Zaměstnanecké akcie měly být jednou z klíčových zbraní českých firem v boji o talenty. Místo toho roky představovaly spíše daňovou past, která odrazovala zaměstnance i zaměstnavatele. Od ledna se to má změnit. Nový a v pořadí už třetí režim slibuje odklad zdanění až do okamžiku, kdy zaměstnanec skutečně vydělá, tedy při prodeji podílu. Ruší také povinnost platit ze zisků ze zaměstnaneckých cenných papírů sociální a zdravotní pojištění. Je to ale skutečně zlom, nebo jen další komplikovaná vrstva do už tak nepřehledného systému?
Novou právní úpravu narychlo přijatou před koncem mandátu vlády premiéra Petra Fialy (ODS) startupy uvítaly. Hlavní benefit vidí ve zrušení povinnosti platit z příjmů z těchto akcií povinná pojištění. To Česko konečně přibližuje západním zemím, které prostřednictvím zaměstnaneckých akcií podporují rozvíjející se firmy.
Podle zakladatele advokátní kanceláře Mavericks Tomáše Ditrycha jde o změnu, na kterou inovační sektor čekal roky. „Doposud měly společnosti v zásadě jen dvě mezní možnosti: buď administrativně nenáročné, avšak daňově rigidní virtuální podíly (takzvané phantom shares), nebo klasické opční programy, které však byly zatíženy neúměrným rizikem, tedy značnou daňovou a odvodovou povinností vznikající již v momentě nabytí podílu, bez existence reálné likvidity,“ vysvětluje Ditrych.
Právě dosavadní zdanění „papírového“ zisku, který zaměstnanec ještě nemá v kapse – byl podle expertů hlavní brzdou využití zaměstnaneckých akciových plánů v Česku.
Mohlo by vás zajímat
Paradox tří paralelních režimů
Zásadním paradoxem nové úpravy ale je, že nepřináší jednotný systém. Naopak vedle sebe budou dál fungovat již tři paralelní režimy zdanění zaměstnaneckých akcií. Nový model je pouze dobrovolnou alternativou, nikoli náhradou dosavadních pravidel.
Jak upozorňuje partner advokátní kanceláře Peyton Legal Jakub Málek, volba režimu bude do značné míry záviset na velikosti a historii firmy. Dosavadní úpravy jsou podle něj vhodné zejména pro zavedené společnosti a korporace, které už mají nastavené mezinárodní nebo interní akciové plány a preferují stabilní, předvídatelné daňové prostředí. „Naopak nový režim dává největší smysl pro startupové a menší inovační firmy, které chtějí jednoduše motivovat klíčové zaměstnance podílem na budoucí hodnotě společnosti a které se svým podnikáním začínají de facto na ‚zelené louce‘,“ uvádí Málek.
Nový režim navíc není univerzální. Vztahuje se pouze na zaměstnance v pracovním poměru a na firmy, které splní zákonné limity obratu a aktiv. Podle Ditrycha to výrazně zužuje okruh firem, které z něj mohou reálně těžit. „Lze očekávat, že se kvalifikované opce stanou preferovanou volbou zejména pro střední a větší podniky,“ říká. Ty obvykle disponují stabilní zaměstnaneckou strukturou a zároveň se vejdou do limitu obratu stanoveného na 2,5 miliardy korun.
Příliš náročný model, tvrdí daňaři
Zatímco část startupové scény novinku vítá, mnohem kritičtější jsou k ní daňoví poradci. Člen prezidia Komory daňových poradců Jiří Nesrovnal nepovažuje souběh tří režimů za šťastný.
„Stav, kdy zde vedle sebe existují tři paralelní systémy, není z odborného hlediska ideální,“ upozorňuje Nesrovnal. Podle něj to povede k výkladovým nejasnostem a nejistotě při praktické aplikaci zákona.
Kritický je zejména k tomu, jak zákon řeší vyjmutí příjmů ze sociálního a zdravotního pojištění. „Zvolené řešení je nesystémové a bude působit problémy,“ varuje. Pokud bylo politickým cílem, aby se z příjmů ze zaměstnaneckých akcií pojistné neplatilo, mělo se to podle něj řešit přímo v pojistných předpisech, nikoli konstrukcí v zákoně o dani z příjmu, kdy se příjem formálně řadí pod závislou činnost, ale zdaňuje se podle jiného paragrafu.
Téhož šlo navíc podle něj docílit i bez jakékoliv změny zákona a složitého zavádění nového režimu. „Stačí, když akcie či obchodní podíl poskytne osoba, která není právním zaměstnavatelem a náklady nepřefakturuje na právního zaměstnavatele,“ vysvětluje Nesrovnal. Akcie tak může zaměstnancům české společnosti nabídnout například její zahraniční mateřská společnost.
Další slabinou je podle Nesrovnala praktická náročnost nového modelu. Vyžaduje totiž opakované oceňování podílů a vícenásobná oznámení vůči státu, což zvyšuje náklady firem. To může být paradoxně problém právě pro startupy, které často bojují s nedostatkem hotovosti.
Ani třetí režim zaměstnaneckých akcií by tak nemusel být posledním. Přijetí dalších změn ostatně naznačila i vláda premiéra Andreje Babiše (ANO) ve svém programovém prohlášení. Slibuje v něm zavedení další úlevy a „faktickou možnost využívat zaměstnanecké akcie.“
Alternativy zůstanou
Ani podle Tomáše Ditrycha nová úprava nevytlačí alternativní modely, zejména takzvané phantom shares neboli virtuální podíly. Ty sice zaměstnancům nezajišťují skutečné spoluvlastnictví, ale firmám nabízejí výrazně větší flexibilitu.
„Zatímco u klasického zaměstnaneckého akciového plánu zaměstnanec nabývá reálnou majetkovou účast a stává se plnohodnotným společníkem, u phantom shares jde o čistě smluvní vztah,“ vysvětluje. K jejich nevýhodám patří vysoké daňové zatížení. Výhodu naopak představuje administrativní jednoduchost a možnost zapojit do motivačních programů i externí spolupracovníky.
„Nemyslíme si, že by alternativní modely, jako jsou phantom shares, z trhu zmizely. Spíše budeme svědky jasné segmentace,“ shrnuje Ditrych. Podle něj tak nová legislativa trh spíše doplňuje, než aby jej zásadně přepisovala.
Po robustních akciových programech spíše sáhnout větší hráči, u kterých v konečném důsledku díky splnění časového testu mohou vést i k úplnému osvobození od zdanění na straně zaměstnanců. Ti ale často nedosáhnou kvůli obratovému limitu na nový režim. Pro rychle rostoucí startupy, které často spolupracují s experty na bázi kontraktů, bude výhodnější zůstat u alternativních modelů. Ty jim totiž umožňují dosáhnout flexibilnějšího individuálního nastavení. Nový režim tak bude nejspíš vyhovovat jen velmi úzké skupině malých a pomalu rostoucích firem.
Krok správným směrem, ale ne konečná stanice
Nový režim zaměstnaneckých akcií bezpochyby odstraňuje největší daňovou bariéru minulosti a přibližuje Česko praxi vyspělých zemí. Zároveň ale přináší další vrstvu pravidel, výjimek a nejistot, které budou muset vyjasnit až metodické pokyny a aplikační praxe.
„Společnosti uvažující o zavedení zaměstnaneckých akciových plánů musí především chápat, že zákon sice přináší výhodnější daňový režim, ale nevytváří nový právní institut zaměstnanecké akcie jako takové,“ upozorňuje Jakub Málek z Peyton Legal. Než tedy po něm firmy vůbec sáhnou, musí si nejprve sami vytvořit precizní smluvní dokumentaci, která detailně upraví práva a povinnosti všech účastníků. Nastavit v ní musí celou škálu pravidel – od podmínek nabytí akcií až po zacházení s podílem v případě, že zaměstnanec během desetiletého testu z firmy odejde.
Podle Tomáš Ditrycha Česko ani po zavedení nového režimu zaměstnaneckých akcií nemá na evropské špičky a stále spíše jen dobíhá peloton. „Pokud srovnáme tuzemské zdanění v rozmezí 15 až 23 procent s britským modelem EMI, kde efektivní sazba díky specifickým úlevám klesá až na 10 procent, je zřejmé, že Česko zůstává v podpoře a lákání globálních talentů méně dravé,“ říká advokát.
Řešení by mohl přinést nový startupový zákon, jehož přípravy začaly na ministerstvu průmyslu a obchodu ještě za minulé vlády. Podporu mu vyjádřil ale i nový ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO). O přesném nastavení a detailní podobě normy teprve plánuje jednat. Avšak jak nová vláda naznačila ve svém programovém prohlášení: plánuje zjednodušit začátek podnikání či vytvořit motivační odpisovou politiku pro investory do startupů. Komunitu začínajících firem tak nejspíš opět čekají bouřlivé měsíce, ne-li roky.
