Napjatý rozpočet Evropské unie by mohl těžit z většího počtu pobídek pro členské státy, které by byly navázány na jejich reálné politiky spíše než na vágní sliby velkých reforem, říká v podcastu EU Perspectives Zsolt Darvas z prestižního bruselského think-tanku Bruegel.
Jedno z hlavních témat prostupující bruselskými kuoláry v těchto dnech je, jak zaplnit díry v evropském rozpočtu tváří v tvář ambiciozním projektům, které na konci ledna navrhla Evropská komise. Zsolt Darvas, seniorní analytik významného bruselského think-tanku Bruegel, se na věc v podcastu EU Perspectives podíval z nového úhlu.
Zatímco většina lidí, kteří analyzují záhyby evropského rozpočtu, hovoří o škrtech či zvýšení příjmů rozpočtu, Darvas navrhuje představení nových opatření, díky kterým by byly evropské peníze využity efektivněji.
Kultura čisté bilance
„Mnoho členských států, především ty, kteří jsou čistými přispěvateli (odvádí do rozpočtu EU více, než z něj dostávají, pozn. red.), se typicky dívají na to, kolik zaplatí a kolik dostanou zpátky,“ řekl Darvas, který dříve působil také v maďarské centrální bance, v podcastu EU Perspectives. „Tomu se někdy říká ‚kultura čisté bilance‘ (net-balance culture). Hlavním důvodem, proč to dělají, je že většina příspěvků se odvíjí od velikosti ekonomiky. To znamená, že velké země, jako je Německo nebo Francie, platí více než země malé, jako je Kypr nebo Estonsko.“
Takový přístup zní sice racionálně, může ale klamat, říká Darvas. Existuje podle něj i lepší přístup, který Evropská unie začíná zkoušet. „Podívejte se na nedávno zavedený příspěvek za plast. Pro současný víceletý finanční rámec byl zavedený poplatek pro země, které málo recyklují plasty. Musí proto platit víc. Ale už se na to nemusí dívat způsobem: ‚Podívejte, musím platit více, protože daně mých občanů jdou lidem z jiných zemí.‘ Místo toho vidí, že musí platit více, protože nedostatečně recyklují, protože mají špatné politiky,“ říká ekonom a dodává: „Musíme zlepšit naše politiky, více recyklovat a pak budeme méně platit.“
Mohlo by vás zajímat
Dvojitý pozitivní efekt
Evropská unie by proto podle něj měla upouštět od dodnes dominantního způsobu výpočtu příspěvků členských zemí, který se odvíjí od výše HNP, směrem k jiným způsobům, jak získat peníze, myslí si Darvas. „Poplatky za některé metriky, které jsou škodlivé, jako jsou emise CO2, by mohly fungovat. Navíc by to mohlo trochu snížit odpor k navyšování rozpočtu, protože země se na to již nebudou dívat tak, že platí více, protože mají větší HDP, ale protože produkují více emisí. Takže ví, že potřebují představit opatření, jak škodlivé emise omezit.“
Taková přístup má podle Darvase hned dva pozitivní efekty: Vede země k větším příspěvkům do evropského rozpočtu a současně k omezení nežádoucího chování.
Jak poukázal Andrew Bounds, dlouholetý zpravodaj Financial Times v Bruselu, nejde o úplně novou strategii. „Často se klade otázka: ‚Souhlasí země, které dostávají peníze z rozpočtu, s reformami?‘ To se týkalo třeba programu NextGenerationEU: ‚Dostanete peníze jen tehdy, když provedete ekonomické reformy, které by měly zvýšit efektivitu ekonomiky,'“ poznamenal.
Vágní misijní dopis
Podle Darvase je takový přístup správný. A to v kontrastu s jinou metodou, o které se dnes hovoří. Totiž vytvářením speciálních fondů, jako je například Evropský fond konkurenceschopnosti. Tento nový nástroj by měl podle Komise „nahradit několik stávajících finančních nástrojů EU s podobnými cíli a poskytovat finanční podporu pro realizaci opatření v rámci Nástroje pro koordinaci konkurenceschopnosti“, jak stojí v misijním dopisu, který před potvrzením nové Evropské komise obdržel od jeho šéfky Ursuly von der Leyen eurokomisař pro rozpočet Piotr Serafin.
„Jsou to v zásadě dobré principy a rozhodně nemůžeme očekávat, že by v misijním dopise stálo vše. Přesto mám pocit, že něco chybí. Nová Komise chce být Komisí investic, provozovat svůj rozpočet na základě politik. Jak? Evropský rozpočet obsahoval především investice i v minulosti, takže to bude pravděpodobně pokračovat. Ale důraz na investice musí znamenat, že nová Komise chce investovat víc,“ vyjádřil analytik své pochybnosti.
„Jak toho dosáhneme? Jediný způsob, jak zajistit více investic, je mít více příspěvků. Ale dopis neříká: ‚Podívejte, pane Serafine, prosím, zkuste přesvědčit národní státy, aby zvýšily rozpočet EU o polovinu procenta HDP, protože potřebujeme udělat tyhle a tyhle strategické investice, a to se bez většího financování nestane.‘ Takže bez konkrétních návrhů nebo nápadů, jak moc větší může rozpočet EU být?“ ptá se Darvas.
V zásadě se tak ekonom bojí, že kompromisy, kterých národní vlády dosáhnou, budou jen málo ambiciózní. A to povede k pouze drobnému navýšení evropského rozpočtu, které povede k malým investicím.
Deset centů z každé bankovní transakce
Názory analytika Darvase se setkaly i s nesouhlasem – ze strany Melchior Szczepanika, vedoucího bruselské kanceláře Polského institutu pro mezinárodní záležitosti. „Myslím, že jako obvykle, bude kompromis týkající se rozpočtu tak trochu zklamáním pro všechny zúčastněné,“ říká Szczepanik předtím, než Evropská komise v létě představí svůj návrh víceletého finančního rámce pro roky 2028-203. „Pravděpodobně nebude odpovídat našim ambicím, budeme ty ambice muset trochu snížit. Ale věřím, že je určitě možné zlepšit způsob, jak jsou evropské peníze utráceny. Princip peněz výměnou za reformy je, myslím, dobrý způsob, jak toho dosáhnout.“
Ačkoliv je Darvas spíše skeptický, vidí jedno pozitivum. „Financování založené na konkrétních politikách je lepší způsob, jak zajistit srovnatelnost mezi zeměmi a je dobrým způsobem, jak změřit, co vlastně za peníze dostáváme,“ říká.
Existují však i další nápady, jak posílit evropský rozpočet. Některé z nich zaznívají už léta. Právě o takovém mluvil europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL/EPP), člen parlamentního výboru pro rozpočtovou kontrolu.
„Samozřejmě, když dojde na navyšování rozpočtu, máme možnost vzít peníze z bankovních operací. Vezmeme malou částku z každé bankovní transakce. To je něco, co se tady diskutuje dvacet let a některé národní státy to stále bojkotují. Myslím, že to je jediný možný způsob, jak to dokázat, pokud vezmeme deset centrů z každé transakce, protože národní vlády víc platit prostě nebudou,“ řekl europoslanec.
