Děti mají během roku přes 80 dnů prázdnin, rodiče sotva třetinu z toho dovolené. Hlídání stojí tisíce korun a daňová úleva? V Česku žádná. Zatímco v Německu si rodiny mohou odečíst až 80 % nákladů na péči o děti, české rodiny táhnou celé břemeno samy.
V říjnu se mohou školní děti těšit na třídenní podzimní prázdniny. Řada škol je navíc doplnila o dva dny ředitelského volna. Takže děti čeká celý týden odpočinku. Žádné „otravné“ ranní vstávání a „nudné“ sezení v lavicích, to je jistě potěší. Horší zprávu ale znamená vyhlídka prázdnin pro rodiče. Musí znovu řešit palčivou otázku: kam se svými ratolestmi?
Většina rodičů má na celý rok k dispozici 20 až 25 dnů dovolené. Děti jsou po odečtení víkendů doma 65 dnů.
Účet za podzimní prázdniny? I přes 10 tisíc!
Profesionální hlídání dítěte stojí v Česku v průměru 189 korun za hodinu, v Praze až 239 korun. Při celodenní péči se částka za celý týden vyšplhá k 11 tisícům korun.
Alternativu představují příměstské tábory, které fungují v létě i během kratších prázdnin v průběhu školního roku. Ceny se pohybují od 990 korun za den až po 3 000 korun za pětidenní program, většinou s obědem. Nabídky ve velkých městech ale mizí i měsíce dopředu.
Mohlo by vás zajímat
Tábor se státní podporou
Náklady nesou čeští rodiče sami. Stát rodinám žádnou systematickou úlevu neposkytuje. Prázdniny tak výrazně zatěžují rodinné rozpočty. Podle sociologů jsou i jedním z důvodů, proč se rodiny v Česku v posledních letech zmenšují. Na jednu Češku už připadá jen 1,37 dítěte. Ještě před čtyřmi lety to přitom bylo 1,83 a na začátku 80. let minulého století dokonce přes dvě.
Například v sousedním Německu si problém uvědomili a snaží se rodinám se zvládáním péče o potomky pomoci. Náklady na hlídání a příměstské tábory si Němci mohou odečíst z daňového základu.
„Lze odečíst až 80 % nákladů na péči o děti, což v praxi rodinám významně ulevuje. U nás taková možnost neexistuje. Systémová podpora u nás zcela chybí a rodiče nesou celé břemeno sami,“ říká Filip Fabian daňový poradce ze společnosti KODAP.
V Německu se navíc hlavní prázdniny rozkládají podle regionů celkem na 3 a půl měsíce. Snižuje se tím tlak na špičkovou sezónu. To snižuje ceny za prázdninové pobyty. I to je forma ekonomické podpory rodin. Stát navíc nestojí vůbec nic.
Mohlo vy vás zajímat: Inflace v nábytkářství: jak rostoucí ceny dřeva zdražují postele a další vybavení
Hledej pomoc u šéfa
Mnoho českých rodičů se tak snaží řešit situaci domluvou se zaměstnavatelem. Vstříc jim vycházejí hlavně velké firmy z odvětví služeb, které čelí silnému konkurenčnímu boji o zaměstnance nebo důraz na sladění pracovního a osobního života nasály od svých zahraničních matek.
Například u mobilní operátora Vodafone se pracuje v takzvaném hybridním režimu. Do kanceláře musí zaměstnanci jen dva dny v týdnu, zbývající tři dny mohou pracovat odkudkoliv, třeba z domova nebo z chalupy. „Rodiče tuto možnost využívají naplno, a to nejen kvůli dětem, ale i proto, že jim to pomáhá lépe balancovat pracovní a soukromý život,“ říká mluvčí firmy Lenka Đo.
Zaměstnanci pražské centrály Vodafonu navíc mohou vzít nejen o prázdninách s sebou děti také do práce. Operátor provozuje dětskou hernu i firemní školku.
Nárok na home office neexistuje
Jenže takový přístup zdaleka není v Česku standard. „Novela zákoníku práce posílila postavení rodičů dětí do devíti let. Pokud požádají o home office, zaměstnavatel musí případné nevyhovění žádosti písemně odůvodnit. Automatický nárok na práci z domova však nemají ani tito rodiče,“ vysvětluje Miroslav Hnilica z advokátní kanceláře Spring Walk.
Home office je navíc řešením jen pro určitý typ profesí. Například zaměstnanci ve výrobních firmách, v obchodech nebo třeba zdravotníci a další složky integrovaného záchranného systému z domova pracovat nemohou.
„Z praxe víme, že reálný dopad je zatím pozvolný. Zákonná změna sice otevřela dveře, ale neodstranila bariéry. Mnozí manažeři stále nevěří v efektivitu práce z domova a zaměstnanci se často obávají, že tak přijdou o body do interního reputačního skóre,“ uvádí ředitel náboru a marketingu personální agentury ManpowerGroup Jiří Halbrštát. Změna zákona se zpravidla projevuje jen u vybraných pozic.
Zákon navíc dává firmám širokou škálu důvodů, ze kterých mohou žádost o práci z domova odmítnout. Podle Miroslava Hnilici k takovým důvodům patří například nárazově velký objem práce nebo dokončování klíčové zakázky, nemocní kolegové nebo kolegové čerpající dovolenou v situaci, kdy je nutné, aby se nacházel alespoň někdo na pracovišti.
Příspěvek na tábor jako benefit
Některé firmy poskytují rodičům příspěvky na dětské tábory formou benefitů. „Je to benefit, který zejména v letech s vysokou inflací nabyl na významu. Jedná se buď o možnost napřímo takovou aktivitu zaměstnancům proplatit nebo o příspěvky na volnočasové benefity, ze kterých potom zaměstnanci tábory a další aktivity platí,“ popsal Ekonomickému deníku marketingový ředitel Pluxee ČR Jan Michelfeit.
Výše příspěvku se mezi firmami liší. Podle Michelfeita se ale většinou pohybuje v řádu tisícikorun za rok.
Ani to ale neznamená stoprocentní řešení. „Tyto příspěvky pokryjí jen část nákladů a situaci neřeší systémově,“ upozorňuje Filip Fabian ze společnosti KODAP.
Průzkumy trhu navíc ukazují, že takové benefity jsou obvyklé spíš v mezinárodních korporacích s propracovanými HR strategiemi nebo ve firmách s vyšším podílem žen ve středním managementu.
„U malých a středních firem je příspěvek na tábory spíše výjimkou, nikoli kvůli nezájmu, ale kvůli obavám z administrativy, daní a absenci jasného rámce,“ uvádí Jiří Halbrštát z ManpowerGroup.
Proč Česko nemyslí na rodiny?
Experti a personalisté se proto shodují v jednom: pokud chceme opravdu pomoci rodičům a více je zapojit do práce, je potřeba přijmout komplexnější řešení.
„Na straně státu by to znamenalo vytvořit daňový systém, který podporuje aktivní rodičovství, tedy například možnost odečíst si náklady na tábory nebo chůvy. Na straně firem je čas přehodnotit, co znamená benefit. Nejde jen o multisportku, ale o konkrétní podporu každodenního života lidí,“ míní Halbrštát.
Zlepšení by mohla přinést i větší dostupnost dětských skupin či širší státní podpora dětských táborů. „A pak je tu flexibilita a možnosti zkrátit nebo zhustit si pracovní týden,“ doporučuje Lenka Đo.
Firmy, které pochopí, že pružnost a pochopení nejsou slabostí, ale konkurenční výhodou, si udrží talenty i v době, kdy trh práce prochází generační a hodnotovou proměnou. Stát si cílenou podporou rodin zase zajistí nové silné generace a tím i daňové příjmy do budoucna. Je tak překvapení, že volební programy politický stran na rodiny s dětmi téměř nepamatují. Raději než porodnost strany podporují seniory, které kvůli zkušenosti z minulých let zřejmě považují za jistější voličskou skupinu.
