Kompas konkurenceschopnosti, který představila Evropská komise, nabízí přehršel nápadů, kam investovat. Horší to ale je s hledáním zdrojů financí. Bruselský korespondent Financial Times Andrew Bounds volá po jasné strategii, jak zajistit, že mezeru pomohou zaplnit soukromí investoři.
Plány Evropské komise na to, jak se vypořádat s problémem nedostatečné konkurenceschopnosti na globální scéně, nejsou nijak chudé na nápady. Bez ohledu na to, zda jsou populární, či naopak vzbuzují konztroverze, však sdílejí jeden společný znak: Vyžadují finance, které Evropská unie nemá.
„Kompas konkurenceschopnosti, který Komise vydává, obsahuje celý seznam věcí, které se musí stát, aby naše ekonomika dohnala USA a Čínu. Ale nejsou v něm zmíněny žádné peníze. Hledal jsem čísla, ale nic tam není,“ řekl minulou středu v podcastu EU Perspectives Andrew Bounds, dlouholetý korespondent deníku Financial Times v Bruselu. „Ale podívejte se na důsledky. Je třeba zlepšit elektrické sítě. Potřebujeme masivní transformaci našeho průmyslu, rekvalifikaci lidí, aby pracovali různými způsoby. A to vše bude stát peníze. Takže zajímavá otázka zní, ano, odkud to přijde?“
Naléhavé a drahé
Jedno je jasné: Z unijního rozpočtu jen těžko. Ten v současném stavu nemůže pokrýt více než zlomek nápadů. Bounds tak hovořil o důvodech a možné cestě, jak se z této finanční patálie dostat. „(Evropský) rozpočet je stále velmi staromódní. Zhruba třetina peněz jde do zemědělství a asi třetina na kohezi, jde tedy o peníze vyplacené chudším regionům, aby zbohatly,“ popsal novinář. „Tím pádem je jen asi třetina rozpočtu flexibilní a je možné z ní financovat unijní priority,“ dodal.
Seznam priorit Evropské unie se však v posledních desetiletích značně rozrostl. Globální finanční krize a následná dluhová krize; Zelená dohoda; řada problémů souvisejících s pandemií covid-19; ruská invaze na Ukrajinu; technologický vzestup Číny – na co si jen vzpomenete. Vše naléhavé a jedno dražší než druhé. Korespondent Financial Times vyjmenoval možná řešení.
Mohlo by vás zajímat
„Existuje spousta soukromých investorů, kteří hledají vhodné projekty – projekty zelené transformace, zelená ocel, zelený vodík – ale v současné době většina projektů není prodejná, nejsou ziskové. Takže buď potřebujete nějaké veřejné investice, abyste vytvořili trh nebo vyřešili selhání trhu, nebo povzbuďte soukromé subjekty, aby investovali na základě jasné strategie,“ řekl Bounds. Zdůraznil, že aby investoři riskovali investováním svých peněz, musí mít určité záruky v podobě jasného a stabilního strategického směřování EU.
„Musí vědět, jestli mohou očekávat nějaké výnosy. Myslím, že tady jsou soukromé peníze, které čekají na investování, ale lidé tak nějak čekají a dívají se, jakou cestou se EU vydá. Dojde skutečně k odstranění některých regulačních překážek podnikání?“ vysvětlil Bounds.
Bod zlomu
Bounds poukázal na to, jaké výhody skýtá evropský trh, pokud funguje za správných podmínek. „Investoři si mohou vybrat mezi evropským trhem, na kterém je 450 milionů lidí, který je velmi bohatý a potenciálně zajímavý, ale stále poměrně rozsegmentovaný. Nebo americkým trhem, se kterým to je jednodušší. Nebo čínským trhem, který je komplikovaný, protože Čína není tržní ekonomika, ale stále se řídí souborem politik, kterým rozumíte. A říkáte si: pokud tady investuji, vím, co dostanu nazpět,“ řekl Bounds a poukázal tak na potřebu větší předvídatelnosti v Evropě.
Soukromý kapitál má přitom obrovský potenciál. Nečinně stranou totiž takto stojí asi 33 bilionů eur. „Další velkou otázkou je, zda můžete využít více soukromých evropských úspor. Existuje mnoho různých národních trhů a peníze se tak nikde neshluknout do dostatečně velkého fondu “ řekl novinář.
„Existuje něco, čemu říkáme Unie úspor a investic, což je projekt, který se Evropská unie snaží rozjet už dekádu,“ dodává Bounds. „A Komise doufá, že právě nyní je ten moment, kdy členské státy řeknou: ‚Dobře, domluvili jsme se, že budeme mít jednoho regulátora napříč sedmadvaceti státy, abychom měli dostatečně velké finanční fondy.‘ Takže moje otázka zní – jsme dnes na bodu zlomu?“ ptá se zpravodaj.
Vyřešit národní problémy
Unie úsport a investic je projekt, který by umožnil snadné – a dostatečně pojištěné – investování napříč trhy členských států. Co mu však chybí, je politická vůle na straně národních vlád. Takový přístup přitom není výjimkou, jako spíš pravidlem. „Mnoho členských států se obrací na Brusel, aby vyřešil jejich problémy, které jsou často ve skutečnosti národní,“ všímá si Bounds.
Ostatní hosté podcastu to vidí podobně. „Je to jeden z nejhloupějších nápadů, které se do evropského rozpočtu dostaly, dát peníze všem členským státům, aby si mohly vyřešit své malé problémky,“ řekl europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL/EPP).
„Vezměte si rozpočet na obranu. Nemělo by to znamenat, že Evropská unie dát peníze Česku, Polsku, Maďarsku na jejich projekty. Potřebujeme evropské projekty, potřebujeme evropský tank, evropské letectvo, evropskou vzdušnou obranu. Některé z těchto projektů stojí hodně peněz, které nemůžeme zapplatit z naší české nebo polské nebo belgické kapsy. Potřebujeme to udělat společně – tak to bude mnohem snadnější a levnější,“ dodal Zdechovský.
Vedoucí bruselské kanceláře Polského institutu pro mezinárodní záležitosti Melchior Szczepanik je smířlivější. „Je to silně spojeno s otázkou, zda členské státy EU chtějí dělat a financovat společné projekty. Pokud se podíváte na hlavní programové dokumenty Evropské unie, jako je strategická agenda nebo politické směřování Evropské komise (political guidelines), vidíte, že věcí, které společně dělat chtějí je poměrně dost. Věří, že pokud je budou financovat společně, pokud se budou koordinovat, mohou za své peníze získat víc.“
Přinést skutečnou hodnotu
Myšlenka, že by evropský rozpočet měl primárně financovat celoevropské projekty, se dočkala výrazné podpory. Zsolt Darvas, seniorní analytik bruselského think-tanku Bruegel, nápad rozvedl. „Myslím, že hlavní princip by měl být, že financujete jen projekty a programy, ze kterých těží celá Evropská unie,“ řekl. „Například jeden z cílů společné zemědělské politiky je zvýšit životní standard lidí, kteří v tomto oboru pracují. Ale to není něco, co pomůže Evropě, aby byla konkurenceschopnější nebo jednotnější.“
„Skutečně,“ dodal expert původem z Maďarska, „to zahrnuje digitální tranzici, především přeshraniční projekty. Národní vlády se hodně soustředí na své země, ale mnohem méně třeba na propojování různých sítí napříč zeměmi. Takže důraz by měl být na to, kde může Evropská unie přinést nějakou hodnotu.“
