Členské státy EU začínají rychle zvyšovat své výdaje na obranu. Často se ale jedná o nekoordinované a roztříštěné nákupy, které mohou unijní bezpečnost spíše oslabit, varoval bývalý šéf Evropské obranné agentury Nick Witney. Další slabinou je, že Evropská komise nemůže vymáhat společné zbrojní projekty po členských zemích.

Evropské země reagují na zvýšená geopolitická rizika tím, že výrazně navyšují své obranné výdaje. V řadě případů se ale jedná o nákup nesourodých vojenských systémů bez centralizované kontroly, varoval Nick Witney z berlínského think-tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR).

Politické tlaky v jednotlivých zemí EU mohou vést k neefektivnímu využívání obranných rozpočtů místo smysluplných reforem, napsal Witney. V minulosti zastával funkci šéfa Evropské obranné agentury (EDA), jejímž cílem je rozvíjet společnou evropskou obranyschopnost. Podle předního evropského odborníka na obranu může nová vlna zbrojení nakonec podkopat evropskou bezpečnost, protože její posilování není koordinované.

Posílení Putinových přisluhovačů

„Evropské země utrácejí příliš mnoho a příliš rychle. Hrozí riziko, že finanční prostředky budou přesměrovány do národně orientovaných obranných projektů, které jsou více ovlivněny domácí politikou než strategickými potřebami,“ varoval ve svém textu Witney.

V rozhovoru pro EU Perspectives tuto kritiku rozvedl: „Pokud evropské země zvýší daně nebo omezí veřejné služby, aby zaplatily za obranu, může to dále posílit krajně pravicové strany – z nichž mnohé jsou obhájci Putina, ne-li přímo trojskými koňmi.“

Mohlo by vás zajímat

Rizika jsou nejen politická, ale také strukturální. Navyšování finančních prostředků v obranných rozpočtech může jednotlivé vlády odradit od hlubší transformace, kterou evropská bezpečnostní politika vyžaduje. „Válka na Ukrajině ukázala, že způsob, jakým Evropané zajišťují obranu – od frontové linie po továrny – se musí změnit. Když je ale k dispozici více peněz, chuť ke skutečným reformám slábne,“ upozornil.

Nedostatky v protivzdušné obraně

Hlavní unijní reakcí na zvýšení bezpečnostních rizik v Evropě je iniciativa ReArm – finanční plán zaměřený na urychlení výroby vojenského vybavení formou společných projektů. Úvěry bude Komise poskytovat jen na společné programy, kterých se účastní alespoň dva členské státy. Minimálně dvě třetiny finančních prostředků musí být vynaloženy na evropské produkty a komponenty.

Doprovodná bílá kniha Readiness 2030 identifikuje nedostatky ve schopnostech, které válka na Ukrajině odhalila – jedná se o protivzdušnou a protiraketovou obranu.

Komise nemá pravomoci vymáhat společné projekty

Witney však poukázal na zásadní nedostatek – Evropská komise nemá pravomoc rámcové podmínky pro nákupy zbraní vynutit. „Členské státy se zdráhají nechat Brusel, aby jim diktoval rozhodování v oblasti obrany,“ vysvětlil. Časový tlak na rychlé přezbrojení ale pravděpodobně donutí Komisi ustoupit a schválit i půjčky pro zastaralé národní projekty. Více peněz automaticky nemusí znamenat větší bezpečnost.

Válka na Ukrajině ukázala, že Evropané musí způsob zajištění své obrany změnit. Foto: Pixabay

V ohrožení je deklarovaný cíl EU více integrovat obranný průmysl. Investice mají v první řadě směřovat do interoperabilních systémů a společných vojenských platforem. Mnoho vlád členských zemí Unie se ale rozhodlo podporovat domácí průmysl a pokračovat v původních programech zadávání veřejných zakázek. Výsledkem je roztříštěná a neefektivní obranná scéna, což je slabina, kterou Rusko dlouhodobě využívá.

Ukrajina jako případová studie

V tomto kontextu může Ukrajina sloužit jako případová studie strategické adaptace. Jejími hlavními rysy jsou rychlé cykly zadávání veřejných zakázek, úzká spolupráce mezi průmyslem a ozbrojenými složkami a neustálé inovace vycházející z potřeb na bojišti. Evropa tento model pozorně sleduje, má ale potíže s jeho napodobením kvůli přetrvávající absenci jednotné politické vůle.

Starý kontinent by se měl z války ve východní Evropě poučit. Bez strategického směřování a smysluplné spolupráce nemůže nárůst evropských výdajů na obranu přispět ke zvýšení kolektivní bezpečnosti. Naopak by mohl zhoršit zranitelnost členských zemí Unie. Úspěšný program evropského zbrojení vyžaduje nejen peníze, ale také směr, disciplínu a skutečné politické vedení.