První hodiny a dny nové vlády Andreje Babiše (ANO) se proměnily v hotovou smršť návrhů a nařízení, kterou kabinet přijal na svém prvním a druhém zasedání. Vláda už například odmítla migrační pakt EU a připravované emisní povolenky. Naopak kabinet rozhodl o snížení cen energií nebo o využití rezerv Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Jaké skutečné výzvy má ale Andrej Babiš a jeho vláda před sebou? Sestavili jsme přehled, co budou ministři v nejbližší době zřejmě muset řešit. Ostatně problémů je celá řada, jak upozornil při jmenování kabinetu i prezident Petr Pavel:
„Česká republika se nachází v bezpečnostním a ekonomickém kontextu, který není jednoduchý. Budeme muset řešit řadu problémů, které nebudou příjemné veřejnosti a budou vyžadovat nejenom vizi, ale také odvahu,“ řekl prezident Pavel v pondělí.
1. Jak dopadne rozpočet na příští rok
Zaprvé, vláda by měla schválit nový návrh státního rozpočtu na příští rok. Projedná ho 19. ledna. Návrh rozpočtu připravený ještě předchozím kabinetem počítal s deficitem 286 miliard korun, nová vládní koalice ale tento plán odmítla. Ve státní kase totiž podle Andreje Babiše chybělo dalších nejméně 95 miliard korun. Česko tak příští rok zahájí v rozpočtovém provizoriu, jež omezí státní výdaje.
V dalších dnech budou jednotliví členové vlády jednat s ministryní financí Alenou Schillerovou (ANO) o svých požadavcích. Resort bude muset připravit nový návrh rozpočtu.
Mohlo by vás zajímat
Podle Schillerové mají jednotlivá ministerstva v detailu informovat, jaké mají potřeby na mandatorní výdaje, spolufinancování evropských fondů nebo na financování staveb. Zároveň ministryně vyzvala resorty, aby hledaly provozní úspory. Jak vysoký schodek rozpočtu nakonec navrhne, Schillerová zatím neupřesnila.
2. Nejen cena, ale i dostupnost elektřiny
Pokud se u plnění nějakého úkolu ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) pořádně zapotí, tak to bude zajištění spolehlivé a cenově přijatelné elektřiny pro naše podniky i domácnosti. Česko bude muset reagovat na rozhodnutí německé vlády, která chce masivně dotovat elektřinu pro zhruba dva tisíce velkých, energeticky náročných podniků. Tato dotace sníží celkovou cenu včetně distribuce a daní na polovinu.
První krok již česká vláda učinila – od ledna odpustí všem spotřebitelům doplácení nákladů na podporované zdroje energie. Otázkou je, zda to bude stačit. Další zásahy do ceny elektřiny už tak snadné nebudou. Tržní složka ceny se určuje na velkoobchodním trhu a burzách a stát má na ni vliv blízký nule. Ani osekání plateb za distribuci a přenos elektřiny není reálné. S ohledem na nezbytné investice do posilování a modernizace sítě lze očekávat spíše opačný trend.
Současně bude muset ministerstvo průmyslu řádně posoudit, zda živelné odstavování uhelných elektráren neohrozí spolehlivost dodávek českým zákazníkům. Tento proces fakticky začal oznámením skupiny Sev.en Česká energie, že ukončí provoz tří velkých uhelných zdrojů. Dalším úkolem pro resort průmyslu a obchodu je „popohnat“ výstavbu nových plynových elektráren a tepláren, aby bylo uhlí čím nahradit.
3. Miliardy na infrastrukturu
Nový ministr dopravy Ivan Bednárik (za SPD) se nejprve musí porozhlédnout po chybějících miliardách, které by doplnily rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury. Na krytí plánovaných výdajů potřebuje přibližně 37,2 miliardy korun.
Na zajištění financí čekají například výstavba dálnice D11 z Jaroměře do Trutnova, silnice mezi Mladou Boleslaví a Martinovicemi či obchvaty měst. Nejisté jsou zatím výkupy pozemků u Pražského okruhu nebo železniční projekty.
Bednárik po uvedení do funkce zmínil, kde by mohl další miliardy na dopravní infrastrukturu získat. Může jít například o zvýšené čerpání peněz z evropských fondů. Konkrétně zmínil Modernizační fond nebo program SAFE.
V hledáčku ministra jsou vysokorychlostní železniční tratě. Už několikrát upozornil na jejich vysokou cenu. Jejich příprava dosahuje podle Bednárika 1,1 bilionu korun. Není v tom ale započítaná cena za vozidla a finance za objednávku státu. Bednárik se bude muset ale zaměřit také na problémy, se kterými se potýká nákladní železniční doprava. Ve ztrátové ČD Cargo navíc v říjnu skončil v čele firmy předseda představenstva a výkonný ředitel společnosti Tomáš Tóth. K firmě má Bednárik blízko, v letech 2014 až 2020 ji vedl. Firma v současnosti prochází rozsáhlou restrukturalizací. Železniční doprava se zároveň potýká s přetíženou kapacitou současných tratí.
Řešení kauz
Vedle toho čeká Bednárika také řešení některých kauz. Kriminalisté se zabývají miliardovými tendry Správy železnic a Ředitelství silnic a dálnic. Mezi nimi má být například dostavba dálnice D3 a modernizace Masarykova nádraží v Praze. Ředitele Správy železnic Jiřího Svobodu odvolala správní rada poté, co u něj kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) našli 80 milionů korun.
Dalším úkolem, který si Bednárik vytyčil, je podle posledních informací postupné zavedení plošného mýta pro kamiony po celé republice. Sdružení automobilových dopravců Česmad Bohemia už nyní ale upozorňuje na to, že mýtné nemá takovou regulační funkci, „jak si někteří představují“.
4. Kritický podstav a nelegální migrace
Nejakutnějším problémem ministerstva vnitra, na které nastoupil Lubomír Metnar (ANO) je personální kolaps, kdy například u policie chybí přes 5000 příslušníků a náborové plány se nedaří dostatečně plnit. Na mnoha obvodních odděleních slouží minimální počty lidí, což vede k extrémní únavě, nárůstu přesčasů a prodlužování reakční doby u méně závažných trestných činů. Metnar musí zastavit vlnu odchodů zkušených policistů do civilu, kteří už nečekají na sliby a odcházejí za lepším do soukromého sektoru. Stát tím přichází o nenahraditelné know-how.
Zatímco nákupy nových policejních aut jsou vidět, vnitřní stav stovek policejních budov už ne. Často jsou v havarijním stavu. Ministerstvo tíží obrovské provozní náklady způsobené zastaralými rozvody a špatným zateplením. To v aktuálních cenách energií odčerpává značné částky, které pak chybí v platech nebo na moderní vybavení. Metnar by měl tento „skrytý dluh“ řešit, aby se policejní služebny nestaly energetickými pastmi, které požírají rozpočet resortu na úkor bezpečnosti občanů.
Resort naráží také na limity při řešení nelegální migrace a vyhošťování rizikových osob. Kapacity cizinecké policie i detenčních zařízení jsou na hraně. Navíc chybí moderní technologické systémy pro biometrickou identifikaci a lepší propojení s evropskými databázemi. Metnar by se měl hned po nástupu snažit narovnat legislativní procesy tak, aby policie měla jasné kompetence a nástroje pro rychlou eliminaci bezpečnostních rizik spojených s nekontrolovaným pohybem osob.
5. Nepřipravenost na novou techniku a sklady
Jedním z největších problémů na ministerstvu obrany, které vede Jaromír Zůna (za SPD), je propast mezi podepsanými kontrakty na špičkovou techniku (F-35, CV90, děla Caesar) a stavem vojenských základen. Armáda postrádá odpovídající hangáry, servisní zázemí i zpevněné ranveje, připravují se ale rozsáhlé rekonstrukce a adaptace.
Zůna bude muset okamžitě řešit, jak urychlit stavební řízení a modernizaci kasáren, aby miliardová technika po dodání nestála pod širým nebem nebo v nevyhovujících prostorech. To by vedlo k jejímu znehodnocení a obrovským finančním ztrátám.
Prázdné muniční sklady
V důsledku masivní materiální pomoci Ukrajině jsou armádní sklady u mnoha typů munice a náhradních dílů na kritických minimech. Problémem je, že evropský zbrojní průmysl nestíhá dodávat a ceny materiálu drasticky vzrostly. Zůna musí po nástupu zajistit nové kontrakty na doplnění strategických rezerv tak, aby armáda byla schopna reálného nasazení a výcviku v plném rozsahu, a nikoliv pouze „papírové“ existence.
Ministerstvo obrany se dlouhodobě potýká s extrémně pomalým procesem zadávání veřejných zakázek, kdy i nákup základní výstroje nebo běžné opravy trvají roky kvůli složité legislativě a odvolacím procesům. Tento stav paralyzuje modernizaci armády více než nedostatek peněz.
Zůna, který přichází z vojenského prostředí, by měl také „říznout“ do úřednického aparátu ministerstva, zjednodušit nákupní procesy a zajistit, aby vojáci v terénu dostávali potřebné vybavení včas, a nikoliv s mnohaletým zpožděním.
6. Financování zdravotnictví
Peníze jsou alfou omegou fungování zdravotnictví. Je to vůbec první zdravotnické téma, jímž se zabývá Babišova vláda. Musí se totiž vyrovnat s deficitem veřejného zdravotního pojištění, který by se mohl příští rok vyšplhat až na 20 miliard korun.
Vláda už souhlasila s převodem 7,9 miliardy z rezerv Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) menším pojišťovnám. Jinak by hrozilo zpožďování plateb nebo i případný krach některé ze zdravotních pojišťoven. Je to nehezké, ale zřejmě nutné opatření.
Uřídit nemocnice a postavit jednu novou
Ve zdravotnictví padají všechny problémy ve zhruba 80 přímo řízených zařízeních na ministrovu hlavu. Mezi nimi jsou fakultní nemocnice s obratem desítek miliard korun. Kdo a jak je vede je naprosto klíčové. Ministr možná bude muset poněkud razantněji než při minulém působení, prosazovat svoji vůli a své lidi, pokud chce uspět. Nebo provést zásadnější reformu. Smělé plány vládního prohlášení počítají s podstatnými změnami v řízení nemocnic.
K tomuto úkolu si nová vláda dala ještě jednu větší výzvu – postavit novou nemocnici. To může být obrovský úspěch, ale i propadák. Podívejme se na sousední Slovensko, jak to tam dopadlo, miliardy se utopily v betonu a bratislavské zdravotnictví se prakticky rozpadlo. Ovšem zbrusu novou, stavebně, koncepčně a medicínsky supermoderní nemocnici by si čeští pacienti i zdravotníci zasloužili.
Kvůli nedostatečnému očkování a v kombinaci s nepřipraveností na některé infekční hrozby jsme se ocitli ve zranitelné situaci. Pročkovanost dětí nenápadně klesá, proti chřipce se často neočkují ani samotní zdravotníci a pozapomnělo se už také na covid.
Vojtěch by měl bránit vakcinaci a další nástroje veřejného zdraví v médiích, na jednání vlády a v parlamentu. A nejlepší obranou by bylo vytvoření funkčního modelu řízení ochrany veřejného zdraví, což ale znamená – zatřást současnými institucemi, reformovat je a posílit.
7. Rozdíly v platech a švarcsystém
Od nového ministra práce a sociálních věcí Aleš Juchelky (ANO) zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců především očekávají vysvětlení, jak jeho resort převede do českého právního řádu evropskou směrnici o transparentnosti v odměňování. Zhruba 18procentní rozdíl v platech žen a mužů Česko řadí mezi země s největší mzdovou nerovností. Soudní rozsudky pak poukazují na to, že neopodstatněné mzdové rozdíly v mnoha případech existují i mezi regiony. Rozhodně by tak nemělo jít jen o formální administrativní cvičení, ale ucelený soubor nástrojů, který zabrání mzdové diskriminaci.
Nový ministr by také měl navrhnout řešení, jak zabránit útěku pracovníků do šedé zóny švarcsystému. Programátorů, kreativců a dalších profesionálů, kteří sice pracují pro jednu firmu, ale nejsou u ní zaměstnáni a práci jí dodávají jako samostatní podnikatelé přibývá. Podle expertních odhadů se jejich počet blíží již číslu 200 tisíc.
Stát tím přichází o příjmy z daní, nižší odvody než zaměstnanci platí podnikatelé také na sociálním a zdravotní pojištění. Avšak i dosavadní snahy zvýšit odvody podnikatelů se míjí účinkem. Řada vysoce kvalifikovaných Čechů žádá větší flexibilitu, než jakou jim nabízí zaměstnání podle pravidel zákoníku práce. Firmy se bojí ztráty konkurenceschopnosti.
„Když jste zavázáni pracovněprávním poměrem s rigidnějšími pravidly, zpomaluje to trh a vznikají neefektivity,“ upozornil na konferenci Ekonomického deníku právník společnosti JetBrains Martin Kotva.
O dříve nemyslitelných změnách pracovního práva se bude muset v Česku začít otevřeně mluvit. Přispívá k tomu i další evropská směrnice o práci prostřednictvím platforem, kterou musí v příštím roce Česko přenést do svého právního řádu. Ta řeší zaměstnávání lidí, kteří pracují například jako řidiči nebo kurýři pro platformy typu Bolt, Wolt či Uber.
8. Zpackaná digitalizace a nedostupné bydlení
Nová ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová (ANO) převzala svůj resort s velkým množstvím nedodělků. Především jde o stále nedokončenou digitalizaci stavebního řízení, která má usnadnit komunikaci stavebníků s úřady a přispět i k celkovému zrychlení stavebního řízení. Systém spuštěný v polovině loňského roku nesplnil očekávání podání padala, na některých úřadech se do něj nedařilo ani přihlásit. Úředníci si stavebníci kritizovali celkovou nepřipravenost systému i nedostatečné manuály.
Ministryně Mrázová musí naplno využít přechodné období. To umožňuje souběžné využívání starých systémů a postupné zavádění nových. Potrvá ale jen do konce roku 2027. Do té doby musí ministerstvo najít nového dodavatele digitálních systémů a dokončit chybějící moduly. Stoprocentně funkčního by měl systém stavebního řízení být 1. ledna 2028.
Zlevnit Čechům bydlení
Hlavním požadavkem, který voliči kladou na ministerstvo pro místní rozvoj, je ale především zvýšení dostupnosti bydlení. I tato meta zůstává na půli cesty. Od ledna sice začne platit zákon o podpoře bydlení, ten ale k bydlení pomůže jen necelým 2 % českých domácností nejvíce ohrožených bytovou nouzí. Jenže drahé bydlení už začíná ohrožovat i střední třídu. Například v Praze se cena bytu pohybuje kolem 15násobku průměrné roční hrubé mzdy. To z ní dělá jedno z nejdražších měst v Evropě na pořízení bydlení. V některých regionech se naopak byty ani nevyplatí stavět.
Na nové ministryni nyní bude, aby dokončila rozjetá jednání se zástupci obcí, nájemníků a stavebníků a našla řešení bytové krize. Horkým tématem je například zvýšení stability nájemního bydlení a omezení řetězení krátkodobých nájemních smluv.
Zlevnit byty má také chystaná reforma územního plánování. Tu už rozpracoval vrchní ředitel sekce výstavby Tomáš Hudeček (dříve TOP 09). Bílá místa v územních plánech podle něj dokážou zdržet výstavbu i o deset nebo patnáct let, tedy výrazně déle než nedokončená digitalizace stavebního řízení.
Potřeba je ale celková změna přístupu. Současný systém územního plánování je totiž podle expertů nastaven na spor a málo hledá konsenzus. „Každý subjekt má široké možnosti blokovat proces, zatímco nástroje pro hledání kompromisu prakticky neexistují. V posledních letech navíc došlo k narušení rovnováhy – a to ve prospěch těch, kdo chtějí výstavbu brzdit a komplikovat.“ říká viceprezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Zdeněk Soudný.
9. Miliardy chybí i v zemědělství
S chybějícími miliardami se bude muset vypořádat i ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD). Ministryně financí Schillerová už dříve uvedla, že v návrhu státního rozpočtu na příští rok chybí sedm miliard korun na spolufinancování zemědělství.
Problémy mohou mít zemědělci z horských a znevýhodněných oblastí, finance chybí i v lesním a vodním hospodářství. Rozpočet ministerstva zemědělství je podle ministra Martina Šebestyána podhodnocený dlouhodobě.
10. Sporné emisní povolenky
Možné rozdělování miliard bude naopak řešit ministerstvo životního prostředí. Ze Sociálního klimatického fondu by mělo jít o 52 miliard korun do roku 2032. Navázané to ale bude na výnosy z prodeje emisních povolenek ETS2, které mohou být v českém případě nulové.
Česko se k ETS2 staví dlouhodobě negativně. Nová česká vláda začátkem týdne systém povolenek, které se vztahují na emise oxidu uhličitého ze spalování paliv v budovách a v silniční dopravě, odmítla. Požádá zároveň europoslance, aby našli k odmítnutí spojence. Vyjednáváním o cenovém omezení povolenek ETS2 je od Evropského parlamentu pověřená naše europoslankyně Danuše Nerudová (STAN) z nejsilnější frakce Evropské lidové strany (EPP).
Výzvou ale také bude, aby resort životního prostředí vůbec získal svého plnohodnotného ministra. Prozatímně ho totiž vede Petr Macinka (Motoristé sobě), který je zároveň ministrem zahraničních věcí. Jeho strana počítá s tím, že se do čela životního prostředí postaví Filip Turek (Motoristé sobě). S touto nominací má ale problém prezident Petr Pavel. Jak a kdy se to podaří vyřešit, ukážou zřejmě nejbližší dny. O důvěru chce nová vláda Andreje Babiše včetně všech ministrů požádat 13. ledna.
