INZERCE

Námořní verze stíhačky verze F-35B. Foto: Pixabay

Neviditelná stíhačka čelí nejisté budoucnosti při potížích s náklady na modernizaci

Projekt další americké stealth stíhačky visí na vlásku, protože letectvo zvažuje náklady na modernizaci. Armádní úředníci naznačují, že drony s umělou inteligencí čeká lepší budoucnost než stíhačky nové generace. Drony by mohly létat s nadcházející flotilou F-35 a dalšími staršími, modernizovanými, tryskovými letouny, upozornil Business Insider.

Další americký stealth stíhací letoun, který má nahradit F-22 Raptor do konce tohoto desetiletí, již nemusí být jistou věcí, protože představitelé letectva se snaží vyvážit účetní knihu uprostřed dlouhého seznamu vysoce profilovaných modernizačních programů.

Tato nová stíhačka, která je vyvíjena v rámci programu Next Generation Air Dominance (NGAD), byla dlouho nabízena jako středobod nové „rodiny systémů“, které mají létat po boku konstelace pilotů dronů s umělou inteligencí. Nedávné poznámky představitelů letectva však naznačují, že tito wingmani mají v budoucím americkém leteckém aparátu jistější místo než samotná stíhačka NGAD.

Když byl náčelník štábu letectva generál David Allvin přímo dotázán na budoucnost programu NGAD, který měl mít kontrakt oznámený letos, dal jasně najevo, že budoucnost stíhačky 6. generace nemusí být zdaleka jistá.

„Jednání stále probíhají, zatím nebylo učiněno žádné rozhodnutí. Díváme se na spoustu velmi obtížných možností, které musíme zvážit,“ řekl podle Business Insider Allvin novinářům.

V rámci toho, co by mohlo znamenat ještě dramatičtější odklon od statu quo, představitelé letectva také naznačili potenciální návrat k modelu vývoje stíhaček, který navrhl šéf akvizic letectva Will Roper v roce 2019, ve kterém by menší série stíhaček byly navrženy tak, aby operovaly s kratší životností, což by umožnilo rychlé změny designu a technologií podle vývoje hrozeb.

Business Insider připomněl, že tento koncept byl v té době nazýván „digitální stovkovou sérií„, a to díky svému důrazu na moderní plně digitální konstrukci letadel a podobnosti s rychle se měnícími konstrukcemi stíhaček z 50. a 60. let – od North American F-100 Super Sabre až po Convair F-106 Delta Dart. Většina moderních stíhacích letounů, jako je například F-35 od Lockheed Martin, je určena k tomu, aby létala půl století nebo déle, přičemž dlouhá životnost je považována za ospravedlnění jejich obrovských rozpočtů na vývoj. Přesto má model F-35 minimálně dvě významné nevýhody.

Česká armáda doporučila nákup amerického letounu 5. generace F-35 Lightning II mimo jiné kvůli jeho dlouhé životnosti. Ta se nyní ukazuje jako problém. Ilustrační snímek. Foto: Pixabay

První je technologická, protože nákup nové stíhačky, která může zůstat dominantní až do roku 2070, je téměř nemožný bez přizpůsobení se nebo přijetí řady nových technologií. Vzhledem k tomu, že letectvo bylo svázáno s jedinou konstrukcí stíhacího letounu pro získání vzdušné převahy až do konce tohoto století, nemusí být schopno se rychle přizpůsobit novým hrozbám, jakmile se objeví.

„Nemůžeme se honit za spoustou vajec v jednom košíku a pak zjistit, že hrozba pokročila,“ vysvětlil Allvin.

Druhá nevýhoda je ekonomická, protože životnost představuje velkou část celkových nákladů stíhacího programu. Abychom znovu použili F-35 jako příklad, jeho celkové náklady na program se nyní odhadují na více než 2 biliony dolarů za dobu životnosti letounu, ale asi 1,6 bilionu dolarů z toho – neuvěřitelných 80 procent celkových nákladů – pochází z údržby a údržby po celou dobu jeho životnosti.

Model Digital Century Series společnosti Roper si kladl za cíl omezit tyto náklady tím, že se místo toho opřel o agilní vývoj softwaru, digitální inženýrství a modulární architekturu otevřeného systému, což letectvu a jeho hlavním dodavatelům umožnilo rychle vyvíjet a nasazovat nové návrhy stíhaček s dostatečnou pravidelností, aby se životnost každé z nich omezila na pouhých deset nebo dvacet let. To by umožnilo letectvu nepřetržitě nasazovat nejpokročilejší vzdušné síly na planetě a zároveň eliminovat nejdražší (pozdější) roky udržovacího cyklu.

„’Built to last‘ byla úžasná nálepka ke konci 20. století a předpokladem tehdy bylo, že cokoli máte, je relevantní, dokud to vydrží,“ řekl Allvin. „Už si nejsem jistý, jestli je to pravda,“ doplnil.

Existuje skutečně několik dobrých důvodů, proč přejít na model, který by mohl každých deset nebo dvacet let produkovat nový design stíhačky. Takový model by nejen znamenal zkrácení nejdražších desetiletí životnosti stíhačky, ale také by umožnil rychlé přijetí nových technologií v neustálém přílivu nových stíhaček, které dozrávají do služby. Tento neustálý přísun nových návrhů by mohl být přínosem sám o sobě, protože by potenciálně mohl učinit z návrhů stíhaček opět skutečně konkurenceschopné odvětví.

Dnes ve stíhacím byznysu zbývají už jen tři americké firmy, připomíná Business Insider, z nichž všechny obchodují převážně s jinými typy vojenských a komerčních technologií v celém svém portfoliu, protože kontraktů na stíhačky je v moderní éře málo. Vzhledem k tomu, že Skunk Works společnosti Lockheed Martin vyhrála v roce 1991 soutěž Advanced Tactical Fighter a v roce 2001 soutěž Joint Strike Fighter, je to již 49 let, co jakákoli jiná společnost než Lockheed Martin získala právo nasadit novou stíhačku s čistým štítem.

Model Digital Century Series by však znamenal, že nové návrhy stíhaček by byly nasazovány každých 5 až 10 let, což by znamenalo, že vývojový cyklus pro další novou stíhačku by pravděpodobně začal téměř okamžitě poté, co by byl udělen kontrakt na tu současnou. To by mohlo vytvořit nezbytnou pobídku pro širší škálu firem, aby soutěžily v oblasti designu stíhaček, a tato konkurence by mohla být ještě větší tím, že by se smlouvy o designu a výrobě rozdělily do samostatných zakázek. To by mohlo umožnit novějším nebo menším firmám, které postrádají výrobní infrastrukturu potřebnou k masové výrobě nových stealth stíhaček, aby konkurovaly v oblasti designu, přičemž výrobní kontrakty by mohly být stále udělovány dlouholetým předním firmám, jako jsou Lockheed Martin, Boeing nebo Northrop Grumman.

Existují však také některé do očí bijící problémy s potenciálním návratem k Roperovu konceptu výroby stíhaček v této pozdní fázi hry pro NGAD, který byl v aktivním vývoji od roku 2014.

„Už jsme postavili a létali s letovým demonstrátorem v reálném světě a překonali jsme v tom rekordy,“ zaznělo od Willa Ropera, náměstka ministra letectva pro akvizice, technologie a logistiku, na konferenci Air Force Association’s Air, Space and Cyber Conference v roce 2020. „Jsme připraveni postavit letadlo nové generace způsobem, který se nikdy předtím nestal,“ slyšeli účastníci konference.

„Tyto konstrukce letadel, stejně jako výkonnější a účinnější motory, které jsou vyvíjeny pro jejich pohon, od té doby nadále zrály, přičemž Northrop Grumman na začátku roku 2024 ze soutěže vypadl a Lockheed Martin a Boeing se o zakázku ucházely zdánlivě. To by mohlo znamenat značný problém s náklady: Vzhledem k tomu, že toto úsilí dozrává již asi deset let, přechod od tradičního modelu akvizice stíhaček v této fázi by si vynutil revizi návrhů při testování tak, aby zahrnovaly nižší náklady a kratší operační životnost – což je důvod, proč ministr letectva Frank Kendall v roce 2022, kdy koncept Digital Century Series ztratil přízeň, označil takovou změnu za příliš drahou,“ napsal Business Insider.

Zdá se, že letectvo se nyní přiklání k Roperovu způsobu myšlení, ale nyní musí zvážit náklady na změnu požadavků programu, který již zaznamenal více než miliardu dolarů a investice v hodnotě několika let. V sázce těchto úvah je už tak hodně, ale je to ještě vyšší kvůli napjatému časovému harmonogramu vytvořenému tím, co by někteří mohli nazvat krátkozrakým rozhodováním o posledním programu stíhacích letounů pro vzdušnou převahu, F-22 Raptor.

Přestože F-22 Raptor poprvé vzlétl v roce 1997, je stále považován za nejschopnější stíhací letoun na planetě, a to díky úchvatné kombinaci stealth, fúze senzorů a starého dobrého výkonu. Protože však F-22 vstoupil do služby po rozpadu Sovětského svazu a dlouho před nástupem Si Ťin-pchinga k moci, jeho výroba byla zkrácena poté, co bylo vyrobeno pouhých 186 draků, z nichž jen asi 150 bylo bojově kódovaných (nebo vybavených všemi potřebnými bojovými systémy).

Vzhledem k tomu, že velká část výrobní infrastruktury byla kanibalizována programem F-35, bylo téměř nemožné vyrábět další Raptory. Vzhledem k tomu, že každý drak letounu F-22 je dimenzován na přibližně 6 000 letových hodin, mohou tato letadla projít nákladnými programy prodloužení životnosti, ale nakonec se jednoduše opotřebují. A bez nové stíhačky ve výrobě, která by je nahradila, USA riskují, že misi vzdušné převahy na nějakou dobu ponechají pozastavenou, protože se formují nové stíhačky řady Digital Century.

„Allvinovy komentáře však mohly mít jakýsi postranní motiv. Vzhledem k tomu, že soutěž o program NGAD (dd roku 2015 vyčlenil americký Kongres více než 4,2 miliardy dolarů na program NGAD, podle Výzkumné služby Kongresu, jako součást snahy nahradit nebo modernizovat stíhačky F-22 do roku 2030 – pozn. red.). je v plném proudu a letectvo si jasně uvědomuje, jak se budoucnost akvizic stíhaček může měnit, mohou být tato prohlášení prostředkem k vyvinutí veřejného tlaku na Lockheed a Boeing, aby revidovaly své návrhy, zejména pokud jde o náklady. Jinými slovy, letectvo může mít v úmyslu přejít na akviziční model Digital Century Series, ale může využít veřejné podklady pro tento přechod k vytvoření vyjednávací páky s Lockheed Martin a Boeingem,“ podotýká Business Insider.

„Je také možné, že letectvo učinilo tato oznámení, aby bilo na poplach mezi zákonodárci, což by mohlo potenciálně posílit kupní sílu pobočky v zákoně o národní obraně z roku 2026, aby se zajistilo, že NGAD bude pokračovat neomezeně navzdory naléhavé potřebě letectva financovat také výrobu nových neviditelných bombardérů B-21 Raider a již tak vysokorozpočtových mezikontinentálních balistických raket Sentinel, které mají nahradit stárnoucí americké rakety Minuteman III,“ doplňuje portál.

Zda bude či ne jedna z výše uvedených dvou možností realizována, bude pravděpodobně jasné, dokud nebude zadána smlouva NGAD – ať už bude nakonec v jakékoli podobě.

Ale zatímco budoucnost samotné stíhačky v programu NGAD může být nyní zpochybněna, zdá se, že drony s umělou inteligencí, které mají létat vedle ní a které jsou vyvíjeny v rámci programu Collaborative Combat Aircraft (CCA), postupují plnou parou vpřed, přičemž Allvin poukazuje na podobné desetileté akviziční lhůty i pro nové drony CCA.

To by obdobně umožnilo pobočce rychle zavádět nové technologie a schopnosti, jakmile se objeví, a zároveň udržet náklady na každou iteraci těchto dronů – s modulárními systémy sdílenými napříč platformami, aby se udržely nízké ceny. Očekává se, že tyto drony budou létat po boku nadcházejícího Block 4 F-35 a určitě by mohly doprovázet další modernizované, ale starší letouny, jako jsou F-22 a F-15EX.

„Otázkou však brzy bude, zda má větší smysl prodloužit životnost F-22 na dostatečně dlouhou dobu, aby se kompenzovalo zpoždění při nasazování jeho náhrady nebo nasazení nové špičkové stíhačky, která by nemusela mít na to, aby zůstala konkurenceschopná až do roku 2070. Bez ohledu na to, jakou cestu si letectvo nakonec vybere, tím dražší bude tato volba, čím déle bude pobočka čekat na rozhodnutí,“ dodává Business Insider.

(hrb)