Diplomatickými linkami mezi Spojenými státy a Evropou v posledních týdnech otřásly špagety a více než 90% cla, která na ně chtěla americká administrativa uvalit. Nejde ale o první spor o potraviny. Právní a diplomatické bitvy o jídlo vede i Evropa. Mnohé z nich neblaze pocítili také Češi.
Američtí milovníci těstovin si mohou zhluboka oddechnout. Hrozbu vysokých cel se díky diplomatické spolupráci podařilo zažehnat. Jiné spory vedené o potraviny ale tak dobrý konec neměly. Proč musí Češi v obchodech hledat „tradiční pomazánkové“ místo pomazánkového másla nebo Tuzemák místo rumu? Svět potravinových názvů a obchodních cel připomíná bitevní pole, kde o osudu vašich oblíbených pochoutek rozhodují úředníci a politici.
O co šlo ve špagetové krizi?
Milovníci italské kuchyně ve Spojených státech čelili hrozbě, která mohla výrazně prodražit jejich večeře na dvojnásobek. Administrativa Donalda Trumpa původně zvažovala uvalení až 92% cel na dovoz evropských těstovin. Cla měla představovat odvetu v rámci vleklých obchodních sporů mezi USA a Evropskou unií. Italské potravinářské svazy varovaly, že takový krok by drasticky zasáhl exportéry i americké spotřebitele.
Bílý dům nakonec od nejtvrdších sankcí na těstoviny ustoupil. Italští výrobci těstovin budou čelit pouze clům ve výši 2,26 až 14 %. Italské špagety a makarony tak daňový souboj ustály a americký trh zůstává pro evropské výrobce otevřený bez drtivých celních bariér. Tento krok přinesl úlevu třinácti evropským firmám, které se obávaly, že se jejich produkty stanou pro běžné Američany nedostupnými.
Tvrdá lekce z Bruselu pro české výrobce
Zatímco špagety v USA oslavují, české „pomazánkové máslo“ a „tuzemský rum“ mají za sebou mnohem trpčí zkušenost. Evropská unie totiž uplatňuje přísná pravidla pro ochranu spotřebitele a názvosloví potravin. Podle unijních norem smí označení „máslo“ nést pouze produkt, který obsahuje minimálně 80 % mléčného tuku. České pomazánkové máslo s obsahem tuku kolem 31 % tak u Soudního dvora EU před 14 lety narazilo.
Podobný osud potkal i oblíbený tuzemský rum. Evropská legislativa vyhrazuje název „rum“ výhradně pro destiláty vyrobené z cukrové třtiny. Protože český produkt vzniká z bramborového či obilného lihu s přídavkem tresti, museli jej výrobci přejmenovat na „tuzemák“ nebo „tuzemský“. Unie tyto kroky neodůvodnila zákazem prodeje, ale snahou o to, aby názvy produktů neodpovídaly jiné kategorii, než do které fakticky patří – v případě pomazánkového másla jde o mléčnou pomazánku či pokrmový tuk.
Mohlo by vás zajímat
Právní bitvy o obsah talíře
Případ českých potravin se stal v tuzemsku symbolem boje s bruselskou byrokracií. Ačkoliv se čeští zástupci snažili u soudu argumentovat dlouholetou tradicí a specifickou chutí, kterou si spotřebitelé s názvem spojují, unijní právo bylo neúprosné. Pro Brusel byla klíčová jednotná definice složení, aby zákazník v kterékoli zemi osmadvacítky přesně věděl, co kupuje.
Naopak americký ústup od cel na špagety ukazuje, že v mezinárodním obchodě hraje roli spíše ekonomický pragmatismus než striktní definice složení. Zatímco v Česku musely firmy investovat do rebrandingu a nových obalů, italští výrobci těstovin v USA si ponechali původní ceny i etikety. Rozdíl mezi osudem másla a špaget tak jasně ilustruje, jak odlišně mohou dopadnout regulace potravin na obou stranách Atlantiku.
Potravinové domino: Které další české pochoutky musely změnit jméno?
Pomazánkové máslo a tuzemák byly jen špičkou ledovce. Evropská unie hlídá složení potravin s precizností lékárníka a česká tradice mnohdy narazila na tvrdé paragrafy. Které další produkty, na které jsme byli desítky let zvyklí, musely projít nuceným přejmenováním, aby mohly zůstat v regálech obchodů?
Jedním z nejznámějších případů je osud marmelády. Podle unijní směrnice se totiž tento název smí používat pouze pro výrobky, které obsahují alespoň 20 % citrusových plodů. Protože tradiční české marmelády vyráběli producenti z meruněk, jahod nebo směsí jiného ovoce, musely se ze dne na den změnit na džemy.
Tento krok vyvolal u českých spotřebitelů i výrobců značnou nevoli, protože džem má v české tradici jinou konzistenci (s kousky ovoce) než hladká marmeláda. Unie však trvala na svém, aby sjednotila trh s britským pojetím „marmalade“, která je vždy citrusová.
Sýry pod drobnohledem: Konec „pivního“ sýra?
Podobně přísná pravidla platí pro mléčné výrobky a sýry. Problém nastal například u Jihočeské nivy nebo Olomouckých tvarůžků, zde však s opačným efektem – tyto názvy získaly chráněné zeměpisné označení. To znamená, že je nyní může vyrábět pouze vymezený okruh producentů v daném regionu.
Méně štěstí měly produkty, které používaly názvy jako „jogurtové mléko“ nebo specifické druhy „pivních sýrů“, pokud nesplňovaly přesně stanovené parametry obsahu tuku, sušiny nebo mikroflóry. Výrobci museli tyto názvy upravit na obecnější popisy typu „mléčný nápoj“ nebo „pikantní sýr k pivu“, aby neodporovali unijnímu katalogu povolených označení.
Hon na paštiky a masné výrobky
Evropská legislativa zasáhla i řeznické pulty. Předpisy jasně definují, co lze označit jako „šunku výběrovou“ nebo „šunku nejvyšší jakosti“. Pokud masný výrobek obsahuje příliš mnoho vody nebo náhražek, nesmí tyto prestižní názvy používat.
Čeští výrobci paštik museli také krotit svou fantazii u názvů, které naznačovaly vyšší podíl jater nebo masa, než byla skutečná realita potvrzená laboratorními testy. Brusel zkrátka vyžaduje, aby název na obalu nelhal o obsahu uvnitř, což v praxi vedlo k odstranění mnoha lidových označení, která se dříve běžně používala bez ohledu na přesné složení.
