Když Čína letos v dubnu přiškrtila vývoz svého nerostného bohatství, propukla na západních trzích panika. Důvod byl jednoduchý – Čína uspokojuje dlouhodobě až 90 procent světové poptávky po rafinovaných vzácných nerostech, které se používají k výrobě silných magnetů uvnitř téměř všeho, co má elektromotor — od vysavačů po automobily.
Projevilo se to okamžitě. Příklady? Ford zastavil výrobní linku v Chicagu, automobilky v Indii a Japonsku omezily produkci. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová tehdy čínskou dominanci ostře odsoudila a mluvila o vydírání.
Nedávnou historii připomíná ve své analýze prestižní britský týdeník The Economist s tím, že na první pohled se použití vzácných minerálů nebo kovů jako zbraně zdá být účinné. A že tím nejvyšší vůdce Číny Si Ťin-pching dosahuje přesně toho, co chce.
Zbraň, která oslabuje
Vždyť po obnovení vývozu americký prezident Donald Trump zrušil některá omezení prodeje čipů Nvidia a odložil výrazné zvýšení dovozních cel. V uplynulých dnech pak Spojené státy prodloužily s Čínou své „obchodní příměří”.
V dlouhodobém horizontu se však čínská zbraň v podobě vzácných nerostů obrátí proti ní samotné, upozorňuje The Economist.
Mohlo by vás zajímat
Nové analýzy podle týdeníku odhalují, jak sofistikovaným se čínský hospodářský arzenál v posledních letech stal. Si Ťin-pching mimo jiné zavedl systém vývozních omezení, která mají čínskou dominanci v globálních dodavatelských řetězcích náležitě využít. Už v prosinci tak začal platit licenční režim, a to pro více než 700 položek čítající mimo jiné i výrobní zařízení a klíčové nerosty.
The Economist přibližuje, že úředníci v Pekingu pečlivě sledují konečné příjemce těchto vyvážených produktů a mohou licence kdykoliv odebrat. A přestože v posledních týdnech se vývoz vzácných minerálů a dalšího nerostného bohatství opět rozjel, tak například západním zbrojovkám je stále přiškrcen, upozorňuje týdeník.
Cíl je jasný. Komunistický vůdce si chce pojistit dodavatelské řetězce tak, aby Čína naopak nebyla závislá na nepřátelích u kritických vstupů. Jde o snahu, která nabrala na obrátkách poté, co USA zakázaly vývoz pokročilých čipů do Číny, vysvětluje The Economist. Si také doufá, že využije kontrolu nad dodavatelskými řetězci jako nástroj moci vůči ostatním. Ostatně už v dubnu 2020 se nechal slyšet, že závislost na Číně může být „odstrašujícím prostředkem“ proti cizincům, kteří by chtěli „uměle přerušit dodávky“.
Čínské sevření
Problém je ale pro Peking v tom, přibližuje týdeník, že zmíněná exportní omezení mají i nečekané důsledky. Západní firmy totiž v případě nedostatku hledají způsoby, jak je obejít. Čínská dominance u vzácných zemin nepochází z výhradní kontroly světových ložisek ani z technologické vyspělosti jejich zpracování, ale zkrátka z efektivity, rozsahu a pohodlí. A čím více Čína používá nerostné bohatství jako zbraň, tím více bude povzbuzovat ostatní, aby hledali alternativy. A tím ve výsledku oslabí svou budoucí palebnou sílu, predikuje The Economist.
Britský týdeník v této souvislosti zmiňuje samou podstatu čínského „sevření”. Navzdory svému názvu jsou vzácné nerosty ve skutečnosti poměrně hojné. V Číně se přitom nachází méně než polovina jejich známých zásob. Jejich rafinace je zdlouhavý a znečišťující proces, ale není zároveň tak technologicky složitý jako třeba výroba zmíněných pokročilých čipů.
Čínská kontrola nad nerostným bohatstvím tedy nemá zdaleka takovou váhu – nebo sílu – jako ta západní v případě špičkových čipů. A je navíc snazší ji obejít, připomíná The Economist.
Až do 80. let minulého století byly největším globálním dodavatelem těchto nerostů Spojené státy. „Dominance Číny vznikla proto, že byla ochotnější snášet ekologické následky, a později se upevnila díky obrovskému rozsahu těžby, který umožňuje nízké náklady,” doplňuje týdeník.
Pomalá diverzifikace
Pokusy Číny o omezení vývozu už navíc hledání alternativ podnítily i v praxi. Například Japonsko po obchodních sporech s Pekingem z roku 2010 investovalo do dolů a začalo budovat zásoby. „I když stále dováží vzácné zeminy z Číny, jeho závislost klesla z 90 procent na 60,” uvádí v této souvislosti The Economist.
Další příklad? Letos na jaře získal americký Pentagon podíl v kalifornské těžařské firmě firmě MP Materials, se kterou spolupracuje například společnost Apple. Očekává se přitom, že do roku 2030 bude celkem spuštěno 22 nových těžebních projektů, připomíná týdeník.
Módní „geoekonomická“ teorie upozorňuje, že i malé oslabení čínské dominance může její moc výrazně snížit. Například snížení podílu z 90 procent na 80 nemusí na první pohled vypadat dramaticky, ale znamenalo by to zdvojnásobení dodávek alternativních zdrojů. A to by zákazníkům Číny poskytlo mnohem větší prostor k manévrování, vysvětluje The Economist.
Jenže plná diverzifikace by tímto způsobem a tempem mohla trvat roky. Co tedy mohou západní vlády udělat pro její urychlení? Podle týdeníku mají samozřejmě povinnost zajistit své vojenské dodavatelské řetězce. Mohly by ale také zrychlit schvalování těžebních povolení (například v USA to může trvat až deset let) a znovu posoudit ekologické předpisy. Snížení obchodních bariér by navíc pomohlo ostatním zemím napodobit čínský rozsah těžby a zpracování nerostů.
Alternativy existují
Podle britského týdeníku by ale zároveň bylo chybou, kdyby se západní vlády snažily chránit celou ekonomiku před dopady přiškrceného vývozu minerálů z Číny. „Mnohem silnější — a často podceňovanou — reakcí na nedostatek je inovace,” upozorňuje The Economist. Stačí si podle něj vzpomenout, jak americké bariéry pro vývoz čipů přiměly čínské firmy, jako jsou Huawei a DeepSeek, vyvinout nové technologie. Nebo jak se v roce 2022 rychle zmírnil nedostatek kobaltu. Výrobci elektromobilů totiž tehdy našli způsoby, jak se bez tohoto kovu obejít.
Podobně startupy na Západě nyní pracují na recyklaci vzácných zemin a na vývoji alternativních způsobů výroby magnetů a motorů, které je potřebují. A například evropské automobilky BMW a Renault už prodávají elektromobily, jejichž motory vzácné kovy vůbec nevyužívají. Další firmy by je přitom mohly následovat. Čínská omezení způsobí výrobcům zmatky při přenastavování procesů, připouští The Economist, ale zároveň upozorňuje, že dlouhodobé alternativy existují.
Čím více tak Peking svou „oblíbenou” zbraň používá, tím slabší bude. Podnikavost a vynalézavost totiž tradičně vítězí nad pokusy o kontrolu přirozeného toku zboží. Sama Čína se ostatně tuto lekci naučila, když její technologické firmy reagovaly na americký zákaz vývozu čipů. „Možná se ji teď chystá naučit znovu,” uzavírá britský týdeník.
Byznys šlápl na brzdu
Měnící se obchodní vztahy mezi Západem a Čínou se ale v poslední době jasně projevují i v obecné rovině. Vidět je to na příkladu Spojených států.
Šéf Bílého domu nedávno odložil o 90 dní zvýšení cel vůči Číně, aby obě strany měly více času k vyjednání finální obchodní dohody. Jak přesně jednání skončí, zatím nelze odhadovat. I tak je ale jistá jedna věc: od doby, kdy Trump v roce 2018 uvalil cla na Čínu poprvé, závislost USA na čínském zboží klesla.
Podíl Číny na veškerém dovozu do USA nyní činí pouze asi 12 procent, zatímco v roce 2018 dosahoval vrcholu na úrovni 22 procent. Uvedl to deník Wall Street Journal (WSJ) s odkazem na data amerického statistického úřadu.
Deficit USA s Čínou, který Trump často kritizoval, se snížil na zhruba 280 miliard dolarů, přičemž během vrcholu před sedmi lety to bylo 418 miliard dolarů, připomíná WSJ. Vůbec nejmenší dovoz čínského zboží zaznamenaly Spojené státy během pandemie covidu.
Na začátku letošního roku, tedy ruku v ruce se startem Trumpova druhého funkčního období, se mnoho amerických firem předzásobilo dovozem ještě předtím, než většina cel začala platit. Na jaře, po jejich plném zavedení, pak byznys šlápl na brzdu, vysvětluje americký deník.
Namísto Číny Vietnam
Důvod je přitom podobný popsané situaci se vzácnými nerosty. Zboží, které dříve přicházelo z Číny, se zkrátka nyní vyrábí i v jiných asijských zemích, například ve Vietnamu, Indonésii nebo v Indii. WSJ v této souvislosti uvádí, že právě tyto země v posledních letech doslova pospíchaly s budováním nových výrobních kapacit.
Deník ale zároveň přibližuje, že statistiky mohou skutečnou úroveň čínského dovozu do USA podhodnocovat, ačkoliv je obtížné odhadnout o kolik. Některé výrobky označené jako pocházející z Vietnamu či dalších asijských zemí totiž mají ve skutečnosti původ v Číně. Výrobci je posílají právě přes Vietnam ve snaze vyhnout se clu.
Hra „na vymáhanou”
I proto USA uvalují až čtyřicetiprocentní clo na zboží z jiných zemí, které na své cestě do USA prochází přes Vietnam. To je ve srovnání s dvacetiprocentním clem na samotný Vietnam dvojnásobek.
„Bude to hra o vymáhání,“ říká k tomu podle WSJ například Mary E. Lovelyová z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii. Zatím není jasné, jak dobře dokáží celní úřady reexportované zboží odhalit a co přesně budou považovat za reexport.
Většina klíčových kategorií čínského dovozu ale skutečně klesla, včetně chytrých telefonů, hraček nebo nábytku. Jedinou výjimkou jsou baterie pro spotřební elektroniku a elektromobily. Jejich dovoz v posledním roce prudce naopak vzrostl, a to kvůli pokračující čínské dominanci v dodavatelském řetězci tohoto odvětví a silné americké poptávce, vysvětluje Wall Street Journal.
Deník shrnuje, že předchozí americký prezident Joe Biden ponechal většinu cel z Trumpova prvního funkčního období v platnosti a některá svá vlastní zavedl. Sám Trump pak začátkem letošního roku přidal 10 procent na veškerý dovoz z Číny, a to s odkazem na údajnou roli země v nelegálním obchodě s fentanylem. A ze stejného důvodu pak přidal dalších 10 procent.
Třetí vlna cel ve výši 125 procent zvýšila celkovou letošní sazbu uvalenou na Čínu na 145 procent, připomíná WSJ s tím, že následné zahájení obchodních rozhovorů mezi oběma zeměmi v květnu ji pak snížilo na současných 30 procent.
Ještě vyšší cla by přitom mohla přimět ještě více firem k odchodu z Číny a dále snížit čínský dovoz do USA. Tento proces je však složitější u výrob s vyšší přidanou hodnotou, jako jsou stroje a elektronika, upozorňuje WSJ.
Kupujte naše boby!
Například britská veřejnoprávní BBC připomíná, že současná úroveň vzájemných cel je zmrazená až do listopadu letošního roku. Právě tehdy by nové rozhovory měly začít.
Obě země si od nich hodně slibují. „Spolupráce typu win-win mezi Čínou a Spojenými státy je správná cesta; potlačování a omezování nikam nepovede,” prohlásil podle BBC mluvčí čínského velvyslanectví ve Washingtonu.
Čína rovněž vyzvala USA, aby zrušily své „neopodstatněné“ obchodní restrikce a aby Spojené státy spolupracovaly ve prospěch firem na obou stranách a zachovaly stabilitu světové výroby polovodičů.
Obě strany dlouhodobě jednají nejen o zmiňovaném přístupu k čínským vzácným nerostům nebo americkém omezení prodeje sofistikovaných čipů do Číny, ale také například o nákupech ruské ropy.
Trump nedávno některá z amerických exportních omezení zmírnil a umožnil firmám jako AMD a Nvidia znovu prodávat určité čipy čínským firmám výměnou za to, že 15 procent svých příjmů odvedou americké vládě.
Právě tato „bezprecedentní“ dohoda vyvolala podle BBC kritiku – někteří ji označili doslova za „výpalné“. USA také tlačí už delší dobu na oddělení TikToku od jeho čínského vlastníka ByteDance, což Peking odmítá.
Trump v uplynulých dnech uvedl, že jednání probíhají „příjemně“. Mezitím například vyzval Peking ke zvýšení nákupů amerických sójových bobů, konstatuje BBC.
