl především zavést povinnost respektovat standard IFRS 16 pro leasingy a nájmy. A to se dotkne v podstatě všech firem, protože nájem či leasing je dnes naprosto běžná věc. To samé platí o nových metodách ocenění u pohledávek a dluhů, které by měly být založeny na současné hodnotě.
Vést účetnictví a sestavovat účetní závěrku kompletně dle mezinárodních účetních standardů je už nyní povinné pro společnosti obchodované na burze, banky, pojišťovny a zajišťovny. Dle návrhu nového zákona o účetnictví by mělo být nově povinné například i pro fondy kvalifikovaných investorů, které nejsou obchodovatelné na burze.
Musím ale poznamenat, že jde stále jenom o návrh a rozhodující bude až schválená verze nového zákona. Tak daleko ještě nejsme.
Mají firmy možnost přejít na mezinárodní účetní standardy dobrovolně?
Ano, ale jen za určitých podmínek. Například pokud mají mateřskou společnost v zahraničí, která IFRS používá. V ostatních případech to možné není.
Co konkrétně považujete za nejdůležitější faktické změny obsažené v návrhu nového zákona o účetnictví?
Kromě výše uvedených bodů, jako je například finanční leasing, o kterém jsme už mluvili, jde například o zrušení prováděcí vyhlášky 501, která se týká účetních jednotek, které jsou bankami a jinými finančními institucemi. Veškerá úprava bude přímo v zákoně o účetnictví a nejvýznamnější změnou je kompletní přechod fondů kvalifikovaných investorů, jejichž investiční akcie nebyly veřejně obchodovány na burze, na mezinárodní účetní standardy – IFRS. Dosud tuto povinnost měly pouze banky, pojišťovny, zajišťovny a účetní jednotky obchodovatelné na burzách. To je podle mě krok správným směrem. Tyto fondy získávají prostředky pro další investice emisí a prodejem investičních akcií a byť nejsou veřejně obchodovatelné, měla by účetní data poskytovat nejvyšší standard kvality, protože pro rozhodování investorů mohou být zásadní.
Další zajímavou změnou je například zavedení zbytkové hodnoty při odepisování dlouhodobého majetku. Dnes se majetek účetně odepisuje až do nulové hodnoty. V praxi ale často platí, že i když je zůstatková hodnota nulová, tak majetek pořád nějakou hodnotu má a je možné ho prodat. Zbytková hodnota by tedy podle návrhu měla odrážet právě to, že po skončení odepisování může majetek stále mít určitou prodejní hodnotu.
Návrh zákona také klade důraz na účetní výkaznictví jako takové, hovoří o změnách v definicích oblastí účetní závěrky, změnách ve vykazování přeměn, v metodách konsolidace, definuje jinak některé pojmy. Změn je poměrně dost. Jak jsem již ale zmínil několikrát, zásadního je lepší zohlednění skutečnosti a důraz na věrný a poctivý obraz.
Nový zákon o účetnictví vzniká od roku 2018. Teď je konečně ve sněmovně, ale stále před prvním čtením a není zcela jasné, jak se k němu postaví nový kabinet Andreje Babiše. Co by se stalo, kdyby návrh nakonec nepodpořil?
Byl by to signál, že přešlapujeme na místě. Dlouhodobě bychom se měli snažit přibližovat západním standardům a tenhle zákon je jedním z kroků tím směrem. Jsme v Čechách a věřím, že zde bude stále skupina společností, které by přivítaly, že k žádným změnám nakonec nedojde. Ale pro externí uživatele účetnictví by to nebyl dobrý signál.
Znovu ale zopakuji, že změny potřebujeme a alespoň částečné sblížení s mezinárodními účetními standardy dává smysl. To je důležité zejména pro uživatele účetních závěrek a nadnárodní skupiny. Pevně věřím, že se nakonec změn dočkáme.
Rozumím tomu správně, že nový zákon má do účetnictví přinést větší transparentnost?
Ano, to rozhodně. Jak jsem již zmínil, zásadní je důraz na věrný a poctivý obraz účetnictví. To vede jednoznačně k větší transparentnosti. To samé platí o informacích v přílohách k účetním závěrkám, zde je příloha dle IFRS stále dál než ta česká. Spoustu informací v číslech nenaleznete, je zapotřebí je uvést právě v příloze, která čísla vysvětluje. Příloha dle IFRS je výrazně obsáhlejší. To jsou dle mého další nápady na zlepšení, o kterých bychom se v budoucnu měli bavit. A opět to posílí transparentnost účetních závěrek.
Pomůže nový zákon mezinárodnímu byznysu českých firem?
Určitě může pomoci. Mnoho českých firem, které jsou součástí zahraničních skupin, už dnes musí připravovat reporting podle mezinárodních standardů pro své mateřské společnosti. Vedle českého účetnictví tak často vedou ještě paralelní účetnictví podle mezinárodních standardů. Nová úprava, pokud bude přijata, by mohla znamenat, že potřebných úprav mezi českým účetnictvím a IFRS budou muset dělat méně.
