Elektrické lokomotivy švýcarských Rhétských drah Ge 6/6 jsou staré více než 100 let a přitahují pozornost nejen železničních fanoušků. Kvůli dlouhé přední části, připomínající nos se jim přezdívá krokodýli.
V současné době se používá pouze jeden z rhétských krokodýlů. Jako dočasné řešení byly na lokomotivu namontovány všechny neporušené disky kol, aby mohla „alespoň“ jezdit.
Na Rhétské dráze jsou dva krokodýli, ale v posledních dvou letech byli využíváni jen zřídka nebo vůbec. Důvodem jsou praskliny v discích kol, bohužel náhradní díly na takto staré lokomotivy se již nevyrábí.
100 000 franků
Společnosti Rhétské dráhy vypsaly výběrové řízení na dodavatele 24 nových disků kol, vysvětluje mluvčí Yvonne Dünserová. Zakázková výroba stála Rhétské dráhy kolem 100 000 franků. Jsou to ovšem dobře vynaložené peníze. „Krokodýli jsou velmi atraktivní a mají spoustu fanoušků. Pro Rhétské dráhy je důležité, že oba krokodýli jsou brzy zpět ve službě.“
Lokomotivy jsou využívány v regionálním vlaku mezi Davosem a Filisurem nebo – o něco luxusněji – tažením salonního vozu a piano baru na trati ze Svatého Mořice do Davosu.
Mohlo by vás zajímat
Zatím se Rhétská dráha spoléhá na jiná historická vozidla. „Máme vozidla téměř ze všech období, která jsou stále pojízdná. Chceme je ukázat a dát lidem možnost se s nimi seznámit.“
Aby mohly lokomotivy Krokodýl jezdit po síti Rhétských drah, je zapotřebí vyškolený personál. Ne každý strojvedoucí umí řídit krokodýla. „Mnoho znalostí je však zapotřebí nejen pro jízdu, ale také pro údržbu,“ říká tisková mluvčí Yvonne Dünserová.
„V současné době školíme mladší zaměstnance, aby se mohli historická vozidla řídit,“ dodala. Jedině tak lze zajistit, že historické vlaky budou na síti Rhétských drah jezdit i v budoucnu.
Historie Krokodýlů
Po elektrifikaci trati Albula v roce 1919 potřebovaly Rhétské dráhy (RhB) robustní elektrické lokomotivy, schopné překonávat horský terén a nahrazovat parní lokomotivy na obtížných trasách. V roce 1921 bylo objednáno prvních šest lokomotiv řady Ge 6/6 I (čísla 401–406), postavených společnostmi SLM (mechanická část), BBC a MFO (elektrické části). Úspěch této série znamenal, že do konce roku 1929 bylo dodáno celkem 15 strojů: čtyři v roce 1922, dva v roce 1925 a tři v roce 1929.
Lokomotiva má šest náprav, maximální výkon byl asi 840 kW (nebo podle některých zdrojů až 940 kW) a maximální rychlost – asi 55 km/h. Se zavedením Ge 6/6 se Rhétským drahám podařilo zcela nahradit parní lokomotivy v hlavní oblasti sítě, včetně tras jako je Glacier Express.Teprve od poloviny dvacátého století začaly některé úkoly přebírat novější stroje – Ge 4/4 I a Ge 6/6 II – a nahradily Krokodýly na expresních linkách.
Název „Krokodýl“ byl použit neoficiálně, poprvé byl použit v roce 1980 během setkání železničních nadšenců v Muzeu dopravy v Lucernu; Dříve RhB používala označení „C-C“.
Lokomotivy nebyly nikdy natřeny červenou barvou – typickou pro švýcarské dráhy – od začátku byly hnědé. Pouze stroj číslo 412 dostal v letech 2005–2008 u příležitosti 75. výročí ledovcového expresu neobvyklé zbarvení: kobaltově modrou.
Dodnes se dochovalo několik exemplářů – dva (čísla 414 a 415) jsou stále v provozu a slouží ke speciálním jízdám a nákladní dopravě v obdobích zvýšené poptávky.
Lokomotiva 402 je v Muzeu dopravy v Lucernu, lokomotiva 407 je vystavena v železničním muzeu Albula (Bergün) a další (406) je vystavena v muzeu v Kerzers.
