Galicie v severozápadním Španělsku se stala testovací oblastí pro politiku, která může zásadně posunout evropský boj s klimatickou změnou – zachytávání uhlíku v zemi. A to navzdory tomu, že tamní půda je zatížena intenzivním chovem dojnic. Kvalita půdy je tam proto nižší.
V době, kdy se Evropská unie snaží učinit uhlíkové zemědělství pilířem své klimatické strategie, se Galicie stává místem, které má ověřit, že tento přístup může fungovat. Má propojit klimatické ambice Unie a přitom zajistit rozvoj venkova.
Klady a zápory uhlíkového zemědělství
Ukládání uhlíku do zemědělské půdy znamená jak příležitost, tak riziko z hlediska klimatické politiky. Zásady uhlíkového zemědělství totiž mohou zvýšit koncentraci uhlíku v půdě a zvýšit její úrodnost. Naopak opuštěná zemědělská půda zvyšuje riziko eroze půdy, což snižuje schopnost venkovských regionů, jako je Galicie, zadržovat uhlík v přírodě.
Dalším rizikovým faktorem jsou lesní požáry. V případě jejich vypuknutí dochází k náhlému uvolnění oxidu uhličitého na regionální úrovni. Studie lesních požárů navíc ukazují, že snižují schopnost půdy vázat uhlík. Z dlouhodobého hlediska pak mohou bránit snahám o pozitivní dopady takzvaných uhlíkových farem.
Konec vylidňování venkova
Rozšiřování konceptu uhlíkového zemědělství ale naráží na problém vylidňování (nejen) španělského venkova. Méně lidí, kteří se starají o využívání zemědělské půdy, pastvin i lesů, znamená, že se zvyšují rizika nekontrolovaných požárů. Také neobdělávaná půda začíná ztrácet schopnost udržovat v sobě uhlík.
Existuje pozitivní korelace mezi regiony, které se aktivně věnují zemědělství nebo chovu hospodářských zvířat a regiony, kde je nižší výskyt lesních požárů. To má dopad na místní demografické poměry. Protože jedním z hlavních způsobů boje proti vylidňování je vytvoření ekonomických pobídek pro jejich obyvatele, aby se nemuseli stěhovat za prací do měst. Právě podpora šetrných zemědělských postupů má dále motivovat mladé farmáře, aby zůstávali ve venkovských oblastech.
Obtížné stanovení standardů
Bruselská exekutiva plánuje stanovit nový rámec pro certifikaci odstraňování uhlíku v sektoru zemědělství. Nové standardy se mají uplatňovat po celém evropském kontinentu s cílem zajistit udržitelné hospodaření se zemědělskou půdou.
Některé ekologické skupiny, vědci i zemědělci ale varují, že ukládání uhlíku v půdě se obtížně měří a pro využití splnění unijních klimatických cílů je riskantní. Kritici tvrdí, že by se mohlo zneužívat jako takzvaný greenwashing. Tedy opatření, které se snaží vypadat ekologičtěji a šetrněji k životnímu prostředí, než ve skutečnosti je. Navíc koncept uhlíkového zemědělství přesouvá odpovědnost za plnění klimatických cílů přímo na farmáře.
