Hrozba z Východu? Obranný průmysl nepředěláme ze dne na den

V limbu. Tak se dá s trochou nadsázky popsat evropský obranný průmysl do doby, než Rusko napadlo Ukrajinu. Teď evropští politici ve snaze zajistit bezpečnost kontinentu požadují rychlé probuzení. To ale nejde ze dne na den, říká Burkard Schmitt, ředitel pro bezpečnost a obranu z Asociace evropského leteckého, bezpečnostního a obranného průmyslu v podcastu EU Perspectives.

Téma Schmitt probral s europoslancem Janem Farským (STAN/EPP) a ekonomem Juanem Mejino-Lópezem z think-tanku Bruegel.

Pro průmysl, který byl ukolébán skromnými a sporadickými objednávkami národních vlád na vybavení pro konflikty nízké intenzity, byla náhlá poptávka po masové výrobě pokročilých zbraní šokem. „Všichni byli zaskočeni,“ řekl Burkard Schmitt. “Ačkoli by neměli být; existovaly náznaky,“ upozornil.

Ruská invaze na Ukrajinu podle něj odhalila krutou pravdu: evropská obranně-průmyslová základna, strukturovaná na základě národních programů a postupných modernizací, byla žalostně nepřipravená na celokontinentální vyzbrojování.

Mohlo by vás zajímat

Vojáci dostanou přidáno, a to nejen na platech. Pomůže to náboru do armády?

V mírovém módu

Kořeny zranitelnosti sahají až do období po skončení studené války. Obranné rozpočty v Evropě se snižovaly, protože vlády přesměrovávaly peníze na sociální programy a infrastrukturu. Zadávání veřejných zakázek se stalo spíš reaktivním než strategickým — stárnoucí vybavení se nahrazovalo po částech, místo aby se investovalo do systémů nové generace.

„Fungovali jsme v mírovém módu,“ říká Schmitt. Výrobní linky firem jako Rheinmetall, Leonardo nebo Saab byly optimalizovány pro malé série, často přizpůsobené národním specifikacím. Německý tank Leopard se mohl od španělské varianty lišit komunikačními systémy nebo složením pancíře, což komplikovalo interoperabilitu a zvyšovalo náklady.

Moment vystřízlivění

Roztříštěnost podle Schmitta způsobila, že odvětví nebylo připraveno na obrat, když válka na Ukrajině vyvolala prudký nárůst poptávky. Problém není pouze technický, ale strukturální. Evropský obranný průmysl zůstává mozaikou národních šampionů. Všechny žárlivě střeží vlády, které se nechtějí vzdát kontroly.

NATO sice stanoví široké cíle v oblasti schopností, ale jejich plnění je nejednotné. „Zástupci členských států se vždy vrátí domů a udělají si věci po svém,“ vysvětluje Schmitt. Francouzský program bezpilotních letounů se může překrývat s německou iniciativou, zatímco Polsko dává přednost dělostřeleckým systémům před námořními prostředky. Výsledkem je duplicita, neefektivita a neschopnost agregovat poptávku.

Ekonomicky neefektivní

„Malé objemy výroby zvyšují jednotkové náklady,“ říká německý obranný expert. „Z průmyslového hlediska není společné zadávání zakázek jen žádoucí. Je nezbytné,“ upozorňuje na nutnost, aby Evropa dostála ambici, kterou stanovila Evropská komise.

Transatlantické srovnání je zřejmé. Obranná průmyslová základna Spojených států, kterou posilují desetiletí investic a politický závazek k „absolutní nadvládě a autarchii“, jak říká Schmitt, funguje v měřítku, které Evropa jen těžko napodobuje. Americké firmy jako Lockheed Martin nebo Raytheon těží z úspor z rozsahu. Pentagon funguje jako jediný zákazník s velkou kapsou. „USA považují svůj obranný průmysl za strategické aktivum,“ říká Schmitt. „Evropa takové ambice nikdy neměla,“ dodává.

Nebezpečný obchod

Evropský kontinent dostal do tzv. dobrovolné závislosti na americkém hardwaru. Nákupy stíhaček F-35 nebo raketových systémů Patriot byly často ospravedlňovány nejen jejich technickou převahou, ale i domnělými zárukami, které poskytovaly.

„Nejde jen o to, že vybavení je tak dobře výkonné, ale také o to, že si myslíte, že kupujete bezpečnostní záruku, která je s tím spojena. Takže se stáváte závislými, abyste si byli jisti, že vám USA nakonec pomohou,“ poznamenal Schmitt a upozornil na rizika spojená s takovým přístupem.

Nová definice obranného průmyslu

„To je nebezpečný obchod. Viděli jsme to v energetice, v závislosti na Rusku. Být závislý se může vymstít,“ varuje Schmitt s odkazem na boj o náhradu ruského plynu po roce 2022. Válka na Ukrajině zdůraznila nebezpečí outsourcingu obranných kapacit. „Pokud nemáte odolnou průmyslovou základnu, jste zranitelní,“ tvrdí.

Řešení podle něj spočívá v nové definici obranného průmyslu, nikoli jako pouhých ekonomických subjektů, ale jako obranných schopností, které jsou nedílnou součástí suverenity. „Musíme se ptát: jaké technologie musíme kontrolovat, abychom zajistili strategickou autonomii?“ říká.

Jeho odpověď na tuto otázku zahrnuje pro Evropu kritické oblasti, jako je protiraketová obrana, satelitní komunikace a kybernetický boj — odvětví, kde by se závislost na externích dodavatelích mohla v případě krize ukázat jako ochromující.

Argumenty pro společné zadávání zakázek

Důvody pro celoevropské zadávání veřejných zakázek jsou přesvědčivé, ale riskantní. Agregace poptávky napříč členskými státy by mohla snížit náklady, zefektivnit dodavatelské řetězce a podpořit interoperabilitu.

Úspěch Airbusu, symbolu evropské průmyslové spolupráce, je v těchto diskusích velmi důležitý. „Airbus ukazuje, že integrace může být prospěšná pro všechny. Ne všude potřebujeme něco jako Airbus, ale jde nám příkladem,“ řekl Schmitt.

Spolupráce v oblasti obrany však v minulosti ztroskotávala na rivalitě mezi státy a rozdílném vnímání hrozeb. (Projekt Future Combat Air System, francouzsko-německo-španělský stíhací letoun šesté generace, byl sužován spory o sdílení prací a kontrolu vývozu. Stejně tak program evropských hlídkových korvet, na němž se podílejí Itálie, Francie, Španělsko a Řecko, postupuje jen velmi obtížně.)

Konsolidace je nevyhnutelná

Schmitt toto napětí uznává, ale trvá na tom, že konsolidace je nevyhnutelná. „V každém procesu jsou vítězové a poražení,“ řekl. „Ale průmysl se přizpůsobí,“ myslí si. Menší národní firmy se podle něj mohou zaměřit na úzce specializované technologie nebo vytvářet společné podniky, aby mohly konkurovat na globální úrovni. Alternativa — roztříštěný trh 27 miniodvětví — by zanechala Evropu v převaze nad americkými a nově vznikajícími čínskými dodavateli. „Bez kritického množství nemůžeme konkurovat,“ zdůraznil.

Europoslanec Jan Farský (STAN/EPP), další účastník podcastu, souhlasil: „Musíme se pokusit zavést změny ve všech těchto tématech. Jinak zůstaneme zranitelní. A já nechci žít v nebezpečné Evropě.“

Europoslanec Jan Farský (STAN/EPP) v podcastu EU Perspectives / Foto: EP

Bariéra v oblasti nabídky

I v případě, že se podaří překonat politické překážky, představuje rozšiřování výroby obrovské technické problémy. Od roku 2022 oznámily státy EU příval objednávek — od dělostřeleckých granátů po systémy protivzdušné obrany. Ale jejich převedení do průmyslové výroby vyžaduje čas a jistotu.

„Pouhá oznámení nebudou stačit,“ říká Schmitt. Obranné firmy čelí tlaku, aby se vyhnuly nadměrnému prodlužování bez závazných smluv. „Existuje jen určitý bod, do kterého můžete (investovat do nejasného příslibu). Protože se jedná o obranné společnosti a většina z nich je kótována na burze. Takže musíte splnit určitá kritéria vůči investorům. A nemůžete podstupovat neomezené riziko,“ vysvětluje.

Složitost se liší podle odvětví. Výroba munice, ačkoli je jednodušší než výroba stíhaček, odhalila kritická úzká místa. Závazek EU dodat Ukrajině do jednoho roku miliardu dělostřeleckých nábojů se nesplnil. Včas byla dodána pouze polovina. Zvýšení výroby vyžadovalo opětovné spuštění nečinných výrobních linek, zajištění nedostatkových surovin, jako jsou výbušniny, a opětovné zapojení subdodavatelů, kteří se po studené válce přesunuli na civilní trhy.

Čas a důvěra

„Tyto společnosti mají obrovské ekosystémy subdodavatelů,“ poznamenal Schmitt. „Jejich mobilizace vyžaduje čas a důvěru,“ vysvětlil. (U složitějších systémů se problémy násobí. Jediný tank Leopard 2 se spoléhá na více než 8 000 komponentů od stovek dodavatelů z celé Evropy).

Malé a střední podniky, které tvoří více než 60 % evropského obranného dodavatelského řetězce, jsou obzvláště zranitelné, uvedl Schmitt jako vedoucí představitel ASD, která tyto společnosti zastupuje (a také někdejší spolupracovník Evropské komise v této oblasti). „Pokud jste rodinná firma vyrábějící běhouny tanků, nemůžete hazardovat se sliby,“ řekl.

Start-upy zase čelí jiné překážce: získávání rizikového kapitálu. Přestože inovace v oblasti hejn dronů nebo dohledu řízeného umělou inteligencí, které se zrodily na základě zkušeností z Ukrajiny, vzbudily zájem investorů, mnoho finančníků zůstává obezřetných. „Obrana byla považována za neetickou,“ vysvětlil Schmitt. „Banky kdysi odmítaly obranným firmám otevírat účty,“ dodal. Časy se však podle něj změnily. Nyní se banky spíš ptají, jak se orientovat v utajovaných údajích nebo kontrolách vývozu.

Ekonom Juan Mejino-López v podcastu EU Perspectives / Foto: EP

Bez soukromých peněz to nepůjde

Úloha soukromých investic se vyvíjí, ale zůstává sporným bodem. „Zdá se, že otázka nabídky je z hlediska přesného řešení problémů s financováním malých a středních podniků spíš podružná,“ uvedl další diskutující, analytik výzkumné agentury Bruegel Juan Mejino-López. Vyslovil se pro to, aby počáteční investice poskytoval soukromý kapitál.

„Veřejné výdaje jsou nenahraditelné. Na nákup vybavení potřebujete vládu,“ reagoval Schmitt. Soukromý kapitál však podle něj může inovace urychlit, pokud se podaří odstranit regulační a kulturní překážky.

Například Evropská investiční banka stále vylučuje ze svého úvěrového portfolia „tvrdé obranné“ projekty, což Schmitt označuje za „zastaralou“ politiku. „Když se obraně vyhýbá i EIB, je to signál,“ říká. Menší věřitelé často následují jeho příkladu, takže podniky se snaží najít alternativní financování.

Plné obsazení podcastu EU Perspectives (zleva): Juan Mejino-López, analytik z Bruegelu; europoslanec Jan Farský (STAN/EPP); moderátorka Karolína Novotná; Burkard Schmitt z ASD / Foto: EP

Kontrakty místo slibů

Objevují se první náznaky změny. Institucionální investoři, kteří sledují rostoucí rozpočty na obranu, se k tomuto odvětví chovají vstřícně. Soukromé kapitálové společnosti jako KKR a Bain Capital získaly podíly v evropských obranných dodavatelích a rizikový kapitál proudí do technologických startupů vyvíjejících zboží dvojího užití, jako jsou třeba drony.

„Před dvěma lety jsme museli investory přesvědčovat, že obrana je etická,“ řekl Schmitt. „Nyní chtějí odborné znalosti v daném odvětví,“ dodal. Americký program zahraničního vojenského prodeje (FMS), který spojencům umožňuje nakupovat americké vybavení na jednom místě, nabízí další lekci. „FMS je rychlý a předvídatelný,“ poznamenal s tím, že evropské nákupy nejsou ani jedno, ani druhé.

Rychlejší, štíhlejší a zákeřnější

Jinými slovy, důležité jsou závazné smlouvy, nikoli politické deklarace. „Systémy zadávání veřejných zakázek musí být rychlejší, štíhlejší a zákeřnější. Členské státy se musí zavázat k víceletým zakázkám,“ řekl Schmitt. Bez synchronizované poptávky zůstane evropský obranný sektor souborem nesouvisejících částí, které budou schopny produkovat vynikající výrobky ve specifických oblastech, ale nebudou dostatečně soudržné, aby dokázaly odvrátit hrozby 21. století.

V sázce jsou nejen vojenské schopnosti. Silná obranně-průmyslová základna je podle Schmitta neoddělitelná od technologické suverenity. „Stejné továrny, které dnes vyrábějí rakety, mohou zítra vyrábět kvantové senzory,“ říká. „Když ztratíte jedno, riskujete ztrátu obojího,“ dodává. S rostoucím geopolitickým napětím může schopnost Evropy hájit své zájmy — a své hodnoty — záviset na tom, zda se jí konečně podaří překonat dosavadní mírové uvažování.