Když se rozzlobíme, zablokujeme dopravu v Hormuzském průlivu. To už je odrhovačka, kterou začne Rádio Teherán hrát vždy, když se íránský režim dostane pod tlak. Co by se stalo, kdyby na tyto hrozby došlo? Zkolabovaly by hlavně dodávky ropy na asijské trhy. Naopak přímý dopad na Evropu a Spojené státy by byl omezený. Nepřímý dopad, tedy zdražení ropy, by ovšem pocítil celý svět.

Jak uvádí ve své analýze americký Úřad pro informace z energetiky (US EIA), loni tímto průlivem tankery převážely 20 milionů barelů ropy a ropných produktů denně. Pro srovnání: Celosvětová spotřeba ropy se pohybuje okolo 102 milionů barelů za den.

Hormuzský průliv se nachází mezi Íránem a severním výběžkem Ománu, spojuje Perský záliv s Arabským mořem. V nejužším bodě má šířku 54 kilometrů.

Velký problém pro Čínu a Indii

Pokud by se íránský režim chtěl pomstít za izraelské útoky na jaderná zařízení (se skrývaným souhlasem řady zemí včetně Spojených států), nabízí se právě uzavření Hormuzského průlivu jako ideální msta. Íránští představitelé tím v posledních dnech začínají vyhrožovat. Proto není divu, že cena ropy typu Brent za poslední týden vzrostla o 12 procent na téměř 78 dolarů za barel.

Podle odhadu US EIA jsou na dodávkách paliv z Perského zálivu závislé hlavně asijské státy. Loni směřovalo z Perského zálivu touto cestou 84 procent tankerů naložených ropou a 83 procent lodí se zkapalněným zemním plynem (LNG) na asijské trhy. Konkrétně hlavně do Číny, Indie, Japonska a Jižní Koreje. Tyto země by tedy zastavení lodní dopravy v průlivu postihlo nejvíce.

Mohlo by vás zajímat

Dovoz ropy a produktů přes Hormuzský průliv (mil. barelů denně)

Zdroj dat: US EIA

Spojené státy dovážejí z regionu Perského zálivu přes Hormuzský průliv přibližně 0,5 milionu barelů ropy a kondenzátu denně, což představuje asi 7 procent celkového dovozu do USA. Loni byl přitom dovoz ropy do USA ze zemí Perského zálivu na nejnižší úrovni za téměř 40 let, protože vzrostla domácí produkce a import z Kanady. Podobně nízká je také závislost Evropy na dodávkách zmíněnou cestou.

Někteří se dopředu připravili

Co se týká producentských zemí, v ohrožení jsou hlavně dodávky ropy a LNG z Iráku, Kuvajtu a Kataru. Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty se dopředu na toto riziko připravily. Saúdové už v roce 1982 zprovoznili ropovod do přístavu Yanbu na břehu Rudého moře. Jeho kapacita dosahuje 5 milionů barelů denně s možností navýšení na 7 milionů. Právě touto cestou dodává Saúdská Arábie ropu a produkty na evropské trhy. Obchází tím nejen problémový Hormuzský průliv, ale také úžinu Báb al-Mandab, kde lodní dopravu ohrožují jemenští rebelové.

Také Spojené arabské emiráty mají k dispozici ropovod, který odbourává závislost na cestě Hormuzským průlivem. Potrubí s kapacitou 1,8 milionu barelů denně spojuje ropná pole v emirátu Abu Dhabi s rafinerií a přístavem ve městě Fudžajra (Fujairah). V provozu je od roku 2012.

Vzpomínky na minulost

Íránci ukázali, čeho jsou schopni, už během války s Irákem v 80. letech minulého století. Obě bojující země tehdy napadaly tankery v Perském zálivu ve snaze odříznout protivníka od příjmů z prodeje ropy. Írán tehdy ochromil nejen vývoz irácké ropy, ale zčásti také export z Kuvajtu a Saúdské Arábie. Jmenovaným zemím se mstil za to, že ve válce podporovaly Irák.