Německo chce dosáhnout 80procentního podílu obnovitelných zdrojů na celkovém energetickém mixu do roku 2050. Naráží však na řadu problémů.
Energiewende, jak se program přechodu z „zelené“ energii nazývá, provází řada komplikací, které celý projekt výrazně prodraží. O samotném programu informoval Ekonomický deník v samostatném textu. Nyní přinášíme sedm zásadních problémů, které obnovitelné zdroje způsobují:
1. Nestabilita dodávek z obnovitelných zdrojů
Prvním a nejzásadnějším problémem je nestabilita dodávek elektřiny. Obnovitelné zdroje energie jsou totiž závislé na přírodních podmínkách – dostatku slunce či větru. K zajištění spolehlivosti dodávek elektřiny se musí udržovat nadměrná instalovaná kapacita, která například u větrných elektráren činí sedminásobek výkonu.
To však neplatí u plynových, uhelných či jaderných, které jedou prakticky pořád (mimo plánovaných odstávek či technických problémů), dodávky elektřiny z těchto zdrojů jsou vesměs stabilní.
2. Rostoucí náklady na budování přenosové soustavy
Obnovitelné zdroje až neúměrně zvyšují nároky na budování přenosové soustavy. Minulý rok proto muselo Německo vynaložit miliardu eur, aby regulovalo přetoky elektřiny a nedošlo k blackoutům. Aby se tyto náklady snížily, je nutné investovat do budování masivní přenosové soustavy.
To se však v Německu nedaří – problém je především se stavbou vedení vysokého napětí. V loňském roce se místo plánovaných 1.876 kilometrů postavilo jen 558 kilometrů přenosové soustavy. Stavbu blokoval předseda bavorské vlády Horst Seehofer. Chtěl získat slib, že 4/5 plánované přenosové soustavy budou vedeny podzemními kabely, což však celý projekt budování rozvodných sítí podraží o 3 až 8 miliard euro.„Staré“ elektrárny ať už uhelné, či jaderné byly totiž postaveny na jihu Německa, mnohdy v Bavorsku, kde měly také své odběratelské podniky – zejména kolem Mnichova a dalších měst. Po uzavření, nebo omezení výkonu tamních elektráren však nastal problém, jak do průmyslového jihu, který je i hustě osídlen, dostat potřebnou elektřinu se severu. Nejkratší je cesta přes Durynský les, jenže tam chybějí přenosové kapacity. Proto je využívána pro tranzit Česká republika, která je tím pádem omezována v možnostech obchodování s elektřinou, jelikož její kapacity využívá Německo.
3. Pokřivení tržního prostředí
Obnovitelná energie výrazně pokřivuje tržní prostředí na energetických burzách. Tato „zelená elektřina“ na burzách totiž nejen čerpá poměrně štědré dotace, zároveň je na vykupována primárně. Až poté je vykupována elektřina z konvenčních zdrojů.
Podle šéfa ČEZu Daniela Beneše dokonce hrozí, že ceny silové elektřiny na burzách budou záporné. „Těch současných 20 eur není dno, protože žádné dno není. Pokud vše půjde tak jako dosud, burza a trh zaniknou a elektřina se k zákazníkům začne dostávat jinak než protnutím nabídky a poptávky na trhu,“ uvedl Beneš v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
4. Ukládání energie
Elektřina z obnovitelných zdrojů se také bude muset ukládat. V současnosti dochází k rozvoji bateriových systému, tuto technologii však čeká ještě mnoho let rozvoje.
Současným řešením je tedy především budování nových přečerpávacích elektráren, což je nejen finančně velmi náročné, zároveň tím vzniká značná ekologická zátěž krajiny. I proto jich je v Německu jen 13, podle konzervativních odhadů by jich však , kvůli obnovitelným zdrojům, potřebovala nejméně 500.
5. Rekordně levné emisní povolenky
Jedním z hlavních cílů politiky Energiewende je zlepšení životního prostředí. Má dojít k uzavírání „nejšpinavějších“ uhelných elektráren, které by měly být nahrazeny výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů. V současné době však dochází k zavírání hlubinných dolů – těžba se přestává vyplácet.
Rentabilní zůstává povrchová těžba hnědého uhlí, která je ale nejméně ekologická – nejvíce devastuje krajinu. Při spalování hnědého uhlí se také vypouští více emisí než při spalování uhlí černého. Co to znamená? Některé černouhelné elektrárny už nejsou rentabilní a pomalu se zavírají, což žene cenu emisních povolenek dolů. Neekologické elektrárny spalující hnědé uhlí poté nakoupí emisní povolenky velmi levně a můžou dále fungovat.
6. Přetoky elektřiny a problémy v okolních zemích
Kvůli přetokům elektřiny z Německa jsou také ovlivněny okolní země. Podle společnosti ČEPS, která provozuje přenosovou soustavu v Česku, nás regulace sítě stála v roce 2015 celkem 90 milionů korun, což je meziročně o polovinu více. Ekonomický deník o tomto fenoménu poslední doby psal ve svém textu v březnu – čtěte více.
Kvůli ochraně české přenosové soustavy, aby nedošlo k blackoutům (hromadnému výpadku elektrické energie v řadě regionů ČR), se staví v Hradci u Kadaně dva transformátory za 2 miliardy korun.
ČEPS tak jedná i v souladu se závěry expertů na úrovni EU. Evropská studie EWIS (European Wind Integration Study), jež analyzovala bezpečnost provozu evropských přenosových soustav ve vztahu k rozvoji větrných zdrojů do roku 2015 a, ve které se mj. říká, že by se měly jednotlivé státy zaměřit na budování elektrického vedení s ohledem na výrobní a spotřební centra. „S ohledem na to, že získání povolení na stavbu velmi vysokého napětí může trvat i 10 let, doporučila studie využít jako střednědobé řešení transformátory, které budou regulovat přetoky elektrické energie,“ vysvětluje člen představenstva ČEPS Zbyněk Boldiš. Kdyby Česko transformátory nepostavilo, mohlo by se stát, že by v zájmu ochrany vlastní sítě musel úplně zastavit přívod elektřiny z Německa, což by našemu největšímu a nejdůležitejšímu sousedovi způsobilo velké energeticko-ekonomické problémy.
7. Gigantické náklady
Energiewende je jedním z nejdražších programů v historii Německa. Spolkové ministerstvo životního prostředí odhadlo v roce 2013, že celkové náklady dosáhnou přibližně 1 bilionu euro (27 bilionů korun), což je například polovina odhadovaných nákladů na sjednocení Německa. Tento odhad je však zastaralý a vzhledem k současným problémům také nelze zavrhnout ani scénář, že to bude i více, než byly současné náklady na sjednocení Německa.
U nás jsou také náklady obrovské. Současné podporování obnovitelných zdrojů u nás v průběhu 20 let spolkne nejméně 1 bilion korun, alespoň podle Nejvyššího kontrolního úřadu.
Arsen Lazarevič
