Řemeslníci zdraží a budeme čekat měsíce, varuje Ševčík ze Svazu podnikatelů ve stavebnictví

Na stavbách budou v příštích letech chybět desítky tisíc pracovníků. Dál se stupňuje problém s nedostatkem absolventů, současný vzdělávací systém zdaleka nepokrývá potřeby trhu. Ročně podle zjištění Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS) chybí zhruba 900 nových řemeslníků, 1600 absolventů stavebních průmyslových škol a 1200 stavebních inženýrů. Přitom právě teď se podle technického ředitele SPS Pavla Ševčíka otevírají ohromné příležitosti: „Šance být u výstavby nových jaderných bloků či vysokorychlostních tratí se naskýtá jen výjimečně.“

Podle průzkumu svazu bude české stavebnictví potřebovat do pěti let 74 tisíc pracovníků. Jak se do těchto počtů promítá to, že má Česko v plánu do roku 2033 kompletně dostavět zásadní dálniční síť a připravuje se výstavba vysokorychlostních železničních tratí (VRT)?

V naší anketě jsme se dotazovali na počet pracovníků ve firmách v příštích pěti letech. Ty největší investiční strategické akce, kam spadá například výstavba vysokorychlostních železničních tratí nebo dostavba jaderné elektrárny Dukovany, by se z velké části měly uskutečnit až za tímto časovým horizontem. Můžeme tak usuzovat, že počet potřebných pracovníků ve stavebnictví v dalších letech ještě vzroste. 

Jak vysoké počty pracovníků si „odebere“ příprava dopravní infrastruktury?

V této oblasti neočekáváme dramatické změny. Výstavba vysokorychlostních tratí bude navazovat na dokončovanou základní silniční síť. V tuto chvíli je to možná trochu předčasné, nicméně předpokládám, že při výstavbě VRT bude použita vysoce sofistikovaná mechanizace s použitím těch nejmodernějších technologií. Potřeba fyzické pracovní síly by tudíž neměla být tak vysoká jako v minulých obdobích na podobných stavbách.

Řešili jste v průzkumu i jednotlivé roky, jak budou v Česku stoupat nároky na počty kvalifikovaných pracovníků?

Ano. Vycházeli jsme jak z dotazníků, které nám vyplnilo přes sto stavebních firem, tak z dat Českého statistického úřadu. Zabývali jsme se nejen tím, kolik kvalifikovaných lidí se do oboru dostává z učilišť a technických oborů středních a vysokých škol, ale zkoumali jsme i to, kolik jich každoročně odchází – třeba v důsledku odchodu do důchodu. Z toho nám vyšly propočty pro jednotlivé roky. V součtu za pět let se bavíme o odhadovaných 74 tisících chybějících pracovníků.

Pokud se podíváme na jednotlivé roky, narážíme na rostoucí problém s nedostatkem absolventů. Bohužel současný vzdělávací systém v oblasti řemesel a technického vzdělávání naše potřeby zdaleka nepokrývá. Ročně nám chybí přibližně 900 nových řemeslníků, 1600 absolventů stavebních průmyslových škol a 1200 stavebních inženýrů. A klesající demografická křivka jde proti nám.

Co by se mělo změnit v systému technického vzdělávání?

Problém technického vzdělávání a vzdělávání řemesel je v českém stavebnictví dlouhodobý. Je tu odklon společnosti od manuální práce, technické vzdělávání má u veřejnosti nízkou popularitu. Přitom je stavařina řemeslo, které je nesmírně zajímavé, pestré a tvůrčí. Výsledky naší práce tu zůstávají po staletí. Používáme největší technické a technologické vymoženosti, do oboru vstupuje digitalizace a automatizace. Každý, kdo dnes začne studovat stavařinu a myslí to opravdově, má o práci postaráno.

Bohužel aktuální kroky ministerstva školství a tělovýchovy (MŠMT) situaci vůbec nepomáhají. Namísto podpory technických oborů vznikají nová Lycea 2.0, jakési obdoby gymnázií. Středním školám a odborným učilištím, která se už tak potýkají s nedostatkem studentů, ubírají uchazeče. Výsledkem je, že na technické školy se hlásí ještě méně lidí, a navíc jsou to studenti s horším prospěchem. V důsledku toho ještě klesá počet absolventů a problém se jen prohlubuje.

Navrhl Svaz podnikatelů ve stavebnictví nějaké konkrétní změny?

Při svazu funguje expertní skupina, která vypracovala „Strategii SPS – Perspektiva a vize vzdělávání stavebních řemesel 2030“. MŠMT tento materiál projednalo a jak školská, tak později velká tripartita schválily opatření na podporu středního odborného školství a oborů s technickým či řemeslným zaměřením.

Při dalším prosazování našich návrhů jsme spolupracovali s Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky, Svazem průmyslu a dopravy České republiky a Hospodářskou komorou České republiky. Obě tripartity pak schválily koncepční dokument nazvaný Komplexní strategie pro rozvoj odborného vzdělávání. Návrhy jsou tedy schváleny, teď už v uvozovkách jen dostat je do dalších koncepčních materiálů týkající se vzdělávání, a především do reálného života.

Mohlo by vás zajímat

Skladové haly a luxusní pražský hotel rozhýbaly realitní trh. Obchody vyskočily na trojnásobek

S jakými školami spolupracujete? A chcete spolupráci rozšířit i na další instituce?

Svaz podnikatelů ve stavebnictví a jeho členové spolupracují s desítkami škol napříč celou republikou od základních škol přes odborné až po univerzity. Spolupracujeme s dalšími zaměstnavatelskými a oborovými svazy, komorami, iniciovali jsme řadu projektů a programů. Realizujeme velké množství aktivit na podporu řemesel a technického vzdělávání, například na základních školách organizujeme workshopy s ProfiMentorem řemesel Michalem Balážem. Tyto workshopy mají značný ohlas. Někteří ředitelé v návaznosti na ně dokonce upravují postupy při výuce pracovních činností.

Kromě toho se dlouhodobě snažíme na nedostatek pracovníků upozorňovat. Nedávno jsme k tématu uspořádali tiskovou konferenci, na ni koncem dubna navážeme kulatým stolem s odborníky a na 28. května chystáme velkou programovou konferenci, kam přizveme i politiky, kteří mají reálnou šanci něco změnit.

Počty studentů jsou nedostačující

Sledujete, že by měli mladí lidé zájem pracovat ve stavebnictví? A jak jej lze podpořit?

Počet studentů na odborných středních a vysokých školách nepokrývá prostou potřebu oboru. Dřívější lineární pokles se ale podařilo zastavit. Aktuálně se soustředíme na to, abychom stavařině v očích veřejnosti napravili reputaci. Řada lidí náš obor mylně považuje za neperspektivní a špinavý. Je třeba si přiznat, že dokud rodiče budou na stavebnictví takto nahlížet, těžko studium doporučí svým dětem. Proto se snažíme ukazovat, že stavařina má před sebou výbornou budoucnost a nabízí absolventům celoživotní zajímavé uplatnění.

Právě teď se otevírají ohromné příležitosti. Šance být u výstavby nových jaderných bloků či vysokorychlostních tratí se naskýtá jen výjimečně. Široké pole působnosti pak nabízí výstavba bytových domů, po kterých je obrovská poptávka. Stejně tak realizace energeticky úsporných opatření nebo dokončení silniční sítě. To vše otevírá nekonečno možností jak pro ty, kteří chtějí pracovat hlavou, tak pro všechny, kdo mají šikovné ruce.

Pokud se nepodaří počty pracovníků ve stavebnictví naplnit dostatečně, co podle vás hrozí?

Hrozí to, že se nebude tak intenzivně stavět. Na řemeslníky budeme čekat měsíce, stavební práce výrazně zdraží. Bez dalšího investičního rozvoje pak Česká republika bude ztrácet konkurenceschopnost.

Jak se počty pracovníků vyvíjely v minulých letech?

České stavebnictví nesmírně negativně ovlivnila hospodářská krize v letech 2008 až 2016. Z původních 267 tisíc zaměstnanců ve stavebnických oborech jsme během osmi let klesli na 206 tisíc. Lidé, kteří tehdy obor opustili, už se většinou nevrátili. O pár let později přišla covidová krize, která opět nepomohla. Přesto se podařilo obor stabilizovat, od roku 2016 pomalu rosteme. Nicméně na číslech roku 2008 zdaleka ještě nejsme.

Co počty kvalifikovaných pracovníků nejvíce ovlivňuje?

Stručně řečeno jsou to tři faktory: vzdělávací systém, trh práce a zahraniční pracovníci. V budoucnu se i vlivem populační křivky situace ještě zhorší.

Dlouhodobě se řeší zjednodušení vstupu zahraničních pracovníků na český trh. Jak hodnotíte současnou situaci? Kde to funguje a co by se mělo změnit?

Zkušenosti se zahraničními pracovníky jsou vesměs pozitivní, zejména bez Ukrajinců si nedovedeme české stavebnictví představit. Vzhledem k tomu, že pracovníci chybí snad v celém našem hospodářství, měl by stát nastavit fungující proimigrační pracovní politiku.

Například program Kvalifikovaný zaměstnanec komplikují dlouhé lhůty a byrokratická i finanční náročnost. Vzhledem k těmto složitostem na jedné straně, a volnému trhu práce na druhé straně, o tento nástroj nemají valný zájem ani personální ředitelé. Možná bychom lepší řešení mohli hledat u našich severních a západních sousedů.

Vedou se ohledně vstupu zahraničních pracovníků nějaká jednání? V jaké fázi jsou?

Jednání se vedou, ministerstva přicházejí se zvýšenými kvótami pro vybrané země. Nicméně bez redukce výše uvedených negativních vlivů neočekávám výrazný růst zájmu o tento program.

Jak je na tom Česko ve srovnání se sousedy? Jsou na tom okolní země podobně? Pokud ne, co dělají jinak?

Česká republika je nejprůmyslovější zemí Evropy. Pokud nechceme, aby firmy u nás rušily výrobu a odcházely, měla by tomu odpovídat podpora ze strany státu. Je smutné, že o těchto principech hovoříme už roky. Ale až poslední změny v globalizovaném světě ukazují, jak může být ohrožen dovoz strategických prvků a surovin. Vyspělá Evropa má kvůli některým politickým opatřením podobné problémy s řemeslníky a technickým vzděláváním. Myslím, že bez znalostí souvislostí bychom neměli podléhat některým vlivům. Je třeba spoléhat na zdravý rozum.