Podle uniklé vládní zprávy ruští představitelé nesou s nelibostí, že tlak Západu brání snahám o vtažení bývalých sovětských zemí do ruské sféry vlivu.

Interní prezentace, již na strategickém zasedání ruské vlády loni v dubnu přednesl premiér Michail Mišustin, nabízí vzácný pohled na to, jak válka na Ukrajině poškodila vazby s některými z nejbližších spojenců. Ukazuje také, že si toho nejvyšší ruské kruhy jsou dobře vědomy. Analýza připouští, že tlak západních sankcí i ekonomické předehry dokázaly vrazit klín mezi Moskvu a některé její nejbližší obchodní partnery.

Ruský kabinet podle svých internetových stránek předložil zprávu několika desítkám vysokých vládních představitelů a vrcholným manažerům některých největších ruských státních společností. Byli mezi nimi i lidé zastávající tvrdou linii – například Sergej Karaganov, který vyzýval prezidenta Vladimira Putina k použití jaderných zbraní proti Evropě, nebo Alexandr Dugin, zastánce radikálního násilí vůči Ukrajincům.

Ambicí Moskvy je podle zprávy obnovení přístupu ke globálnímu obchodu. Rusko chce zaujmout centrální pozici v euroasijském obchodním bloku, jenž má konkurovat sférám ekonomického vlivu USA, EU a Číny, píše list Financial Times.

Mohlo by vás zajímat

Moskva považuje vytvoření „makroregionu“ za důležitý dlouhodobý projekt, který by odsunul jakákoli jednání se Západem o budoucnosti Ukrajiny na vedlejší kolej. Pomohl by tak posílit jeho pozici na „globální scéně“, uvádí zpráva.

Společný pohled na svět

Nový blok by měl Rusko propojit s takzvaným globálním jihem. Obě strany by měly přístup k surovinám, rozvíjely by vzájemné finanční a dopravní vazby a sjednocoval by je společný „pohled na svět… kde bychom psali pravidla pro nový svět a měli vlastní politiku sankcí“, tvrdí zpráva.

Připouští však, že překážky v cestě oživení ruské atraktivity zůstávají značné. Zpráva uvádí, že západní země úspěšně vyhrožují středoasijským zemím, aby se podřídily sankcím metodou cukru a biče. Nabízejí jim přístup na globální trhy, dopravní koridory a dodavatelské řetězce, které obcházejí Moskvu.

Spojenci Ruska mezitím podle zprávy ze sankcí profitovali tím, že vytlačili ruské podniky, převzali kontrolu nad dovozními a vývozními toky či úplně výrobu z Ruska stáhli a přesunuli jinam. Dodává, že středoasijské země také usilovaly (v případě přetrvávajícího obchodu s Moskvou) o dodatečné provize, aby kompenzovaly rizika porušení sankcí.

Zpráva připouští, že se Rusko bude vydat na „běh na dlouhou trať“, aby udrželo středoasijské země ve své vlivové sféře. Navrhuje, aby Moskva apelovala na společnou historii a respektovala jejich nezávislost, přičemž chápe, že ruské vítězství ve válce proti Ukrajině nebude stačit k ukončení západního sankčního tlaku. „Úzké vztahy se zemí, jako je Rusko, budou zdrojem potíží,“ uvádí se ve zprávě.

Nevyzpytatelní Asiaté

Dodává, že středoasijské země využívají „zranitelnosti Ruska“ a snaží se „integrovat bez Ruska“ do skupin, jako je Organizace turkických států. Tyto národy „změnily svůj pohled na svět“ tím, že „přehodnotily naše společné dějiny“, prosazují angličtinu jako druhý jazyk místo ruštiny a přecházejí na západní vzdělávací standardy, stejně jako posílají své elity, aby se vzdělávaly na Západě. Tyto země se budou muset „rozhodnout o svém postoji k Rusku“, uzavírá zpráva, aniž by jej blíže specifikovala.

Například Kazachstán, největší ekonomika regionu, invazi odsoudil, odmítl uznat ruské územní zisky a snažil se prokázat, že západní sankce respektuje. Sousední Kyrgyzstán naopak vsadil na stranu Ruska a ukázal se jako cenný spojenec při obcházení sankcí.

Zpráva také vyzdvihuje Bělorusko jako nejúspěšnější příklad ruských snah o udržení vlivu ve svém bezprostředním okolí. Srovnává výzvu tamního prezidenta Alexandra Lukašenka k ekonomické diverzifikaci od Ruska v roce 2018 s jeho prohlášením o šest let později, že „budeme vždy spojeni s Ruskem“.