Drahé energie, nedostatek lidí a konec „uplácení“ investorů miliardovými pobídkami. Nová vláda chce změnit pravidla hry. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) v rozhovoru pro Ekonomický deník říká, že místo balíku peněz nabídne investorům připravené průmyslové zóny, kvalifikovanou pracovní sílu a rozumné ceny energií. A tvrdí, že jeden velký zahraniční hráč už míří do zóny u Chebu.
Karel Havlíček zatím nemůže uvést jeho jméno ani rozsah této „superinvestice“, jen to, že si vybral průmyslovou zónu na západě Čech. Domácí podniky chce ministr průmyslu motivovat k vyšší investiční aktivitě hlavně s pomocí vstřícného nastavení odpisů.
Jak český byznys přijal vaši hospodářskou strategii? Objevily se nějaké námitky k jejímu znění?
Hospodářská strategie, což mě těší, byla velmi pozitivně přijatá a slyším jenom plus minus samé pozitivní reakce. Ale já se dívám nejen na ty pozitivní, já se dívám i na výtky. A když vyberu výtky povrchního charakteru, jako kde na to vezmete, tak stačí si to pročíst a podívat se na vliv privátního kapitálu. Další z výtek je: chybí vám tam sektory. Chybí vám tam výroba léků, biotechnologie a tak dále. Ale já říkám, nedělejme tady sociální inženýring a neukazujme, co tam má být. Protože já to nevím, co tam má být. A když si na to vezmeme lidi z praxe, tak každý si bude lobbovat za svůj sektor. To nebude objektivní. Vytváříme prostředí proto, abychom tady nechali růst skvělé firmy bez ohledu na to, zda to bude v nanotechnologiích, v automobilovém nebo obranném průmyslu.
Máte ambice oživit příliv zahraničních investic do Česka. Ani tady necílíte na konkrétní oblast, jako jsou třeba mikročipy, bateriové články nebo umělá inteligence?
Kdybych chtěl odpovědět školometsky, řeknu, že chceme investice s přidanou hodnotou. Dívejme se na každý projekt individuálně. Může přijít skvělý projekt v oblasti zemědělství s přidanou hodnotou, stejně tak může být skvělý projekt v oblasti automobilového průmyslu, nebo v oblasti biotechnologií. Takže pokud to přinese přidanou hodnotu, navíc to bude v regionu s vysokou mírou nezaměstnanosti, kde nám to pomůže, tak to udělejme. Minulá vláda nepřilákala prakticky nikoho z velkých investorů na kvalifikované lidi, solidní ceny energii, vstřícné odpisy a tak dále. Ona je lákala tím, že si je koupila. Ona prostě nabídla peníze a řekla, když sem půjdeš, nebo když rozšíříš výrobu, dostaneš je.
Ale díky tomu jsme získali i prestižní projekty, jako je rozšíření výroby mikročipů onsemi v Rožnově pod Radhoštěm…
Já na jednu stranu vysoce oceňuji, že se zahraniční investor jako onsemi rozhodl investovat 45 miliard korun v Česku. Ale na druhou stranu musíme vidět, čím je to vykoupeno. To je prostě podpora, zejména cashového charakteru, na úrovni 12 miliard korun. To není málo peněz. Chápu, že nějaká pobídka být musí, jinak se to udělat nedá. Jsem velmi kritický vůči minulé vládě a nenechám na nich niť suchou, protože v hospodářské oblasti to bylo fakt tristní. Ale musím říct, že se jim povedlo vytvoření státního developera SIRS. Ten dokáže zcelit území pro nějakého investora a teď to vypadá, že i díky němu uhrajeme velmi zajímavou investici v Chebu. Teď máme bobříka mlčení, ale když se to podaří, tak během dvou měsíců představíme superinvestora.
To mě tady vrtá hlavou, kdo to tak může být. Můžete naznačit alespoň obor nebo zemi původu?
Nemůžeme to říct, protože je s tím na tom tvrdá dohoda. Ale je to prvoligový světový hráč a má to velkou šanci dopadnout dobře. Vše je založeno na tom, že jsme pro investora připravili pozemek včetně sítí. Nebude chtít investiční pobídku.
Raději rychlejší odpisy než nižší daň
Opakovaně říkáte, že nejste příznivcem dotací, že chcete jít cestou zvýhodněných půjček, daňových úlev a rychlejších odpisů. Bude to dostatečně motivující režim pro lákání zahraničních investorů do Česka?
Bude o tom velká diskuze v rámci vlády, jestli půjdeme cestou snižování daní, nebo odpisů. Já se přiznám, že jsem na straně odpisů. Je to věc, která je dlouhodobějšího charakteru. Když chci firmy donutit více investovat a motivovat je k tomu, tak přesně to potřebuji. Chci, aby tahounem ekonomiky byl privátní sektor a zejména jeho investice.
To znamená, že ponecháte daň se zisku firem na 21 procentech a místo toho zrychlíte odpisy?
Budeme o tom diskutovat, neumím to dnes kategoricky říct. Musíme zvážit obě varianty, povedeme o tom diskusi na úrovni hospodářských ministrů, tedy paní Schillerová, já a samozřejmě pan Babiš – jako premiér bude mít významné slovo. Nechává to na diskusi s námi, abychom připravili všechny argumenty pro a proti. My jsme už zrychlené odpisy vyzkoušeli v době pandemie, kdy jsme potřebovali rozhýbat investice. A zabralo to skvěle.
Co dalšího lze udělat pro rozhýbání investiční aktivity v české ekonomice?
My taky máme kapitál, minimálně na firemní úrovni. Ale potom firmy nebo jejich vlastníci, kteří vydělávají velké peníze, je často nedávají do rozvoje svého byznysu, ale nakupují pozemky, byty, další nemovitosti, zlato či bitcoiny. Ale já bych byl docela rád, aby se více investovalo do podniků, do podnikatelů a do start-upů. Riziko je tam samozřejmě velké, tak pojďme motivovat tím, že když to nedopadne, tak se taková investice odepíše. Třeba i 100procentně jako ve Velké Británii. Jejich přístup se mi docela líbí. A zase jsme u odpisů.
Někdy mám ze stížností některých českých průmyslníků pocit, že je tu naprosto neinvestiční prostředí. Drahé energie, nedostatek pracovní síly, hlavně té kvalifikované, nepřipravené průmyslový zóny a tak dále…
Je pravda, že jsme si za posledních několik let situaci zhoršili, zejména tedy růstem cen energií. Za minulý rok jsem měl 450 setkání a z toho půlka byla s lidmi z prostředí byznysu. Všichni unisono říkají jednu věc: hlavní problém jsou energie a trh práce. Za poslední roky jsme si pohoršili v cenách energii. Trh práce navzdory vší kritice ještě není ztracený. Zaprvé, vidíme určitý trend v posledních deseti letech, kdy se začíná zvyšovat zájem o technické obory. Je to dáno tím, že se třeba mluví hodně o energetice, že je perspektivní, takže studenti jdou na tyto obory. Často se bavím třeba s americkými společnostmi a ty říkají, že hlavní důvod, proč investují v Česku, jsou lidi. Říkají, že naši technici a absolventi jsou fakt dobří, jsou pracovití, jsou vzdělaní, jsou odpovědní a nejsou tak přelétaví, jako je tomu jinde v světě.
Hledání spojenců v Evropě
Jenže zájem zaměstnavatelů o kvalifikované zaměstnance stále převyšuje nabídku.
Ano, to nám nestačí. Firmy chtějí, ať jim umožníme doplnil stavy zahraničními pracovníky. Zpracovatelský průmysl volá po rychlejším, flexibilnějším přijímání pracovníků z Filipín, z Mongolska, Ukrajiny a tak dále. Není to o tom, že by sem měly směřovat nekonečné proudy lidí ze zahraničí, to nechceme. Ale firmy musí vědět, že dosáhnou na pracovníky ze zahraničí, pokud tady v Česku nikdo vhodný nebude.
Přístup Evropské unie k průmyslu byl dlouho dost přezíravý. V poslední době přicházejí signály, že si evropští politici začali význam průmyslu více uvědomovat. Máte stejný pocit z jednání na úrovni EU, kterých jste se účastnil?
Mám jednu dobrou zprávu a jednu špatnou. Dobrá zpráva je, že řada zemí se chová racionálně a dnes už to nejsou jen země visegrádské čtyřky. Současná německá vláda přemýšlí o hospodářství daleko racionálněji, pragmatičtěji a dokonce přiznávají, že v energetice udělali velké chyby. Začínají se dokonce hlásit třeba k malým modulárním reaktorům. Také Itálie a Francie začínají být velmi racionální. A teď ta špatná zpráva, stále je většina zemí, které takhle nepřemýšlí. Visegrádská čtyřka to sama neutáhne, ke změně přístupu potřebujeme silné hráče typu Německa, Itálie a Francie.
Věříte, že se změní i skeptický postoj Evropské komise k jaderné energetice?
Nedávno jsem byl na největší energetické akci v roce, za účasti ministrů energetiky z celého světa a velkých energetických hráčů. A zajímavé bylo to, že v letech 2019 a 2020 skoro všichni tvrdili, že jádro je zdroj minulosti. Dneska ti samí lidé a instituce tvrdí, že jádro je zdroj budoucnosti. Evropa začíná pomalu střízlivět, ale stále tu jsou některé země, které to vidí jinak.
První část rozhovoru s Karlem Havlíčkem vydal Ekonomický deník ve středu 25. února. Najdete jej zde: Když stát nové elektrárny platí, měl by je vlastnit. Co udělá s ČEZ?
