Evropská energetická politika bude v následujících letech méně ideologická a více racionální. Očekávat lze například zmírnění extrémně přísných požadavků na zelený vodík, jednodušší povolování státní podpory pro nové jaderné bloky nebo rozvolnění příliš náročných pravidel pro naplnění plynových zásobníků, říká energetický atašé na Stálém zastoupení ČR při EU Jakub Černohorský.

Jak dále zmínil Jakub Černohorský během 24. energetického kongresu v Praze, který pořádalo Business Forum, rozhodující v případě vodíku je změna postoje Německa. To přestalo podporovat přísné požadavky na preferovaný „obnovitelný vodík nebiologického původu“ (zkratka RFNBO) ve chvíli, kdy se ukázalo, že jeho výroba ekonomicky vychází jen ve Španělsku a Portugalsku. Šanci by tak mohl dostat i vodík vyrobený z jaderné energie nebo se zachytáváním uhlíkových emisí.

Na fakt, že to Evropská komise s návrhem regulace výroby obnovitelného vodíku přehnala, Ekonomický deník již dříve upozornil. Prvně to bylo loni v květnu, kdy na nevýhodnost nově nastavených pravidel upozornil ředitel strategie a business analýz společnosti Orlen Unipetrol Martin Gajdoš. Letos v únoru před pravidly pro RFNBO vodík varovala Česká vodíková technologická platforma (HYTEP). S novými požadavky se totiž výroba a využití vodíku v českých podmínkách posunulo zcela mimo ekonomickou realitu.

Dobrou zprávou by mohlo být pro Českou republiku i další země také jednodušší povolování státní podpory pro nové jaderné bloky nebo volnější pravidla pro naplnění podzemních zásobníků plynu před topnou sezónou. Evropská komise před měsícem uvedla, že bude i letos a v příštích dvou letech požadovat naplnění zásobníků plynu v zemích EU na 90 procent kapacity do konce října každého roku. Tento požadavek je terčem kritiky ze strany dodavatelů energií; zvyšuje totiž stres na trhu a s ním roste i cena zemního plynu.

Mohlo by vás zajímat

Jakub Černohorský dále řekl, že změna přístupu Evropské komise je hlavně výsledkem tlaku členských zemí. Ty totiž nechtějí řešit jen dekarbonizaci a Green Deal, ale také ztrátu konkurenceschopnosti evropského průmyslu (a s tím související vysoké ceny elektřiny a plynu), rychlejší povolovací řízení, obnovení výstavby jaderných elektráren, bezpečnostní rizika nebo reakci na vysoká cla, která na dovoz z Evropy uvalila administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Evropská komise v novém složení je podle Jakuba Černohorského specifická v tom, že eurokomisaři mají méně volnosti než dříve. Dnes už většinou dělají jen to, co jim zadá předsedkyně komise Ursula von der Leyen. Úředníci Evropské komise dnes píšou návrhy nové legislativy „do zásoby“ a netuší, kdy a zda vůbec se uplatní v praxi. Tím, kdo z pomyslného zásobníku legislativních návrhů občas něco vytáhne a představí veřejnosti, je obvykle samotná šéfka Evropské komise.

Vliv jednotlivých eurokomisařů omezuje i to, že se jejich oblasti působnosti překrývají. Formálně má oblast energetiky na starosti dánský komisař Dan Jørgensen, svou působností do ní zasahuje také komisař pro klima a čistou ekonomiku Wopke Hoekstra. Další osobou s velkým vlivem na směřování energetiky je viceprezidentka Evropské komise Tereza Ribera, která má mít na starosti oblast energetické a ekonomické tranzice.