Na pozadí bezprecedentního nástupu čínské umělé inteligence s názvem Deep Seek se odehrává zásadní soupeření i mezi Spojenými státy a Evropou. USA totiž bez ohledu na čínskou konkurenci odstartovaly závod, ve kterém mají evropské státy jen mizivou šanci držet krok. 

Nový americký prezident Donald Trump představil projekt v hodnotě půl bilionu dolarů, tedy přes 12 bilionů korun, jehož cílem je vybudovat infrastrukturu potřebnou k upevnění dominance USA v oblasti AI v nadcházejících letech. První krokem je datové centrum v Texasu.  

Bruselský server Politico v této souvislosti upozorňuje, že úroveň amerických ambicí – bez ohledu na čínský nástup – Evropu doslova šokuje. Právě lídři EU totiž tiše doufali, že AI pomůže obnovit vedoucí postavení starého kontinentu.

„Tohle není jen budíček, tohle je facka do tváře,“ cituje Politico Christiana Mieleho, generálního partnera venture kapitálové firmy Headline, která investuje do francouzské AI společnosti Mistral.  

Mohlo by vás zajímat

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová opakovaně hovořila o ambicích EU stát se lídrem v inovacích v oblasti umělé inteligence, což má pomoci regionu dohnat USA a Čínu. Podobné cíle má i francouzský prezident Emmanuel Macron, který příští měsíc uspořádá globální summit o AI.  

Politico ale upozorňuje, že velikost amerického plánu evropské snahy zcela zastiňuje. A zároveň odhaluje tu skutečnost, že USA se soustředí hlavně na konkurenční boj s Čínou. Evropa – která už prohrála bitvy o sociální sítě, cloud a čipy – se zdá být odsouzena k dalšímu zaostávání i v oblasti umělé inteligence, varuje bruselský list.  

Za pouhý týden přijaly USA mnohem agresivnější postoj k AI – omezily vývoz AI čipů, opustily snahy o regulaci AI a nyní zavádějí investiční program, který jeden z investorů přirovnal k Projektu Manhattan, tedy americkému programu na vývoj jaderné bomby ve 40. letech.  

Evropa investuje, ale málo. Hodně málo…

Evropská unie podle Politica plánuje podporu hardwarové infrastruktury pro trénování modelů umělé inteligence, například evropské alternativy k chatbotu ChatGPT od OpenAI.   V prosinci Evropská komise vybrala sedm míst napříč EU, která získají finanční prostředky na výstavbu superpočítačů optimalizovaných pro AI. 

Celková hodnota této investice má být 1,5 miliardy eur, tedy téměř 40 miliard korun, které mají být k dispozici startupům a výzkumníkům. Sama EU má ze svého rozpočtu pokrýt polovinu této sumy. Problém je, že to je ve srovnání s USA stále žalostně málo, varuje Politico.

„Je to o několik řádů méně než to, co právě oznámily Spojené státy,“ uvedl Holger Hoos, profesor AI na Porýnsko-Vestfálské technické univerzitě v Cáchách. Podle něj to ukazuje, že EU postrádá dostatečné ambice.  

Podobný názor má i investor Miele: „Strategický význam AI zatím nebyl na politické úrovni pochopen.“  

Trumpův „projekt Stargate” naproti tomu počítá s okamžitým nasazením 100 miliard dolarů, přičemž spoléhá na soukromé financování a investory, jako jsou japonská SoftBank, OpenAI, softwarový gigant Oracle nebo investiční společnost MGX, vypočítává Politico. Mezi technologickými partnery je ale i britská čipová firma Arm, americký výrobce AI čipů Nvidia a Microsoft, který podporuje OpenAI i svými cloudovými službami Azure.  

Evropa přitom nemá žádné přední AI společnosti, které by dokázaly přilákat soukromý kapitál v takovém rozsahu.  

„Nemáme v Evropě technologické giganty, jaké má USA, a nemůžeme si dovolit ten luxus spolupracovat s nimi na mobilizaci soukromého kapitálu,“ řekl webu expert Evropské rady pro zahraniční vztahy Giorgos Verdi.  

Evropský trh s financemi je navíc roztříštěný, což evropské startupy dlouhodobě brzdí. V reformách, které by to mohly změnit, tedy napří v budování jednotného evropského kapitálové trhu, se ale zatím příliš nepokročilo.

„Vrtej, kámo, vrtej!”

Politico ale upozorňuje, že tím problémy Evropy v tomto směru zdaleka nekončí. Ten další představuje energetická náročnost AI infrastruktury. Datová centra, zejména ta určená pro umělou inteligenci, spotřebovávají obrovské množství energie. Trump přitom prosazuje politiku „drill, baby, drill”, tedy ve volném překladu „vrtej, kámo, vrtej” a zároveň vyhlásil „národní energetickou nouzi„. Obojí s jediným cílem – aby podpořil těžbu ropy a plynu.  

V Evropě ceny energií prudce vzrostly v důsledku války na Ukrajině, což mnoho firem považuje za zásadní překážku v konkurenceschopnosti na globálním trhu. „Množství energie potřebné k provozu takové infrastruktury bude šílené,“ upozornil Miele.  

Americké kroky v oblasti podpory moderních technologií by ale nakonec mohly donutit EU k rychlé reakci, domnívá se Politico.   

Odkazuje v této souvislosti na to, že von der Leyenová v lednu na půdě Evropského parlamentu označila umělou inteligenci za „strategickou oblast“, ve které musí Evropská komise spolupracovat s národními vládami na investicích. Investoři, startupy, technologické skupiny i evropští zákonodárci ale naléhají na Brusel, aby přijal komplexní plán na podporu AI struktur.  

Například francouzská organizace France Digitale, zastřešující startupy a technologické firmy, podle Politica avizovala, že je „nevyhnutelné“ navrhnout „strukturální reformy“ ve financování inovací.  

Finská europoslankyně Aura Sallová proto vyzvala k naléhavému řešení otázky kapitálových trhů: „Investiční mezeru nelze zaplnit jen veřejnými financemi, musíme přilákat více soukromého kapitálu.“ 

Politico připomíná, že Evropská komise sice připravuje několik politických iniciativ, které by měly pomoci současné nedostatky napravit, žádná z nich ale nepočítá s masivními investicemi tak, jak to plánují Spojené státy.

Odborníci i proto varují, že EU čeká v souvislosti se snahou konkurovat americkým gigantům tvrdá srážka s realitou. Politico k tomu dodová, že efektivnější by nejspíš bylo zaměření na menší a úzce zaměřené AI projekty. „V jakém bodě si přiznáme, že možná nebudeme schopni soupeřit s USA?“ uzavírá Politico řečnickou otázkou zmíněného Verdiho.

Výpočetní kapacita jako ropa?

Jednou z výzev do budoucna přitom bude i zmíněná energetická náročnost AI a s tím spojená poptávka po masivním výpočetním výkonu. A některé startupové obchodní platformy se jí už snaží využít, upozorňuje americký list Wall Street Journal (WSJ). 

Investoři podle něj sázejí na to, že revoluce umělé inteligence v 21. století povede k vytvoření obřího a aktivně obchodovaného trhu s výpočetním výkonem podobně, jako vedla ve 20. století poptávka po energii ke vzniku trhu s ropou.  

Například nový americký startup Compute Exchange plánuje pořádat aukce, kde budou provozovatelé datových center a poskytovatelé cloudových služeb prodávat svou výpočetní kapacitu – neboli „compute“, jak se v technologickém odvětví říká. 

Kupující, například AI společnosti, budou moci prostřednictvím těchto aukcí nakupovat bloky výpočetního času na nejvýkonnějších čipových systémech.  

Spoluzakladatelem a nejznámějším investorem Compute Exchange je Donald Wilson Jr., zakladatel společnosti pro vysokofrekvenční obchodování DRW Holdings a zkušený obchodník z Chicaga.  

„Celkové výdaje na compute během příštích 10 let překonají celkové výdaje na ropu,“ předpovídá Wilson. „Ropa je v současnosti největší komoditou, ale věřím, že ji compute nahradí,” cituje WSJ Wilsona. 

Compute Exchange plánuje svou první veřejnou aukci na 25. února. Podle tohoto startupu se sídlem v kalifornském Palo Altu se očekává účast přibližně tuctu prodejců.  

Vzniku obchodovaného trhu s výpočetním výkonem však stojí v cestě řada překážek, varuje WSJ. Největší hráči na poli výpočetní kapacity, jako jsou Amazon Web Services, Google Cloud nebo Microsoft Azure, se zatím startupovým obchodním platformám typu Compute Exchange vyhýbají a raději uzavírají velké individuální kontrakty. 

Největší odběratelé, tedy typicky například OpenAI, naopak obvykle zajišťují masivní množství výpočetního výkonu najednou, místo aby jej nakupovali po částech na otevřeném trhu.  

Na nový trh je ještě brzy

Skeptici také zpochybňují, zda lze výpočetní výkon vůbec považovat za skutečnou komoditu. Zatímco rafinerie totiž může nakupovat ropu z různých regionů, compute se skládá z různých typů čipů a konfigurací, které nemají jednotný standard. AI společnosti proto nemohou jednoduše přejít k jinému poskytovateli jen kvůli nižší ceně, aniž by čelily technickým problémům.  

„Compute není nutně zaměnitelný zdroj,“ vysvětluje pro WSJ Meltem Demirorsová, zakladatelka investičního fondu Crucible Capital. „Hodina výpočtu v jednom zařízení s jedním typem čipu není totéž jako hodina výpočtu v jiném zařízení s jiným čipem.“  

Dalším problémem v praxi je také to, že stratupy musí procházet zdlouhavým procesem hledání nejlepší ceny a často sjsou nucené uvazovat se k dlouhodobějším smlouvám, než by si přály. „Současný trh s výpočetním výkonem je velmi neprůhledný,“ říká podle WSJ Simeon Bochev, generální ředitel a spoluzakladatel Compute Exchange.

Americký listy doplňuje, že dalším hráčem v této oblasti je například San Francisco Compute Company (SF Compute) založená v roce 2023. Společnost uvádí, že za poslední rok prodala výpočetní kapacitu v hodnotě přes 50 milionů dolarů. Mezi její investory patří i venture kapitálová firma Jacka Altmana, bratra CEO OpenAI Sama Altmana.  

Zakladatelé SF Compute původně hledali výpočetní kapacitu pro svůj AI audio startup, ale zjistili, že cloudoví poskytovatelé jim neprodají výkon v potřebném množství. „Nemohli vám prodat hodinu nebo dokonce týden výpočtu.  „Museli jste nakoupit na rok nebo déle,“ cituje WSJ spoluzakladatele SF Compute Evana Conrada.

Proto se rozhodli vytvořit vlastní trh s výpočetním výkonem. Na rozdíl od Compute Exchange SF Compute nepořádá aukce, ale provozuje nepřetržitý trh, kde si AI společnosti mohou kupovat výpočetní výkon podle aktuální potřeby, a to i na tak krátkou dobu, jako je jedna hodina.

Podle Demirorsové z Crucible Capital se v budoucnu může významný trh s výpočetním výkonem skutečně objevit, ale zatím je na to příliš brzy. „Pravděpodobně jsme ještě několik let daleko,“ uzavírá podle WSJ Demirorsová.

Ponaučení z uhlí

Jeden z nejdůležitějších problémů spojený s oblastí umělé inteligence přidává britský týdeník The Economist. Ten totiž upozorňuje, že technologičtí miliardáři se zásadně mýlí v pochopení samotné ekonomiky AI. 

Vysvětlení? The Economist uvádí svou analýzu příkladem z hluboke minosti –  z doby průmyslové revoluce. Uhlí, napsal William Stanley Jevons v roce 1865, je „hlavní hnací silou moderní materiální civilizace”, připomíná The Economist. Jenže zásoby uhlí jsou zároveň omezené a poměrně brzy tak dojdou.

Jevons tehdy uvažoval tak, že Británie sice mohla těžit tuto surovinu hlouběji a efektivněji, jenže jinde byly zásoby větší. A efektivnější využití omezených zdrojů Británii nezachrání – naopak, chytřejší využívání uhlí jen poskytne větší motivaci spálit ho ještě víc, což paradoxně povede k jeho rychlejšímu vyčerpání. Nebylo tak úniku, věřil viktoriánský ekonom.

Jevonsův paradox, tedy myšlenka, že efektivita vede k vyšší spotřebě zdrojů, nikoli nižší – se v posledních dnech stala podle The Economist úrčitou útěchou pro šéfy ze Silicon Valley. Ti jsou značně znepokojeni zmíněným nástupem čínského DeepSeeku, který vytvořil levný a efektivní chatbot, čímž ohrožuje výkonnější, ale energeticky náročnější americké alternativy. 

Například šéf Miscrosoftu Satya Nadella nedávno napsal na sociální síti X, že Jevonsův paradox opět udeřil. „Jakmile se AI stane efektivnější a dostupnější, její využití raketově vzroste a promění se v komoditu, které nebudeme mít nikdy dost,“ napsal manažer.

Podle této logiky povede pokrok DeepSeeku k větší poptávce po datových centrech, čipech Nvidia a dokonce i jaderných reaktorech. A pokud cena klesne, Microsoft si to vynahradí objemem.  

Tato logika, jakkoli účelová, má jistý reálný základ, uvádí The Economist. Jevonsův paradox je skutečný a pozorovatelný v řadě jiných trhů. Týdeník jako důkaz uvádí příklad s osvětlením. Zatímco babylonská lampa se sezamovým olejem produkovala asi 0.06 lumenu světla na jeden watt energie, tak moderní LED dioda dosahuje až 110 lumenů na watt. 

Svět ale na tuto energetickou efektivitu rozhodně nereagoval tím, že by využíval stejné množství světla jako v dobách Babylonu, jen za výrazně nižší cenu. Ve skutečnosti je nyní osvětlení ve městech tolik, že se dokonce považuje za znečištění, upozorňuje The Economist. 

Podle něj mohou efektivnější chatboti podobně přinést nové způsoby využití AI. Ačkoliv tato myšlenka může být pro technologické magnáty skutečně do jisté míry uklidňující, stále by se ale mělik mít podle britského týdeníku mít na pozoru. Jevonsův paradox je jen specifickým případem širšího fenoménu známého jako „rebound effects„, tedy „zpětné efekty”. 

Ty obvykle nejsou dostatečně silné na to, aby plně vymazaly úspory z vyšší efektivity. Často je studují akademici a tvůrci politik zaměřených na snížení spotřeby energie: obavy o vrchol těžby uhlí se změnily na obavy o vrchol těžby ropy a následně na obavy o emise skleníkových plynů.  

Někdy je tento efekt přímočarý: přísnější emisní normy vedou k tomu, že Američané najedou více kilometrů. Někdy je méně zřejmý: lepší izolace domů v Evropě vedla k větším oknům, čímž se část energetických úspor ztratila. A někdy je makroekonomický: menší spotřeba energie v jednom odvětví uvolní zdroje pro jiná odvětví. Jevonsův paradox nastává pouze tehdy, když součet všech těchto efektů převýší původní energetické úspory – a to je poměrně vzácné, vysvětluje The Economist.

Příliš velká očekávání?

A kdale si tedy zásadní otázku: Platí Jevonsův paradox i pro AI? A nakolik si tedy může být Nadella jistý, že AI bude patřit mezi vzácné případy, kde tento paradox skutečně platí?

Celkový rozsah rebound efektu závisí na struktuře poptávky: pokud může daný produkt snadno nahradit jiné, bude zpětný efekt silnější. Pokud jde o luxusní zboží – tedy takové, jehož poptávka roste rychleji než příjmy – bude efekt rovněž větší. 

Sázet na AI kvůli Jevonsovu paradoxu tedy znamená vsadit nikoliv na efektivitu technologie, ale na úroveň poptávky. Pokud její přijetí brzdí cena, pak zlepšení efektivity skutečně povede k širšímu využití. Pokud ale technologický pokrok spíše zvyšuje očekávání než snižuje náklady – jako je tomu například ve zdravotnictví – pak se chatboti mohou stát stále větší částí celkových výdajů. 

Zatím to tak ale nevypadá. Podle americkách expertů využívá AI pouze 5 procent tamních firem a 7 procent plánuje její zavedení v budoucnu. Mnozí jiní ji považují za složitou na použití nebo pro jejich odvětví nepodstatnou.  

„Uhlí ve skutečnosti nestojí vedle jiných komodit, ale zcela nad nimi,“ napsal Jevons v roce 1865. „Je materiální energií země – univerzálním pomocníkem – faktorem všeho, co děláme. S uhlím je téměř jakýkoli výkon možný nebo snadný.“ Jeho paradox se vztahoval na uhlí, protože energie byla základní hybnou silou průmyslové ekonomiky. Prozatím alespoň platí, že nástroje, které vytvářejí velcí poskytovatelé AI, takovou roli podle The Economist neplní.  

Zpráva, kterou měl Nadella na mysli ve svém tweetu, nebyla nijak skrytá: „Neprodávejte akcie Microsoftu.” Možná měl pravdu, ale z důvodů jiných než kvůli Jevonsovu paradoxu, uzavírá britský týdeník.