Prezidenti Donald Trump a Vladimir Putin si pro své setkání vybrali symbolické místo. Aljaška totiž patřila do roku 1867 carskému Rusku. Od té doby se chladná a nezajímavá oblast změnila v jeden z nejbohatších států USA. Dokonce je tak bohatá, že na úrovni státu nevybírá daně. Naopak obyvatelům vyplácí bonus z příjmů od těžařů.
Zadlužené Rusko prodalo v roce 1867 Aljašku Spojeným státům americkým. Obě země měly společný zájem na tom, aby se území nezmocnilo expanzivní Britské impérium. Nákup území za 7,2 milionu dolarů (v tehdejších cenách) byl tehdy terčem kritiky. Americký ministr zahraničí William H. Seward, který nákup prosadil, dostal od médií pořádnou „čočku“. Padaly tehdy termíny jako Sewardovo bláznovství nebo Sewardova lednička. Až čas ukázal, o jak výhodný obchod se jednalo. Jistým přelomem byl rok 1899, kdy došlo k objevu ložisek zlata.
Příjem od státu místo daní
Nejvýdělečnějším sektorem aljašské ekonomiky je těžební průmysl. Díky němu neplatí obyvatelé Aljašky státní daň z prodeje ani daň z příjmu fyzických osob. Naopak, od roku 1982 obyvatelé dostávají „ropnou dividendu“ z příjmů z licenčních poplatků od těžařů. Výše této dividendy v čase kolísá, například v loňském roce se jednalo o 1702 dolarů.
Jak ve své zprávě uvádí U.S. Energy Information Administration, Aljaška patří mezi státy USA k pěti největším producentům ropy. Vzhledem k vyčerpání starších ložisek však objem těžby klesl z rekordních 2 milionů barelů denně v roce 1988 na loňských 421 tisíc barelů za den. Po očekávaném spuštění těžby na ložiscích Nuna a Pikka se má produkce ropy ve státě opět zvýšit. Velké oblasti státu zůstávají neprozkoumané a mohou obsahovat další komerčně zajímavá ropná pole.
Pod Aljaškou se nacházejí také ohromná ložiska zemního plynu, jen na těch prozkoumaných se nachází 3,5 bilionu metrů krychlových. Objem těžby je zatím poměrně malý – vzhledem k omezené poptávce na Aljašce. Situace by se měla změnit po plánované výstavbě přístavu a zařízení pro zkapalňování plynu (LNG) na jižním pobřeží Aljašky. LNG by odtud mělo po roce 2030 směřovat hlavně na východoasijské trhy. Velká, ale málo využívaná, jsou také ložiska černého uhlí.
Mohlo by vás zajímat
Zlato, zinek, ryby
K tomu lze přičíst další nerostné bohatství. Americká geologická služba USGS odhadla loňskou hodnotu kovů a dalších surovin (kromě paliv) vytěžených na Aljašce na 4,7 miliardy dolarů. Hlavní podíl na tom mělo zhruba 25 tun vytěženého zlata a okolo 600 tisíc tun zinku. Doly, které se nacházejí hlavně v hornatých oblastech podél hranice s Kanadou, produkují také stříbro a olovo. V roce 2029 má zahájit provoz důl na grafit.
Velký podíl na aljašské ekonomice má také lov a ryb a mořských plodů včetně následného zpracování, turistický ruch a pracovní místa na četných vojenských základnách. To vše přispívá k tomu, že HDP na obyvatele na Aljašce vychází na 95 tisíc dolarů na obyvatele, což znamená deváté místo mezi nejbohatšími státy USA. Pro srovnání: výkon české ekonomiky na obyvatele byl loni 31 543 dolarů.
Pozůstatky ruské nadvlády
Aljaška má dnes více než 740 tisíc obyvatel. Mezi americkými státy to není nejméně, Wyoming i Vermont jsou méně lidnaté. Oproti jiným státům je Aljaška výjimečná vysokým podílem původních obyvatel, tedy indiánů, Inuitů a Aleutů. Jejich podíl v populaci přesahuje 15 procent a díky vyšší porodnosti dál roste. Unikátní je také podíl obyvatel pravoslavného vyznání, kterých je na Aljašce okolo pěti procent. Jedná se o jeden z pozůstatků bývalé příslušnosti k Rusku.
Dalším takovým pozůstatkem jsou geografické názvy, zejména v jihovýchodním výběžku Aljašky. Ruský původ má název města Sitka či ostrova Baranof. Další místa včetně přístavu Valdez, odkud se dnes tankery odvážejí aljašskou ropu, mají španělské názvy. Část Aljašky se totiž koncem 18. století snažili zachvátit také Španělé.
