Blackout ve Španělsku, porušené páteřní kabely na dně Baltského moře, rušený signál GPS nebo vypnutý satelitní systém Starlink nad bojující Ukrajinou. To vše v poslední době podtrhuje potřebu starého kontinentu zavádět nové komunikační technologie. Zejména ty vesmírné. A urychleně.
Shodli se na tom začátkem června ministři členských zemí Evropské unie zodpovědní za oblast telekomunikací, a to v rámci Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku (TTE).
Základ strategické autonomie a bezpečnostní architektury
Šéfové příslušných resortů označili satelitní konektivitu jako základní kámen strategické autonomie a bezpečnostní architektury Evropy. Dosud se unie soustředila především na pozemní infrastrukturu, tedy sítě 4G/5G nebo optická vlákna.
Technologický pokrok ale mezitím výrazně srazil právě náklady na stavbu a vypouštění satelitů. A ty se se mají stát alternativou k pozemním sítím.
„Zajištění odolné satelitní sítě pod kontrolou EU je zásadní, obzvlášť v době geopolitické nejistoty. Pro zajištění konektivity je třeba zohlednit různé systémy – satelity a kosmické systémy, podmořské kabely, pevné sítě a mobilní infrastrukturu – a přistupovat k nim komplexně,” uvedl mluvčí rady Niels Timmermans.
Mohlo by vás zajímat
Satelitní konektivita a její budoucnost byla jedním z bodů jednání. Ministři se v rámci diskuze shodli na tom, že pro podporu obdobných inovací a pro efektivní správu jednotlivých frekvencí je nezbytnou podmínkou předvídatelné regulační prostředí. „Harmonizovaná pravidla pro vstup na trh a zajištění rovných podmínek mohou rozvoj inovací dále podpořit,” doplnil Timmermans.
Žádné konkrétní a praktické závěry nicméně z jeho prohlášení nevyplývají. Ministři se tématu budou věnovat na svém dalším zasedání, které by se mělo odehrát do konce letošního roku.
Plány za miliardy
Na tom, že je potřeba posílit bezpečnou komunikaci především prostřednictvím nového satelitního systému, se přitom Rada shodla s Evropským parlamentem už v roce 2023. Právě tehdy vyšlo nové nařízení o spuštění programu bezpečné konektivity EU pro období 2023 až 2027.
Už tehdy mluvili evropští politici o tom, že bezpečná a spolehlivá komunikace je prioritou. „Program bezpečné konektivity vybuduje víceorbitální soustavu stovek satelitů. Ty zajistí potřeby EU v oblasti bezpečné komunikace a zároveň podpoří naši pozici jednoho z hlavních hráčů ve vesmíru. Co je však ještě důležitější, to přinese mnoho výhod občanům a jejich každodennímu životu,” řekl tehdy například český ministr dopravy Martin Kupka (ODS).
Program stanovil mimo jiné základní cíl pro EU. Totiž nasadit satelitní systém s názvem IRIS² (Infrastruktura pro odolnost, propojení a bezpečnost prostřednictvím satelitu), který má poskytování bezpečných komunikačních služeb umožnit. Zpočátku se v tomto směru mluvilo o roku 2027, nyní Evropská komise operuje spíše s termínem 2030. Ten ostatně zmiňuje i podepsaná koncesní smlouva z letošního ledna s konsorciem SpaceRISE, které má satelitní systém unie vyvinout a provozovat. Počítá se přitom s multuorbitální konstelací zahrnující přibližně 290 družic.
Podle Komise by systém IRIS² mohl představovat třetí klíčový program EU zaměřený na řešení dlouhodobých výzev v oblasti bezpečnosti, ochrany a odolnosti. Své služby by měl poskytovat státním institucím a tím přispívat k strategické autonomii Evropy v technologické oblasti.
Konektivita pro všechny členské státy
Systém družic má umožnit bezpečnou konektivitu všem členským státům unie a jejím vládním agenturám. Zároveň má ale nabídnout vysokorychlostní širokopásmové připojení pro soukromý sektor a evropské občany, a to včetně oblastí se stávající zhoršenou konektivitou.
Od počátku je cílem, aby i v případě kybernetických útoků nebo přírodních katastrof bylo i při výpadcích pozemních komunikací zajištěné kvalitní, rychlé, nezávislé a odolné propojení nejen kritické infrastruktury.
Paralelní zaměření na soukromý sektor má pak přispět k větší konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Celý program je součástí evropské Strategie globální brány (Global Gateway Strategy). Má umožnit přístup k internetu kdekoliv v Evropě. A zároveň zajistit bezpečnou konektivitu i v dalších geopoliticky důležitých oblastech, jako je Arktida nebo Afrika.
Financování programu nalinkovala Evropská komise ze stávajícího rozpočtu EU, tedy Víceletého finančního rámce na období 2021 až 2027. Unie přitom počítá s náklady na úrovni zhruba 2,5 miliardy eur. Část těchto prostředků má jít z Vesmírného programu EU nebo iniciativ jako Horizont Evropa a Nástroj pro sousedství, rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa (NDICI).
Vesmírné „zácpy”
Evropská unie přitom musí řešit i problém „přehuštěného” kosmického prostoru. Počet satelitů ale také kosmického odpadu na oběžné dráze totiž v poslední době neustále roste. Stále důležitější oblastí se tak stává řízení kosmického provozu. Právě narůstající „provoz” ve vesmíru přitom může plánované evropské vesmírné projekty přímo ohrožovat.
Od roku 1957 bylo na oběžnou dráhu vypuštěno více než 20 tisíc satelitů. Z nich je ve vesmíru stále přes 13,5 tisíce. Přímo v provozu je z toho pak přibližně 11 tisíc objektů.
Evropská unie se proto zaměřuje i na „řešení globální výzvy přetížení oběžné dráhy” a na zajištění přístupu do vesmíru pro budoucí generace. Odborníci v této souvislosti připomínají, že během příští dekády se očekává vypuštění až 300 tisíc dalších satelitů na oběžnou dráhu.
Přístup EU podle jejích vlastních materiálů stojí na čtyřech základních pilířích:
Prvním je posouzení civilních a vojenských potřeb. Jde ruku v ruce se zhodnocením dopadů kosmického provozu na civilní i vojenské operace.
Druhý pilíř sama unie označuje jako „operační schopnosti” a spočívá v rozvoji sledování a identifikace kosmického odpadu.
Kromě toho se unie zaměřuje také na legislativu a standardizaci, tedy na posílení pravidel unie a mezinárodní spolupráci v oblasti vesmírných aktivit.
Čtvrtou prioritou je mezinárodní partnerství s globálními aktéry, a to v oblasti pravidel a také standardů.
Klíčovou součástí strategie řízení kosmického provozu je přitom systém sledování objektů ve vesmíru, do jehož sítě je zapojeno více než 40 senzorů a který chrání přes 250 kosmických lodí.
