Kauza údajných rasistických a neonacistických příspěvků poslance Motoristů sobě Filipa Turka, kterou Deník N zveřejnil před pár dny, se rychle přesouvá z politické arény do té právní. Turek a hnutí Motoristé sobě mluví o manipulaci a avizují trestní oznámení, ale i možnou žalobu na ochranu osobnosti. A tak Deník N musí řešit zásadní dilema: Jak případně prokáže pravdivost údajných starých, smazaných postů bez odtajnění klíčového zdroje?
Deník N před pár dny napsal, že možný budoucí ministr zahraničí Filip Turek na Facebooku opakovaně zveřejňoval otevřeně rasistické, sexistické či homofobní výroky a také četné narážky na nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Deník tvrdí, že má k dispozici archiv jeho později smazaných příspěvků a komentářů. Turek publikaci svých výroků označil za „nestoudnou snahu mne zdiskreditovat“.
Dva zkušení právníci se shodují, že médium ponese důkazní břemeno. V hodnocení role utajení zdroje se ale rozcházejí.
Břímě pravdy padá na vydavatele
Oba oslovení právníci, Radek Jilg a Aleš Rozehnal, se shodují na základním principu: Důkazní břemeno nese Deník N.
„Vydavatel musí přinést důkaz pravdy, tedy to, že jeho informace prokazují pravdu nebo alespoň vykazují pravdivý základ,“ vysvětluje striktní postoj práva Aleš Rozehnal.
Mohlo by vás zajímat
Výroky o rasismu nebo sympatiích s nacismem považuje Rozehnal za mimořádně závažná skutková tvrzení, která implikují spáchání trestného činu. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) sice politikům ukládá povinnost snést tvrdší kritiku, to se ale týká především hodnotících soudů (názorů). Tam, kde médium přichází s konkrétními skutkovými tvrzeními, očekávají právníci zvýšenou pečlivost při jejich ověřování.
Ochrana zdroje: Absolutní právo, nebo nutné zlo?
Zásadní rozdíl se v hodnocení právníků týká ochrany novinářského zdroje. Právě ta může rozhodnout spor.
Radek Jilg zastává názor, že právo utajení zdroje nelze absolutizovat. „Stojí-li proti závažnému zásahu do osobnostních práv převažující požadavek odtajnění zdroje ve veřejném zájmu, a mám za to, že tomu tak v daném případě je, nesmíme zdroj nadále utajovat,“ říká Jilg s odkazem na judikaturu českých soudů i ESLP. Deník N sice nelze k odtajnění donutit, ale jinak mu hrozí podle Jilga pravděpodobný neúspěch v soudním řízení. Pokud tedy pravdivost tvrzení neprokáže jinak.
Aleš Rozehnal vidí věc pragmaticky z pohledu civilního řízení: „Vydavatel se nemusí odvolávat na ochranu zdroje, protože civilní řízení ovládá dispoziční zásada.“ Stačí tedy, když vydavatelství důkaz neboli zdroj jednoduše nenavrhne. Rozehnal ale varuje: „V takovém případě však s největší pravděpodobností neunese důkaz pravdy.“
Dvě různé cesty: trestní oznámení a civilní žaloba
Podání trestního oznámení směřuje k policii a státnímu zastupitelství a má prověřit, zda novináři svým jednáním nespáchali trestný čin – například pomluvu či poškození cizích práv.
Naopak civilní žaloba na ochranu osobnosti se podává k soudu a slouží k ochraně pověsti, cti nebo soukromí. Může vést k omluvě či finančnímu zadostiučinění, ale nikoliv k trestnímu postihu. Obě řízení mohou probíhat nezávisle na sobě.
Jaké karty Deník N vytáhne?
Pro prokázání pravdivosti inkriminovaných příspěvků nebudou stačit jen neověřené zprávy. Oba právníci se shodují, že Deník N bude muset nasadit kombinaci tvrdých digitálních důkazů a silných svědeckých výpovědí.
Oba právníci označují za nejspolehlivější cestu znalecký posudek z oboru kybernetiky nebo analýzu metadat a digitálních stop (nikoli jen printscreenů vložených do Wordu či PDF).
Aleš Rozehnal uvádí, že soud může přistoupit k vyžádání dat přímo od provozovatele sociální sítě. Provozovatelé v USA běžně údaje poskytují. Radek Jilg ovšem upozorňuje, že problém může vzniknout kvůli už uběhlé době od vzniku příspěvků.
Síla svědecké výpovědi
A co opora v podobě svědků, že příspěvky na sociální síti Filipa Turka skutečně visely? Svědecká výpověď je podle Aleše Rozehnala v případném civilním procesu „korunou důkazních prostředků“ a v tomto případě může hrát klíčovou roli.
Spoluautorka textu Deníku N Zdislava Pokorná popsala v Českém rozhlase získání archivu smazaných postů následovně: „Skrz to, že jsem se snažila dopátrat původ této fotografie [Turka s nacistickým gestem], jsem se dostala k lidem, kteří měli k Filipu Turkovi blízko a měli poté, co se Filip Turek dostal do Evropského parlamentu, archivované jeho příspěvky.“ Novinářka dodala, že se ozvalo i několik lidí, kteří příspěvky viděli a potvrdili jejich pravost.
Radek Jilg vnímá toto veřejné vyjádření jako snahu vytvořit „předpolí“ pro důkazy, které mají nahradit utajený primární zdroj. Zároveň upozorňuje, že se zde objevují osoby, které Turka z politických důvodů nemají rády. Aleš Rozehnal doporučuje potenciální svědky ošetřit písemným prohlášením.
Rozhodne minulost? Co kauza Pospíšil?
Motoristé sobě podávají trestní oznámení, paralelně může běžet i civilní žaloba. Závěry orgánů činných v trestním řízení (policie, státní zastupitelství) pak mohou případně ovlivnit i možný civilní spor.
Právníci se shodují, že předchozí omluva Deníku N Jiřímu Pospíšilovi za lživou informaci (že měl v rámci kauzy Dozimetr obdržet šifrovaný telefon – pozn. red.) v tomto sporu nesehraje nejspíš žádnou roli. Ve sporu s politikem TOP09 šlo také o odhalení identity zdroje. Deník N tehdy prohrál. Radek Jilg ovšem akcentuje, že v Turkově kauze jde o mnohem závažnější informace.
Oba experti se shodují, že pokud by vyjma podání trestního oznámení inicioval Filip Turek i občanskoprávní žalobu bez mimosoudní dohody, očekávají soudní proces, který potrvá léta.
Radek Jilg zdůrazňuje: „Máte-li připravenou baterii důkazů, která utajení zdroje nahradí, prokážete pravdivost tvrzení. Jinak ne.“
„Zaregistroval jsem jakýsi příspěvek, v němž autor ukazuje smazané zprávy spolu s profilovou fotografií Turka, která ale prokazatelně vznikla až letos či loni. Neočekávám, že by Deník N udělal takovou hloupou chybu, ale kdo ví? Každopádně celá kauza, ať už je pravda jakákoli, je mimořádně odporná,“ dodal právník.
