Válka na na Ukrajině už třetí rok devastuje část země, mnohá tamní města zůstala doslova v troskách. S tím, jak západní spojenci zásobují Kyjev zbraněmi, ale jiné regiony na starém kontinentu doslova rozkvétají.
Tváří v tvář ruské agresi a nejistému postoji Spojených států zvyšují evropské vlády výdaje na zbrojení na donedávna nevídanou úroveň. Na červnovém summitu NATO se členské státy zavázaly k celkovým výdajům na obranu v celkové výši pěti procent HDP. To je více než dvojnásobek současné dvouprocentní hranice, kterou navíc ne všichni členové aliance dodržují.
Regiony závislé na obranném průmyslu, které byly léta zvyklé když ne na úpadek, tak aspoň na stagnaci, se díky přílivu peněz nyní připravují na pravý opak. Obrovský potenciál, ale i problémy, které tato změna může přinést, dobře ilustrují tři evropská města – ve Francii, v Německu a Polsku. Jejich příběh přibližuje ve své analýze prestižní britský týdeník The Economist.
Základ už za Napoleona
Kamenité městečko Bourges leží v centrální Francii. Konkrétně v jakési „prázdné diagonále”, tedy pásmu zemědělské půdy uprostřed země, kterou většina Francouzů jen bez zájmu míjí při svých cestách jinam. Základ jeho dnešní prosperity sahá do roku 1860, kdy se zde Napoleon III. rozhodl vybudovat dělostřeleckou slévárnu a také sklady arzenálu.
Šlo totiž o bezpečné místo daleko od křehkých východních hranic Francie, vysvětluje The Economist. Nyní má město 64 tisíc obyvatel a až donedávna postupně přicházelo o pracovní místa s tím, jak místní výrobci zbraní ztráceli své zakázky. „Měli jsme dlouhé období deprese,“ vzpomíná pro britský týdeník šéf místní obchodní komory Serge Richard.
Mohlo by vás zajímat
Nyní je už ale všechno jinak a Bourges zažívá pozoruhodné oživení. Továrny zde mají dvě velké evropské zbrojovky: MBDA, evropská firma vyrábějící rakety a raketové systémy, a KNDS, tedy francouzsko-německý podnik vyrábějící houfnici Caesar a dělostřeleckou munici ráže 155 mm.
Mimo jiné se očekává, že společně investují v příštích pěti letech do regionu až jednu miliardu eur. „Když jsem to uslyšel, málem jsem spadl ze židle,“ říká pro The Economist levicový starosta města Yann Galut. „Miliarda eur – můžete tomu věřit?“
Obě firmy přitom „okupují” opačné konce města. Na jednom MBDA bourá staré budovy vedle svého stávajícího areálu, aby se mohla rozšířit. Na tom druhém pak KNDS od roku 2022 ztrojnásobila výrobu houfnic Caesar.
Tisíce pracovních míst
Dohromady mají obě firmy do pěti let vytvořit zhruba 2500 nových pracovních míst. A důsledky takového rozmachu už přesahují hranice Bourges, konstatuje The Economist. Ovlivňují totiž i desítky menších subdodavatelů, na což upozorňuje místní poslanec François Cormier-Bouligeon. Ten expanzi označuje doslova za „gigantickou“.
V mnoha ohledech je to samozřejmě vítaná změna. Nová pracovní místa budou kvalifikovaná a dobře placená. Bourges už ostatně těží z nových zakázek díky zvýšení sedmiletého francouzského obranného rozpočtu, který začal za prezidenta Emmanuela Macrona v roce 2019. Nezaměstnanost klesla z 10,3 procenta v roce 2015 na 6,7 procenta ve třetím čtvrtletí 2024, což je pod celostátním průměrem, připomíná britský týdeník.
Zároveň dodává, že rozmach přináší i nečekané výzvy. Jednou z nich je plánování občanské vybavenosti – školek, škol, zdravotní péče, ale i bydlení pro nové obyvatele.
I proto Galut napsal starostům 54 dalších francouzských měst závislých na obraně, aby společně usilovali o dodatečnou státní podporu. Aby přilákal turisty, zajistil pro Bourges titul „Evropské hlavní město kultury“ pro rok 2028.
Dalším problémem jsou podle The Economist dovednosti. Místní lidé totiž potřebují odpovídající vzdělávací programy a učňovské obory. Už nyní si podnikatelé stěžují na obtížné shánění pracovní síly. Někteří obyvatelé se také obávají růstu cen nemovitostí.
Zbrojní gigant uprostřed lesů
Podobné obavy zaznívají i v Unterlüssu, zeleném německém městě u Hannoveru obklopeném lesem Lüsswald. Pravidelné dunění z testovacích střeleb je zde běžnou kulisou života, upozorňuje týdeník. Důvod je prostý – nachází se tu největší výrobní závod německého zbrojního giganta Rheinmetall.
Těžké nákladní vozy burácí městem a zaměstnanci firmy způsobují během špiček rozsáhlé dopravní zácpy. Rheinmetall zde brzy zaměstná téměř tolik lidí, kolik má město obyvatel, tedy zhruba 3500. Stejně jako v Bourges, i zde jde o požehnání i přítěž zároveň.
Rheinmetall plánuje ambiciózní rozšíření včetně nové továrny na munici, která doplní stávající výrobu samohybných houfnic a obrněných vozidel Lynx a Puma.
Loňské slavnostní otevření závodu navštívili tehdejší spolkový kancléř Olaf Scholz a ministr obrany Boris Pistorius. A od té doby se hluk i doprava stupňují. „Stavíme naši novou továrnu rychlostí Rheinmetallu,“ říká pro The Economist mluvčí Jan-Philipp Weisswange – v narážce na obecně pomalé tempo německé výstavby.
Transatlantické spojení
Rheinmetall nedávno spojil síly i s americkým startupem Anduril Industries, se kterým bude vyvíjet a vyrábět obranné systémy pro Evropu. Obě firmy se chtějí také zajímat o možnosti výroby raketových motorů na tuhé palivo pro Evropu. Informoval o tom například americký deník Wall Street Journal s tím, že se jedná se o nejnovější transatlantické partnerství v době bezprecedentního zvyšování výdajů na bezpečnost.
Spojenectví začne podle deníku vývojem evropských variant střel Barracuda a autonomního leteckého prostředku Fury od společnosti Anduril, které budou integrovány do rámce digitální suverenity společnosti Rheinmetall, uvedly firmy v prohlášení. Na vývoji i samotné produkci se podle jejích představitelů mají podílet další dodavatelé a průmysloví partneři z celé Evropy.
Kolik nové partneství přinese pracovních míst, zatím není jasné. Rheinmetall nicméně už teď jen ve zmíněném Unterlüssu nabírá stovky kvalifikovaných i nekvalifikovaných pracovníků, a to za dobré platy. Starostka města Katharina Ebelingová (CDU) letos investuje 1,3 milionu eur do rekonstrukce vlakového nádraží a dalších vylepšení, aby město nápor zvládlo.
I přesto se mnoho místních obyvatel cítí nespokojených. Ostatně v nedávných spolkových volbách zde přes 35 procent voličů hlasovalo pro krajně pravicovou AfD. To je výrazně víc než celostátní průměr na úrovni lehce přes 20 procent, vypichuje týdeník.
Mezi důvody nespokojenosti místních patří, že ve městě je nedostatek obchodů, kaváren, ale třeba i kostelů. A zatímco zaměstnanci Rheinmetallu často dojíždějí do práce z širšího okolí, místní trpí hlukem a znečištěním, ale sami z rozvoje podniku přímo neprofitují. A stejně jako v Bourges si stěžují i subdodavatelé, obranný gigant jim přetahuje kvalifikované pracovníky.
Profit pro místní jako klíč
V sousedním Polsku jsou podle The Economist výzvy poněkud jiné. Země už letos zvyšuje výdaje na obranu na 4,7 procenta HDP, což je aktuálně vůbec nejvíc v rámci Evropské unie.
Mnoho vybavení však Varšava nakupuje ze zahraničí. Tamní ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz tvrdí, že chce, aby polské firmy vyráběly alespoň polovinu bojové techniky. Problém je, že státem vlastněná zbrojní skupina PGZ (Polska Grupa Zbrojeniowa) – sdružující padesátku firem – vytlačila většinu soukromých hráčů. Přitom není schopna zásobit ani vlastní armádu, připomíná týdeník.
Vláda například loni objednala u firmy z PGZ 96 houfnic a v březnu podepsala smlouvu na výrobu 111 Borsuků, tedy prvních plně vyvinutých vojenských vozidel v Polsku. To může být zásadní změna zejména pro jihovýchodní město Stalowa Wola, kde se Borsuky vyrábějí.
Město vzniklo teprve před 80 lety vykácením lesa a výstavbou metalurgického závodu. Místní starosta Lucjusz Nadbereżny zdůrazňuje, že osud města je pevně spojen se stavem jeho průmyslu. Po masových propouštěních v 90. letech minulého století oblast oživily investice do výroby autodílů. Veřejné finance města v jednom z nejchudších regionů Polska ale i tak zůstávají napjaté.
Díky novým obranným zakázkám nicméně plánuje ocelárna rozšířit sklady a do roku 2026 ztrojnásobit výrobní kapacitu. A to by mělo přinést vzpruhu, predikuje The Economist.
Zvládání „obranné dividendy“ je příjemný problém, který evropská města mají. Pokud výdaje na obranu porostou současným tempem, Evropská komise předpovídá, že do roku 2028 se zvýší HDP zemí unie 0,5 procenta. Pro samotná města – často v regionech s upadajícím průmyslem – bude ale klíčové, aby tento růst přinesl místním skutečné výhody. Pokud ne, zklamání by mohlo posílit politické extrémy, uzavírá The Economist.
