Schengenský prostor, druhdy symbol svobody a důvěry v Evropě, již nefunguje tak, jak bylo původně zamýšleno. Stále více členských států znovu zavádí hraniční kontroly s odvoláním na obavy o bezpečnost a migrační tlak, tvrdí ředitel Centra pro strategická studia Varšavského institutu podnikání Łukasz Wojdyga. A poukázal i na Českou republiku.
Łukasz Wojdyga upozornil, že v současné době obnovilo hraniční kontroly 11 z 29 zemí prostoru, přičemž většina z nich je zachovává po delší dobu.
Nepřetržité kontroly místo mimořádných
Podle Schengenského hraničního kodexu mohou země dočasně obnovit mimořádné kontroly, které měly být původně výjimečným opatřením aktivovaným pouze v odůvodněných krátkodobých situacích.
Německo, Rakousko, Česká republika, Dánsko a Itálie však nyní tuto možnost využívají téměř nepřetržitě a často aktualizují svá odůvodnění: hrozbami nelegální migrace, přeshraniční trestné činnosti, vnitřní bezpečnosti, a dokonce i sportovními akcemi, tvrdí Wojdyga.
„Evropská komise sice může být členskými státy o těchto akcích pouze informována, ale nemá účinné a praktické nástroje, jak jim čelit. V důsledku toho se hraniční kontroly staly trvalou součástí evropské politické scény – to, co mělo sjednocovat, nyní vede k rozdělení. Jeden z vrcholných úspěchů evropské integrace je v podstatě podkopáván,“ míní Łukasz Wojdyga.
Mohlo by vás zajímat
Různé postupy pro navracení migrantů x hraniční domobrana
Současně podle Wojdygy členské státy uplatňují různé postupy pro navracení migrantů – některé formální (například podle nařízení Dublin III), jiné zjednodušené a založené na policejním uvážení, které často obchází úplné správní postupy. V posledních měsících Německo zintenzivnilo zásahy proti osobám překračujícím hranice z Polska. Cizinci jsou často ihned po zadržení vraceni zpět, obvykle bez možnosti požádat o azyl. Německé úřady to považují za úspěch a uvádějí snížení počtu žádostí o azyl a větší kontrolu nad migračními toky. Kritici tvrdí, že tento přístup fakticky přenáší odpovědnost na sousední země, především na Polsko.
Wojdyga upozorňuje, že absence jasné vládní reakce v Polsku zvýšila sociální napětí. Na západní hranici se začaly formovat občanské skupiny obyvatel a aktivistů, tzv. sociální hlídky, které mají čelit „transferům“ migrantů z Německa.
Ve městech jako Świnoujście, Słubice a Lubieszyn byly zablokovány hraniční přechody, došlo k policejním zásahům a byl použit slzný plyn. Toho se rychle chopili opoziční politici, kteří požadovali „uzavření“ hranic a urychlené navrácení migrantů. „Vláda sice oznámila, že má situaci pod kontrolou a váží si národní suverenity, ale proti hromadnému vracení migrantů z Německa se oficiálně nepostavila,“ konstatuje Wojdyga.
Příliš zpožděná reakce
Łukasz Wojdyga připomíná, že teprve po eskalaci napětí se k situaci veřejně vyjádřil premiér Donald Tusk. Ten prohlásil, že bude požadovat okamžité vysvětlení od německé vlády, a zdůraznil, že Polsko nemůže být cílovou zemí pro všechny migranty z německého území. Toto prohlášení však přišlo až po několika týdnech mediálního a společenského tlaku, což mnozí vnímali jako opožděnou a opatrnou reakci.
„Polsku v současné době chybí ucelená migrační politika a jedná reaktivně na kroky svých sousedů. Migranti vracení z Německa přicházejí do Polska bez jasných kritérií, často mimo stanovené postupy, a vláda neformulovala ani námitky, ani komplexní strategii. Stát, který nedokáže definovat své zájmy v tak zásadní otázce, jakou je migrace, riskuje, že ztratí svou akceschopnost a stane se pouhým zprostředkovatelem rozhodnutí ostatních. Je patrná absence politické asertivity a institucionální koordinace. Pokud se úřady budou i nadále vyhýbat skutečné odpovědnosti, budou zastíněny iniciativami zdola, které jsou stále více emocionální a nepředvídatelné. Nečinnost v migrační politice je formou jednání, které v konečném důsledku poškozuje stát,“ uzavírá Łukasz Wojdyga.
