Evropské země roky podceňovaly obranné výdaje a nedokázaly sladit nákupy vojenského vybavení. Výsledkem je závislost na USA, omezená interoperabilita a slabý průmysl. Pokud EU nezačne koordinovat investice a důvěřovat si, bude podle analytika think-tanku Bruegel Juana Mejina-Lópeze na případný konflikt nepřipravená. O tématu debatoval s poslancem Evropského parlamentu Janem Farským (STAN/EPP) a Burkardem Schmittem, zástupcem obranného průmyslu, v posledním díle podcastu EU Perspectives.
Abychom porozuměli dnešním problémům evropské obrany, musíme pochopit minulost. „Vycházíme ze situace, kdy jsme v 80. letech měli v Evropě výdaje na obranu kolem 3 %,“ poznamenal španělský ekonom Juan Mejino-López, analytik think-tanku Bruegel. „Až do současnosti se neustále snižovaly; a výrobní kapacity se samozřejmě také snížily,“ vysvětlil. Výzva tak dnes spočívá nejen ve zvrácení tohoto poklesu, ale také v zajištění účinné koordinace nových výdajů — rostoucích, ale stále nerovnoměrně rozdělených.
Rozsah problému je obrovský. Evropské rozpočty na obranu se po třicet let neustále snižovaly, přičemž výdaje na vybavení byly zasaženy obzvláště tvrdě. A v důsledku této stagnace byl průmysl špatně připraven na náhlý nárůst poptávky. Mejino-López poznamenal, že budování výrobních kapacit pro složité systémy „může trvat desetiletí“, což je časový rámec, který je v rozporu s okamžitými bezpečnostními potřebami. Válka na Ukrajině odhalila kritické nedostatky: od nedostatku munice po nekompatibilní standardy vybavení. „Válka ukázala, že jsme neprosazovali (vlastní) standardy,“ varuje.
Propast mezi Evropou a USA
Základem zůstává koordinace. Vlády jednotlivých států sice kontrolují zadávání zakázek v oblasti obrany, ale roztříštěnost výdajů vede k neefektivitě. Průmyslová dominance Spojených států tuto nerovnost ještě podtrhuje. „Tři hlavní společnosti v USA mají pro rok 2024 stejný objem příjmů jako 27 největších evropských společností,“ upozornil analytik. Tato propast se zvětšuje, protože americké firmy získávají globální zakázky a dosahují úspor z rozsahu, kterým se evropští konkurenti nemohou rovnat.
Duplikace tento problém ještě zhoršuje. „Pokud investujeme do tří různých typů bojových letounů, vynakládáme prostředky na tři různé výzkumné a vývojové projekty,“ poznamenal Mejino-López. A to je ve srovnání se společnými programy nákladné.
Jak napravit evropskou obranu: analytik z Bruegelu Juan Mejino-López (vlevo), europoslanec Jan Farský (STAN/EPP) / Foto: EP
Snahy o sdružování veřejných zakázek však narážejí na politické překážky. Mezi členskými státy přetrvává nedostatek důvěry, který je způsoben rozdílným vnímáním hrozeb. „Čím blíže jste Moskvě, tím více utrácíte za obranu,“ poznamenal Mejino-López a zdůraznil rozdílné strategické priority. Východní státy, které jsou více vystaveny možné ruské agresi, upřednostňují rychlé akvizice — často od mimoevropských dodavatelů. Naopak třeba Francie usiluje o nákup evropských systémů.
Mohlo by vás zajímat
Ztracené příležitosti
„Téměř 80 procent výdajů na obranu jsme utratili mimo Evropu a 63 procent ve Spojených státech,“ souhlasil jeho kolega z debaty, europoslanec Jan Farský (EPP/CZE). Mejino-López dodal, že závislost přetrvává především ve specifických oblastech, jako je protivzdušná obrana. Například Polsko je do značné míry závislé na americkém a jihokorejském dovozu. Naproti tomu Francie a Německo podle něj získávají vybavení převážně z domácích zdrojů.
Podle ekonoma riziko spočívá i ve ztrátě příležitostí pro evropské firmy. Zpoždění ve výrobě v USA, které je patrné na zaostávání dodávek bojových letounů, navíc naznačuje, že samotné transatlantické partnerství nemůže zaručit bezpečnost.
Výsledná nesourodost narušuje interoperabilitu a oslabuje kolektivní odstrašení. Mejino-López varuje, že bez hlubší integrace hrozí, že Evropa bude „nedostatečně připravena“ na případné budoucí konflikty na území NATO nebo EU. V oblasti obrany je tak podle něj cena za nejednotnost příliš vysoká.
Europoslanec Jan Farský (STAN/EPP) v podcastu EU Perspectives / Foto: EP
Poptávka vytváří nabídku
Finanční tlaky tuto výzvu ještě umocňují. Společné zadávání veřejných zakázek by mohlo snížit náklady díky hromadným nákupům a standardizovaným systémům. Vlády jednotlivých států se však stále obávají vzdát se kontroly nad obrannými zakázkami. „Nevýhodou evropského nákupu jsou vyšší ceny,“ uznává Mejino-López a uvádí příklady jako hlavní bojové tanky a samohybné houfnice.
Nové technologie však naznačují cestu vpřed. Ukrajinská rychlá výroba dronů, poznamenal vědec z Bruegelu, ukazuje, jak se „náklady hodně snižují“, když se inovace sladí s rozšiřitelnou výrobou.
Přesto Evropa v kritických odvětvích zaostává. Rizikový kapitál proudí do amerických obranných startupů pracujících na umělé inteligenci a dronech dvojnásobnou rychlostí ve srovnání s jejich evropskými protějšky.
Pomoct by mohla změna priorit ve vládách. Ostatně i Evropská komise ve svých plánech zdůrazňuje , že „poptávka vytvoří nabídku“, s čímž Mejino-López souhlasí. Závazky v oblasti veřejných výdajů podle něj musí obrannému průmyslu poskytnout jasné signály, které ospravedlní dlouhodobé investice. Evropská investiční banka (EIB) zmírňuje překážky financování pro malé firmy, zatímco uvolněná kritéria ESG odrážejí měnící se postoj ke „stigmatu“ obrany.
Tanky nejsou aerolinky
Velké společnosti se však stále potýkají s roztříštěností národních trhů. „Jde o to, jak se vypořádat s poptávkou. Musíme nastavit jasné pobídky pro národní země, aby utrácely společně a lépe,“ trvá na svém.
Jako prvořadá priorita se ukazuje budování důvěry. Bez ní společné zadávání veřejných zakázek a standardizace zaniknou. „Chcete vědět, že můžete důvěřovat ostatním členským státům, že skutečně vyrobí vojenské vybavení, které byste mohli potřebovat,“ zdůraznil Mejino-López.
Jak napravit evropskou obranu (zleva doprava): analytik z Bruegelu Juan Mejino-López; europoslanec Jan Farský (STAN/EPP); moderátorka Karolína Novotná; Burkard Schmitt, ředitel pro obranu a bezpečnost ASD / Foto: EP
Historické úspěchy integrace, jako je například konsolidovaný civilní letecký průmysl, poskytují jen omezenou jistotu. „Samozřejmě jsme v minulosti zaznamenali pozitivní zkušenosti, pokud jde o integraci trhu, i když některé země přišly o své národní letecké společnosti. Ale u obranných společností je to trochu složitější,“ zmínil Mejino-López strategickou citlivost obranného průmyslu. Nedávný pokrok, včetně fondů EU na společné nákupy a návrhů na strategii obranného průmyslu, však znamená nesmělý krok směrem k větší soudržnosti.
Poučení z covidu
Debata o financování zůstává z velké části nevyřešena. Zatímco veřejné financování převažuje, role soukromého kapitálu se rozšiřuje. Podle Mejino-Lópeze však není omezení na straně nabídky tím hlavním. „Problémem nyní je, jak tuto poptávku vytvořit,“ odpověděl na jednu z ústředních otázek debaty.
Obhajuje mechanismy na úrovni EU, které by motivovaly ke společnému vynakládání prostředků a odrážely by nákupy vakcín v bloku v době pandemie. Takové přístupy by mohly zmírnit propouštění a zároveň signalizovat investorům stabilitu trhu. „Pokud nebudeme vnímat žádné ohrožení, poptávka zmizí,“ varuje a zdůrazňuje potřebu trvalé politické vůle.
Další účastník podcastu, Burkard Schmitt, ředitel pro obranu a bezpečnost společnosti ASD Europe, šel ještě dál. „Myslím, že by bylo důležité (pro EU), aby v příštím víceletém finančním rámci byla důležitá rozpočtová položka pro obranu. Chci říci, že vidíme, že členské státy hodně utrácejí, ale pokud chce EU něco změnit a mít prostředky na prosazení větší spolupráce, musíte mít něco i ve svém vlastním rozpočtu. Dokud se EU bude držet současné úrovně, nic to ve prospěch větší spolupráce nezmění. Musíte být schopni podpořit své programy a obranné nástroje potřebnými (rozpočtovými) obálkami. Jinak to nebude mít žádný význam,“ uvedl německý obranný expert.
Suverenita versus integrace
Cesta vpřed závisí na sladění suverenity s integrací. Recept Mejino-Lópeze je jednoznačný: „Klíčovým cílem by mělo být provádění společného zadávání veřejných zakázek, případně zlepšení jednotného trhu,“ řekl. To vyžaduje depolitizaci obranné průmyslové politiky při současném respektování národních citlivostí. Návrhy na rozšíření působnosti Evropské obranné agentury nebo vytvoření rámců pro zadávání veřejných zakázek ve stylu NATO se setkávají se skepticismem, ale mohou získat větší váhu s rostoucími hrozbami.
Evropské dilema v oblasti obrany odráží širší problémy EU: vyvážení kolektivní akce s národními výsadami. Bez koordinace hrozí, že vyšší výdaje povedou k neefektivitě. Díky ní by kontinent mohl využít svou ekonomickou sílu – ale pouze v případě, že vlády překonají myšlení s nulovým součtem. Jak Mejino-López uzavírá, alternativa je jasná: pokračující fragmentace zanechává Evropu „nepřipravenou“ v éře obnoveného soupeření velmocí. Nadcházející roky prověří, zda naléhavost nakonec dokáže vytvořit jednotu.
